Šmírák

Od filmu, který byl ve své době tak šokující, že zničil režisérovu kariéru jsem čekal malinko víc. Nápady to mělo dobré, hlavního protagonistu taky, nicméně atmosféra mohla být trochu temnější. (10.10.2012)

V dobe keď v žánri thriller - horor vládol Hitchcock, vznikol snímok, ktorý bez nejakej nadsádzky možno slávnemu režisérovi privlastniť. Nechcem tým ale uraziť samotných tvorcov, skôr ich týmto tvrdením pochváliť. Nieje to to pravé orechové, ale kvalita sa dielu uprieť nedá. (31.01.2017)

Hysterický rozruch a totální odsouzení kritikou - to je něco, co v případě Šmíráka zároveň naprosto chápu i naprosto nechápu. Ve stejném roce a stejné zemi přece přišlo do kin Hitchcockovo Psycho, kde minimálně slavná scéna ze sprchy je snad brutálnější, než dohromady celý Peeping Tom (kde se neobjeví jediná kapka krve)! Tak proč bylo Psycho vychvalováno a Šmírák všechny tak nepříjemně šokoval? Psycho je po technické stránce bravurní, všechno v něm šlape jak má, aby byl divák co nejvíce napjatý; je to zkrátka taková fantastická učesaná atrakce. Po stránce obsahové jde ovšem o velmi průměrný thriller s bizarní, skoro až groteskně směšnou pointou. Šmírák je pak téměř dokonalým protipólem Psycha - důležitá zde není forma, hlavním úkolem filmu není přinášet geniálně nastříhané scény vražd, ani napínat diváka k prasknutí (proto mi vadí, že velké procento zdejších komentátorů Šmíráka s Hitchcockovými opusy srovnává). Peeping Tom není strašidelným hradem jako jeho úspěšnější kolega, nejde "zvnějšku", ale "zevnitř". Je spíše esejem o voyeurismu, zkoumáním role diváka. V různých obměnách se tu hraje s tématem šmírování, pozorování. Psychopatický otec vystavuje svého syna neustálému pozorování okem kamery, doširoka otevřené oko je také to první, co ve filmu vidíme. Jediný, kdo včas odhalí blížící se nebezpečí je slepá žena, protože lidi neposuzuje zrakem (,,Cítím, že všechno to filmování není zdravé."). Dívky, než jsou zabity, vidí v zrcadle připevněném na vražedné zbrani svůj vlastní obraz v momentu smrti. Což je něco nechutného, perverzního, ale zároveň jaksi podivně vzrušujícího. Vrah Mark při tom své oběti natáčí a my vidíme jejich utrpení přímo jako bychom ho páchali my sami. Jsme v tu chvíli diváky, šmíráky, režiséry nebo vrahy? Neneseme náhodou vždy díl viny za to, nač se díváme? Když si navíc uvědomíme, že Markova otce hraje sám režisér Powell a Marka v dětství Powellův skutečný syn - scény mučení malého synka jsou náhle kvůli přesahům do reality ještě nepříjemnější a provokativnější. Je to celé jen fikce a nebo si režisér tímto filmem sám něco léčí? Šmírák je jistě pomalejší a méně efektní než Psycho. Ale zato je podvratnější, temnější a mnohem více znepokojující. A nejspíš proto byl ve své době odsouzen k zatracení... (Mimochodem - nad to všechno je to také film o absolutní lásce k filmování. Vlastně taková perverznější Americká noc.) (21.02.2016)

Čiastočne súhlasím s POMOm, že Powell sa až príliš koncentruje na hlavnú postavu (Marka Lewisa) a o to viac sa vzďaľuje náležitým diváckym požiadavkám. Peeping Tom je inak veľmi intímnou štúdiou perverzie a ťažkej traumy z detstva, ktorá sa v jeho (hlavnej postavy) zvláštnych úchylkách a v akejsi zvrátenej zážitkovosti z prednásilnej fázy prejavuje, a ktorou zasieva vlastné túžby a samozvanú moc ovládať svoju bezbrannú obeť. Je voyeurom, ktorý sa stráni okoliu, je nevyrovnaný a stvára prechmaty, implikuje svoju obsesiu v ultra-zničujúcu kadenciu násilia, ktorú si vychutnáva v jedinom okamihu a netrýzni ich ("svoje ženy") celé hodiny. Určite to nie je film, ktorý by bol príjemným a navidomoči sa nečudujem tomu, že mal režisér po následných diváckych ohlasoch problémy. Osobne si myslím, že mierou nedostupnosti je presvedčivý a neústupný v prenesení pocitov na svoju obeť, ktorá razom dýcha a pociťuje živočíšnosť jeho pohnútok, avšak na komplexné východzie body, ktoré by ho charakterizovali viacej smerom navonok a s odstredivosťou viacerých aspektov psychológie, je možno trošku statickejší a schématickejší. Moc sa zdržiava v onej unitárnosti. Umelecky sa pritom v porovnaní s majstrovským Red shoes (nerád sem pletiem iné žánre i tendencie, avšak nedisponuje ani touto ručnosťou kreativity) schádza v nanajvýš tretinových ambíciách... (14.03.2016)

Žádné "ve své době nepochopené" mistrovské dílo. Úlet to byl už v době vzniku a úletem to pro mě zůstává dodnes. (10.07.2008)

Jak bylo ve SCREAM 4 správně poznamenáno, ačkoliv je většinou sprchová scéna z PSYCHO zmiňována jako katalyzátor slasher subžánru, byl to právě PEEPING TOM, který kdy přivedl diváky do P.O.V. perspektivy vraha, a to hned od úvodní sekundy. Na svou dobu velice kontroverzní film. Představil totiž blueprint pro příští generace v podobě bláznivého sériového vraha-filmaře, který vraždí ženy pomocí stativu svojí kamery (na stativu je nůž) a zároveň si to vše natáčí jako dokument. Peeping Tom je pečlivým, lidským a promyšleným filmem o mechanismech a emocionálních impulsech, které řídí proces filmování. (23.01.2022)

Původně jsem se rozmýšlel mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale po přihlédnutí k tomu, že hlavně jen díky Peeping Tom dnes existuje slasher tak, jak ho známe, jsem o tu hvězdičku hodnocení zvedl. Jinak tento film obsahuje výborné herecké výkony (špičkový Karlheinz Böhm), hloubku a v některých případech i napětí. Atmosféra by se dala krájet a z celého snímku je cítit ta špinavost. Často je však i místy film nudný a v jednom případě jsem i sám sebe nachytal, jak mám zavřený oči a pokouším se usnout. K tomu i docela dost napomáhaly některé scény smrdící starým hororem, když má oběť příležitost utéct hned několika směry, ale i přes to jenom couvá do zadu a potichu a vyděšeně opakuje: "No.. No.. No!" Ale to se dalo, vzhledem k ročníku, čekat. Jsem rád, že jsem se konečně k Peeping Tom dostal a že si teď můžu říkat opravdový hororový fanoušek, protože žádný hororový fanda není bez zhlédnutí tohoto kultu (mně osobně ještě zbývá do plnohodnotného nabytí tohoto titulu 3 filmy - Psycho, Dracula a Wolfman). Hlavní postava, Mark Lewis, je zde trojrozměrná a ačkoli za celou dobu zavraždí (SPOILER) 3 (SPOILER) lidi, díky jejímu otřesnému dětství to nejde jinak než s ní soucítit a fandit jí. Film je přesně na hranici třetí a čtvrté hvězdičky a snad nikdy předtím jsem neměl takové trauma, jak nějaký film ohodnotím.. Nakonec se ale přikláním k lepšímu hodnocení. 3,5 (12.12.2011)

Odporna vec. Presne toto nenavidim - transformaciu zivej hmoty /zivych zvierat/ na maso. A presne toto je Peeping Tom- film je najviac fascinovany tymto prechodom, touto transformaciou. Nenavidim zabijanie, a presne o tomto je Peeping tom. Prevazne ide o staticky dej, podpriemernu nevyrovnanu reziu . Este dobre ze jestvuje spravodlivost, lebo reziser po tomto filme uz nic nenatocil, a to je moc dobre 1 % (29.08.2015)

Člověk je zvídavá bytost a rád sleduje okolí. Zajímavý film o Voyeurismu (Skoptofilie), kde vrah bere celý svůj život jako film - vlastní život ho nezajímá, ale pro záběry je ochoten udělat cokoliv. Jeho sledovací nástroj je pro něj vším a díky sledování se lépe vžije do strachu. Kamera je nástrojem i zhoubou. Velmi odvážně úchylný film na rok 1960. Sledovat jeho tajné choutky skrz kameru, ale přitom vidět jeho plachost na veřejnosti je velmi rozervané. Natáčet si všechny a vše je zhoubné a nebezpečné - dnes je to ale absolutně běžné a podporuje se to (sociální sítě atp.). Nádherně barevný film a hra stínu a světla. Karlheinz Böhm v hlavní roli byl přesně zranitelný, jak jsem si to představoval a roztomilá drzá Anna Massey jeho stydlivost ještě více vytahovala na povrch. (07.07.2013)

Docela zajímavá podívaná stojící na tématu strachu a voyerismu. Mark je od dětství sužován obsesí strachu a pocitu, že se někdo dívá. Jeho otec, význačný psychiatr, se zabýval mechanismy strachu natolik, že neustále natáčel svého syna. Mark si nedovede představit svůj život bez kamery (v momentě, kdy ji musí kvůli dívce nechat doma, je naprosto nejistý a bezmocný). Neustále vše natáčí, zejména ho fascinuje strach – strach je to, co v něm probouzí vraha. Své oběti patřičně děsí, aby je nakonec zabil. Vše pod dohledem oka kamery. Je pravda, že někdy je film až moc zahleděný do sebe a divák se místy nudí. Přesto je tu několik velice silných scén – třeba natáčení v nočním ateliéru, kdy tušíte, že dojde k vraždě, jen nevíte jak. Hluboká sonda do nitra psychopata. Pokud mám film k něčemu přirovnat, tak jednoznačně Wylerův Sběratel svým vykreslením postav. (08.12.2005)

Ne tak strašidelný jako úchylný film s výbornou atmosférou, pro půlnoc jako dělaný. 43. KVIFF (13.07.2008)

Kultový britský počin o pracovníkovi filmového štúdia s chorobnou fixáciou na hľadáčik kamery. Hl. hrdina je osamelý „pozorovateľ“ posadnutý svojou ručnou kamerou a zároveň nutkaním zabíjať ženy, zachytiť ich strach a okamih smrti na celuloid. Mnohí filmu dodnes vyčítajú statický dej či nelogické chovanie vedľajších postáv. Za mňa ide o síce pomalú, ale cinefilskú štúdiu posadnutosti a fetišizmu, z ktorej veľmi cítiť Hitchcocka (fascinácia vraždou, voyeurizmus), ktorý bol toho času na vrchole svojich kreatívnych síl. (13.03.2021)

Snažím se přihlédnout k tomu, že film je staršího data a herecké výkony jsou někdy daleko za hranou uvěřitelnosti. Všichni jsou afektovaní a teatrální, že jim to prostě nebaštím; včetně hlavního hrdiny. Oceňuji ale nápad a to že byl režisér za takový námět pranýřován, podle mě takové tabu na plátno rozhodně patří, jelikož je to super sonda do pokřivené mysli jednoho zvráceného úchyla. Námět by si rozhodně zasloužil nové, modernější zpracování, bez všech těch dramatických přešlapů. (28.03.2016)

Neskutečný kousek, atmosférická analýza narušeného voyeura funguje i po skoro 60 letech. Neskutečně silný film vedený jistou režisérskou rukou, 5 hvězd. (18.12.2016)

Zajímavě vystavěný thriller s vynikající kamerou je zajímavou psychologickou studií šílence, který se šílencem stal vlastně na základě okolností. (20.03.2009)

Porovnávanie s Hitchovým psychom nutnosťou: LEPŠIE! Podstatne... Najmä z toho cinefilného hľadiska Powell zdanlivo druhorado, nenápadne, ale intenzívne interaguje s divákom a snaží sa mu vštiepiť svoju (až úchylnú) lásku k fiilmu. Výsledok prekypuje symbolmi každého druhu, čo je navyše až extrémne podtrhávané účelným - zdanlivo naivným - herectvom hlavných postáv. Pastva pre oči! A uši! Mark Lewis nie je síce Norman Bates, ale na rozdiel od neho (izolovaného od sveta v nejakej zaprdenej diere, kde si vypcháva vtáky), je z tých, s ktorými sme možno aj denne v kontakte, možno s nimi pracujeme, možno sa nám zdajú vďaka svojej slušnosti aj sympatickí... Až kým nás jedného dňa nezarežú svojim statívom. (29.03.2015)

Jsem za kamerou, báječný muž s klikou, který se pořád dívá. Skrz objektiv sebevědomý, bez něho nejistý, stydlivý. Nechávám se unášet, než mě samotného stáhne ten zneklidňující dotek, ten zvláštní proud, až do agónie obsese. Nepěkně pořezaná duše mokvá, žádné stehy, jizvy oběti dětství, které smysly vyděsily. Výkřiky, šepoty, mlčení. Nutkavé vidění. Posedlý vyobrazením. Přitažlivě, šokovaně, zvrhle. Nenasytný umělec posvátného „nekrologu" koncentrovaný na svůj záměr, perverzní maniak s puncem uhlazenosti připraven na svůj epický vrchol. Strach se nenápadně plazí po mé duši, jako nenápadný host bystří, tepe hlasem sípavým. Je jako osten zadřený pod kůží. Zamlžila se má mysl. Zastínila se má tvář. Prchej, má věrná múzo, prchej, můj anděli. Už prší na mě světla blesků. Už procházím se po "červeném koberci." Jsem hvězdou svého příběhu, autoportrét hrdinův. Stále natáčím. Hrot ostří už si mě nachází. Jsem blíž a blíž.. Černým suknem se potahuje mé nitro, které tolik chtělo…, teď úplně se podlomilo. Umírám, má nesmělost zbídačená odtéká do zamlklé zátočiny. Cítím tu závrať, cítím tu rozkoš. Hořím, nespálím tě. Už nezkřivím ti vlas. Smrt je mým cílem, uměním, mistrovským dílem. (27.09.2015)

Powelovi se povedl husarský kousek – nadlouho zlikvidovat kariéru svoji i svého hlavního představitele tím, že v roce 60 předhodil nepřipraveným Angličanům sedmdesátkový italský giallo thriller, nepříliš děsivý a nekrvavý, ale zvláštně znepokojující pomocí triků, které přes svou jednoduchost a místy i otřepanost překvapivě dobře účinkují: reminiscence na abnormální dětství stydlivého vraha a jiné psychologické exkurzy; vyvolávání perverzních sympatií u diváka skrz společnou pozorovatelskou vášeň i tím, jak vedle sebe ironicky staví hrdinovo zaměstnání v komerčním filmovém provozu plodícím banální slátaniny a jeho soukromou posedlost natáčením snuff „dokumentu“, která má nepohodlně mnoho společného s opravdovou tvorbou; postava naivky nevědomky fascinované skrytým démonem a chráněné vlastní naivitou (aka nevinností) i její slepé matky-alkoholičky, která tuší mnohem víc, ale její fascinace jako by nebyla o nic menší… Těžko se hledají přesnější slova pro to, v čem Peeping Tom tyhle věci dělá jinak než ostatní (krom toho, že opravdu lahůdkově pracuje s barvami a hudebními motivy), ale ve výsledku se zarývá pod kůži jako něco ojediněle (skoro by se chtělo říct „krásně“) zneklidňujícího, daleko nad rámec běžného primárního strašení. (09.01.2019)

V roce kdy Alfred Hitchcock natočil svůj nejodvážnější film, posunul Michael Powell hranice thrilleru až do bodu, na který nebyla společnost vůbec připravená. Jeho Mark Lewis je zčásti nesmělý mladý muž toužící prorazit u filmu, z části psychopat s pestrou sbírkou traumat. A také je to hlavní hrdina vyprávění, což už pravda dneska nešokuje, jenže v době vydání to vzbudilo vlnu nevole. Powell také není Hitchcock, takže atmosféra spíš absentovala, než aby film táhla. Katlheinz Böhm je ovšem správně ďábelský a námět tak nosný, že se tísnivý pocit stejně dostavil. Závěrečná pointa je patřičně děsivá a zvrhlá. (21.11.2023)

wow...bolo to super...atmosféra, napätie, námet aj dej, zlovestná hudba, horor s veľkou dávkou ľudskosti...8/10 (27.10.2011)