Hraje skupina Spinal Tap

V roce vzniku tohodle praštěného dokumentu jsem přišel na svět, premiéra mi tak tehdy unikla jen o fous. V rádiích tenkrát točili pecku Lick My Love Pump pořád dokola, máma s tátou na ni pařili jak ztrhaní. Lidi venku chodili v zařezaných elasťácích a na okurky se stála fronta delší než na banány. Po letech jsem se konečně k tomuhle zaprášenému klenotu vysokého umění dostal i já a musím uznat, že v osmdesátkách se točili mnohem lepší hovadiny než dneska. Břitké a v některých momentech až imbecilní humory pronášené s vážnou tváří zde fungují na jedničku, třešinkou trhající bránici jsou pak samozřejmě vražedné texty písní. Rob Reiner je magor v tom nejlepší slova smyslu. Můj oblíbený Happy End se tímto dočkal důstojného nástupce (nebo je to obráceně?). Spinal Tap forever! Jo a dávejte si bacha na cizí zvratky… (27.08.2013)

Spinal Tap jsou bozi! Všem těm Stounům, Beatlesákům, Floydům, Bowiem, a Zeppelinům pořádně nakopali prdel! Tvůrci si ze všech jmenovaných dělají takovou srandu, že pokud máte jen trochu nakoukané jejich nabubřelé megalomanské šou a ,,pravdivé" dokumenty ze zákulisí, dost možná při eskapádách Spinal Tapů spadnete smíchy ze židle. Stačí jen jmenovat: pumpa lásky, basák uvězněný ve škebli, miniaturní Stonehenge, zesilovač, co má 11 stupňů, epický nástup na pódium pokažený blouděním v zákulisí, filosofické hovory členů kapely... a hlavně nesmím zapomenout na dokonalé hity (Big Bottom, Gimme Some Money)! Skutečně milé překvapení. Takhle jsem se nepobavil (ale i nedojal) hodně, hodně dlouho! (19.10.2013)

Výborný film. Opravdu. Ani jsem netušil, že se u toho budu tak bavit, ale tohle je prostě dobré propojení komedie, dokumentu a také rocku, který mám pořád tak moc rád. Ta skupina je skvěle sestavená a je vidět, že scénář byl psán na tělo. Co si budeme povídat, kdybych o filmu nic nevěděl, byl bych si jistý, že je to víc než jen recesní skupina. (22.12.2015)

Trefovanie sa do hudobného sveta vyšlo občas slušne. Hlasitosť, čierny obal, hľadanie pódia a podobne. Filmu, teda pardon rockumentu, však chýba vyššia kadencia vtipných momentov. Človek si ich musí vystáť ako frontu na vstupenky, ale potom stoja za to. Bohužiaľ skrz absenciu drog a sexu musím zraziť hodnotenie do suterénu. (30.12.2019)

Mnoho slavných hudebníků si po dosažení určité mety musí připomenout, že nejde o sen, ale neskutečné štěstí kombinované s tvůrčím duchem a dřinou. Tento snímek nám dává možnost ochutnat, jak ztělesnění takového snu vlastně vypadá. Kdo by nechtěl být alespoň na okamžik rockovým velikánem? Možná trochu směšným, možná dokonce i maličko hloupým, ale přesto velikánem, který žije svůj sen naplno. Hraje skupina SPINAL TAP je filmem srandovním, ovšem nikoliv krutým. Sdílí radost z toho, že jsou tito hudebníci sami sebou. Má slitování s jejich nabubřelými egy. I přes všechny charakterové absurdnosti nejde o špatné chlapy, ale milé blázny, kteří žijí v chatrném, přesto relativně dobře poslepovaném snu. V samotném závěru skupina získá záchranný kruh v podobě japonského turné a divák ví, že si ho zaslouží. Vždyť tihle staří kluci hrají pro radost, a o to jde. Od roku 1984 vzniklo několik napodobenin a imitací vycházejících ze snímku Hraje skupina SPINAL TAP, ale ani jeden se vtipem a úderností nedokázal svému vzoru přiblížit. Režisér Rob Reiner byl ve správný čas na správném místě. Díky němu a souboru jeho talentovaných spolupracovníků vznikl skutečný kult a klasika na poli fiktivních dokumentů. Více. (27.05.2023)