Muž jménem Ove

Starý bručoun, pedant a zahořklý dědek. Ale taky okouzlující společník se smyslem pro humor a až příliš velkým srdcem. Takové klišé, jako je postupné rozkrývání mrzoutského hrdiny v člověka na správném místě, přetavili švédští tvůrci na v okouzlující film. Leitmotivem celého filmu je hlavně to, jak moc Ovemu chybí zesnulá manželka a jak se za ní už těší. Na tom staví i dojemné scény, které jsou chytře dávkovány, aby se nezvrhly za hranu patosu, ale dokázaly diváka chytit za srdce. Proto jsou nejpůsobivější ani ne tak závěrečné minuty jako spíš průběžné Oveho návštěvy hřbitova, kde si se Sonjou povídá, dotýká se náhrobku, klidně si lehne vedle ní, stále se cítí být její součástí. Ove je Švéd ze staré školy: snad každý ho dokáže naštvat a vysloužit si nelichotivé označení idiot. Ale ne všechno je takové, jako se zdá: stejně jako se Ove zarazí nad smíšeným manželstvím Švéda a Íránky, kde mu však nevadí skutečnost jako taková, spíš že do rýže přidávají šafrán (takové novoty!) a že onen soused je zoufale neschopný lempl. Ovšem nikdy nesahejte na konzervativní hodnoty! Ovemu je jedno, jestli jste třeba homosexuál, ale nepochopí, že si kdokoli může chtít pořídit renault. Protože saab. Pochopitelně. Muž jménem Ove je prostý lidský příběh, civilní, nevtíravý, mnohokrát viděný, ale určitě ne omšelý. A představuje špičku evropské kinematografie. (12.03.2018)

+3* film o zatvrzelém a pořádkumilovném staroušovi, kterého už nic v životě netěší, brání k sebevraždě nově přistěhovaná rodina a tak mu nezbývá než hledat jeho nový smysl. Jemně nadprůměrný film se sociálním tématem a multikulti podprahovým podnětem. Na skandinávské poměry nic vyjímečného, takže jen lepší 3 hvězdy. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (21.03.2017)

Poslední dobou mám rád filmy o stáří a o bilancování, a tenhle je přesně takový. Vyprávění protivného dědka o jeho životě, životní lásce a o tom, že možná je sice hovado, ale třeba k tomu má nějaké své důvody. Život je krásný a jsme to jen my, kdo si ho děláme hnusným. Snímek má příjemné lidské poselství a navíc není nudný. (19.07.2017)

Knihu jsem nečetl. Ove je ve svém filmovém podání snímkem na pomezí magického realismu, kdy všechny postavy jsou buď krystalicky dobré, anebo špatné a jejich život je protkán přehnaně tragickými a ironickými událostmi. To, že mě něco podobného nakonec vlastně hodně bavilo, považuji i za kus jakési náhody, protože si stejně tak dovedu představit, že by mi něco z toho zezačátku nesedlo a na celý zbytek filmu bych pak koukal s nelibostí. Ove splňuje tu hranu dobře vybalancované komedie a dramatu, kdy se často smějete a chvílemi dojímáte. A dokonce i samotný Ove, postava, která si v životě prošla solidním peklem, je v průběhu času v očích diváka sympatičtějším a především pochopitelnější. Proces vývoje postavy i vnímání diváka v jednom? No co byste dneska ještě od filmu mohli chtít? 8/10 (30.11.2016)

Prvá polovica filmu silne zaváňa, až smrdí storočným starčekom (ehm, týmto). Fajn, nie len prvá polovica. Formou je trochu vykradnutá aj tá druhá. No Ove je oproti Allanovi Karlssonovi uveriteľnejší, jednoduchší a oveľa viac sa mi trafil do vkusu aj humorom (už dlho ma nepobavilo niečo tak ako scéna Saab vs Volvo). Rodinka imigrantov je roztomilá, obzvlášť dve malé dievčatká. Dialógy aj scény kĺžu na hrane prehnanej sentimentálnosti, ale sakra, no a čo? Sem-tam každý potrebujeme nejaký pozitívny film a Ove popritom zvláda zahrať aj na vážnu strunu, práve tak akurát. To nie je tak ľahké, ako sa môže zdať. Výborne vykradnutý kúsok. Tie štyri hviezdy nájdem. (11.10.2016)