Elvis

Největší devizou filmu je Hanksovo přeskočení z rolí milovaných do role opovrženíhodného. Zbytek je pestrá směsice barevnosti, místy i dobového kontextu a několika málo písní. Zasazení do amerických reálií je typicky americké, milníky tvoří vraždy známých osobností, jako kdyby se v historii USA snad ani nic, na co by dokázal celý národ vzpomínat, neodehrálo. Celý film je postaven na negativních emocích. Presleyho matka je přehnaně úzkostlivá, až je to protivné. Jeho otec je hamižný parchant. Elvisův manažer je slizký zmetek. Snad jen Priscilla má Elvise opravdu ráda, proto také dostává v celém snímku minimální prostor. Zbytek tvoří pijavice, které se přisály na Elvisův úspěch. Elvis rozdával radost, film o něm je popřením všeho, co popová kultura přináší. (17.11.2022)

"Keď sa nehýbem, neviem spievať...". ELVIS je nádherná pastva pre oči, presne taká na akú sme od Baza Luhrmanna zvyknutí a konečne film, pri ktorom vám peňazí za vstupné nebude ľúto. Doba je zvláštna a ja fakt do roka nájdem v ponuke kín iba minimum filmov, za ktoré som ochotný zaplatiť. ELVIS ním určite je. Z neznámeho Austina Butlera sa po premiére určite stane hviezda. Toto je jeho životná rola a nebojím sa to povedať aj na začiatku jeho možno slávnej kariéry. Butler sa do role Elvisa výborne hodil, spevácke čísla boli skvelé a že ich nebolo málo. Rovnako zažiaril T. Hanks, ktorého sme v podobnej roli s úžasnou fyzickou premenou ešte asi nevideli. Film je pomerne dlhý, ale dobré filmy zbehnú ako voda. Počas východu z kina som sa zamyslel nad tým čo sa dalo urobiť lepšie a nenapadlo ma nič, tento film je takmer dokonalý. Píšem takmer, pretože po chvíli mi došlo, že scény z detstva, rodiny či jeho blízkych mohli dostať väčší priestor, hoci aj na úkor skrátenia niektorých speváckych scén. Najlepší film o spevákovi aký kedy vznikol? Možno, ale u mňa je tesne za stále neprekonaným Walk the line...100%. (05.07.2022)

Opulentní vyšperkovaná jízda. Film se ani na chvilku nezastaví, hýří nápady a na rozdíl od Gatsbyho si je všechny stoprocentně zaslouží, protože od filmu, který vzdává hold Králi, čekáte přesně to, co vám Elvis dá. Jak moc byla jeho hudba nadčasová, dokazuje asi nejlepší písňový soundtrack, jaký jsem kdy slyšel, na němž se Elvisovy hity dostávají do rukou a do hrdel současných muzikantů, kteří si s nimi dělají, co chtějí, a přitom to jsou pořád naprosto skvělé písně. Velká radost... A co se týče Austina Butlera, také velké překvapení - v upoutávkách jsem mu na chuť nepřišel, nicméně ve filmu mu stačilo pár minut a měl mě v hrsti. A v závěru došlo i na ty slzy, to jinak prostě nešlo. Velký požitek z Elvise ale dělá také Tom Hanks, který dokazuje, jak moc všestranný herec je, když dostane možnost. Skvělá práce. Mám rozhodně chuť jít do kina znovu jako na Bohemian Rhapsody nebo neprávem opomíjeného Rocketmana, ačkoliv ty filmy nemohou být odlišnější. (01.07.2022)

Režisér Baz Luhrmann potlačil osobitost rock n´ rollové ikony, z nekvalitně namaskovaného a do karikatury hozeného Toma Hankse učinil (zcela nevhodně) průvodce filmem a film ve své zbytečně přebujelé stopáži nejvíce zaujme svým inovativnějším technickým zpracováním. Faktické chyby a nepřesnosti rozhodně tolik nevadí, podstatně horší je, že život Elvise Presleyho, alespoň podle výsledného filmového materiálu, nebyl příliš zajímavý. Dost zamrzí celkové osekání (drogových) trablů a paranoidních stavů, které provázely krále rock and rollu na konci jeho životní cesty. Vyvrcholí to tím, že film nezobrazuje jeho skon a vyřeší se to po náročné dvou a půl hodině (nepočítám závěrečné titulky) titulkem s datem jeho úmrtí. Tak takhle tedy ne. Naprosto iritující je na filmu Tom Hanks. Poprvé v kariéře ztvárnil temnější postavu a působil směšně a nevěrohodně. Nevěřím, že by někdo jako Elvis po většinu své kariéry někoho takového nechal řídit svoji kariéru, jak to horentně popisuje film. Hanks mně ponejvíce připomínal Tučňáka z Batmana, to ale není kompliment. Tím lepším z dvojice je rozhodně Austin Butler jako Elvis. Jak film postupoval, už se začal na svůj slavný předobraz podobat. Na maskách a detailech (rty) se i tak mohlo více zapracovat. Určitě důležitou složku filmu tvoří hudební složka. Nepatřím k těm, kteří by Elvisovu hudební tvorbu vehementně adorovali, rozhodně se ale najdou songy, co vešly do povědomí. Když se na jednom z vystoupení rozeznělo Suspicious Minds, tak se dostavil příjemný pocit, znásobený impozantně zvládnutou imitací pěveckého idolu, včetně jeho pohybové sestavy. Většina filmu je ale sáhodlouhá nuda, v níž převládá obrazová a technická kvalita nad tou obsahovou. Pro mě málem propadák. 5/10 (18.08.2022)

Napsal bych, že ELVIS je jeden z nejlepších amerických filmů 21. století, kdybych byl jako titulní postava, potažmo ne zcela spolehlivý vypravěč se smyslem pro showmanství a šmé. Já jsem ale já, a tak jako svůj první dojem napíšu, že jde jednoznačně o to nejlepší, co jsem letos viděl - a rozhodně o nejlepší biopic o hudební osobnosti za minimálně poslední dvě dekády. Nesouhlasím s tím, že jde o schematickou biografickou podívanou, jak zaznívá v některých angloamerických recenzích, protože schéma biografií slouží jenom jako záminka k experimentování s montáží: různými způsoby ne/návaznosti scén, kondenzování většího časového úseku anebo naopak jeho výrazné roztažení. (Bez přehánění, o každé scéně by šla napsat analýza v rozsahu minimálně bakalářské práce.) Navíc už přístup k titulní postavě je s ohledem na hudební biografii nezvyklý, odpovídající de/rekonstrukci mytické osobnosti jako Občan Kane: nesledujeme Elvise, nýbrž s každým aktem jinou fasetu mediálního konstruktu Elvis, jak nám ji zprostředkovává jeho podvodnický manažer: Elvisův původ - Elvis Pelvis - Elvis Normcore - Elvis Filmový X Elvis Televizní - Elvis Ve Vegas. Zatímco "Elvis" nemá vlastní identitu, protože je odhalován jako mediální konstrukt s ohledem na proměňující se dobu (a vlastní identitu získává skrz vztahování se ke společenskému a politickému dění), je postupně odhalována identita manažera-vypravěče, aby vynikla závěrečná paralela mezi oběma._____ A nesouhlasím úplně s tím, že jde o luhrmannovskou manýru. Ano, znovu se aplikuje mytický narativ (po Orfeovi a Euridice z MOULIN ROUGE! nyní ten faustovský). Ano, znovu zavítáme do značně excesivního prostředí (např. tančírny v TANCI V SRDCI či divadlo/bordel v MOULIN ROUGE!), které motivuje exces díla jako celku. Ano, znovu - po ROMEOVI A JULII, MOULIN ROUGE!, AUSTRÁLII A VELKÉM GATSBYM  - je vyprávění vystavěno na dynamice dvou postav, přičemž proměna posouvá vyprávění (ne vzlety a pády, jako tomu je v jiných hudebních biografiích). Ano, znovu se stejně jako v předchozích čtyřech luhrmannovinách pracuje s figurou vypravěče, s oddalováním objevení se ústřední postavy, s hudebním mash-upem, okázalými průlety prostorem a pohráváním si s časovou organizací událostí, s odkazováním se na dějiny kinematografie a připodobňováním jednotlivých etap podle toho, jak tehdy snímky vypadaly (a tak dál, a tak podobně), ALE: ELVIS je už vyloženě parametrický film, tj. - následuje velké zjednodušení - takový, ve kterém se jednotlivé prvky a postupy uskupují do vzorců. Jednotlivé akty jsou určeny pro srovnání mezi sebou, jednotlivé četné montáže jsou určeny pro srovnání mezi sebou, dvě ústřední postavy - manažer a zpěvák - jsou určeny pro srovnání mezi sebou atd. Nemůžu se dočkat, až se k tomu dostanu podruhé... a pak znovu... a znovu... a znovu... (23.06.2022)