Babylon

Dějiny světové kinematografie 1: Ve filmu.... První dvě hodiny jsou jedna velkolepá, energická, turbulentní, strhující, audiovizuálně opojná opulentní oslava kinematografie [aka Sex, drogy, & Hollywood], která skrze paralelně vyprávěnou epizodickou optiku sleduje příběh šesti (fiktivních) postav na pozadí nástupu zvukového filmu [tedy přechod filmu z čistě vizuálního do AUDIOvizuálního média], technologického pokroku a nekončících mejdanů Hollywoodské smetánky [kde jsou chlast, děvky a chlebíčky na denním, respektive večerním, pořádku]. A ať už jde o až groteskní komediální timing, perfektní ozvučení, brilantní soundtrack, hektický střih, dynamický jízdy kamery a stylisticky extravagantní způsoby snímání, to vše a nejen to dělá z BABYLONU fenomenální a režijně virtuózní kaleidoskop magie filmového řemesla. Zejména co se týká čistě vizuálního story-tellingu celkově – jmenovitě záběrování, zaostřování, přeostřování, anebo famózní práce s mizanscénou a zadními plány kde se neustále něco děje – tak v tomhle ohledu hraje BABYLON fakt jinou ligu a jde o neuvěřitelně pohlcující a bohatej ohňostroj precizní filmařiny [především pak úvodní půlhodinový prolog je naprosto dechberoucí]. Takže kdyby byl tenhle spektákl takhle nařachanej až do konce, tak neváhám a uděluju 10 filmových políček z 10.... Poslední hodina ale zbytečně sešlápne nohu z plynu a jde spíš o překombinovanou mozaiku absurdních a dost nereálných historek (nejen z natáčení) a tragikomických osudů jednotlivých postav, která je dost nekonzistentní, chybí ji výraznější tempo, rytmus a drive – ačkoliv v rámci možností funguje i jako pomyslná alegorie o pomíjivosti slávy jedněch naivních snílků, kteří chtějí vyprávět příběhy.... Tyhle drobné neduhy však nemění nic na tom, že jde o prvotřídní tříhodinovou podívanou, podmanivou cinefilní onanii a jedinečnou celuloidovou nádheru, která se jen tak nevidí. No a finální montáž, která je jednou velkou poctou kinematografii a inovativně vypointovanou třešničkou na dortu [fanoušci Singin' in the Rain se zechčijou blahem], je prostě geniální. Inu, Damien Chazzele je zkrátka neskutečnej talent – je teprve začátek roku a my už tu máme jeden z nejlepších filmů letoška..... [VERDIKT: 9 slonů z 10] .... PS: Margot Robbie je femme fatale, Brad Pitt by po týhle divočině určitě neměl seknout s herectvím, no a Tobey Maguire je král! Víc filmů o filmu, prosím. (21.01.2023)

Bradavky, sloní výkaly, kokain, močení, další bradavky, živá hudba, zběsilý tanec, hodně bradavek, náhodné úmrtí, hromadné sexuální orgie. Tak vypadá půlhodinový bujarý rozjezd v honosném sídle šéfa filmových studií. Další minuty ukážou škrábání se na vrchol i strmý pád z něj. Jenže teď jsou nahoře a hodlají si to do strhání užít. Damien Chazelle nakukuje za oponu v divokém období Hollywoodu, které výrazně ovlivnil nástup zvukového filmu. Stále poměrně mladý režisér a scénárista se znovu otírá o postavy, které podstupují emoční i fyzické peklo, aby se vydrápaly ke svému snu. Brad Pitt už svého cíle dávno dosáhnul, je superhvězda, která spíš než novými hereckými výzvami proplouvá manželstvími; živelná Margot Robbie je nováčkem v tomhle byznysu, chytne však první příležitost, je sebevědomá i trochu mimo kontakt s realitou; přistěhovalec Diego Calva (pardon, ale herecky mě neoslovil) se chce jakkoliv dostat na natáčení, klidně čmajzne sanitku, aby před západem slunce dovezl na plac kameru. Skáčeme mezi nimi, střídáme žánry podle převládající nálady postav. Sledujeme výpravné natáčení pod širým nebem, chaotickou pásovou výrobu (ve které Robbie zastíní hlavní hvězdu) i náročné (zvukové) natáčení v ateliéru (ve všech případech je to plné střihu, nápadů i fantastické režie). Prostě radost. Jenže to jsme někde za polovinou a stále víc se začíná projevovat, že Chazelle, který se předtím párkrát nalokal, se teď už solidně topí. Prostě sám sebe nedokáže krotit. Obávám se, že moc dobře nespí, protože hlava mu pořád jede, skáčou z něj desítky myšlenek, novátorských prvků a nápadů, ale už je to solidní (nejen) scénáristický bordel. Poslední hodina na mě působila nabubřelým/nekontrolovaným/egomanským stylem „podívejte, co svedu, podívejte, co tam ještě narvu!“. Narval, ale už to nelepilo. Přespříliš tlačí v do sebe zahleděnou exhibici. Jakoby sám sebe přesvědčil, že už je zatraceně velký filmař, dostal balík peněz a dostal až moc volné ruce. V jednotlivostech místy skvostné, jindy ale v mnohém nepřístupné dílo. PS: Po docela dlouhé době jsem viděl někoho odcházet v polovině promítání z kina. (21.01.2023)

Těch 5* snad ani dát nechci, ale něco mi říká, že musím. V mnohém geniální, v lecčem zhýralé tak, že i Caligula zůstane daleko v prachu. Ví snad Chazelle víc než my obyčejný nehollywoodský plebs? To se mi půl filmu honilo hlavou. Když ve filmu nejsou orgie a seroucí sloni, je film krásnou poctou filmovému řemeslu. Scénu s natáčením zvukové scény prosím pouštět povinně na filmových školách. Naprostý vrchol filmu spolu s natáčením Conradova dobového filmu a konečné sekvence, kdy se musí rozbrečet každý dlouholetý milovník filmu. Robbie je neskutečný živel, Hurwitzova hudba je duší filmu. Hollywood je stoka, kde občas vznikají kouzelné filmy. (19.01.2023)

Musím říct, že ta móda s přepálenou stopáží mě začíná pěkně srát, ale to se rozhodně netýká tohoto bijáku. Filmová krasojízda, která svým nádherným finále způsobila diváckou extázi ve který bych si přál být na čas zakonzervován. Příběh a vlastně celé zlaté období Hollywoodu je vyprávěno přes tři hlavní postavy s neuvěřitelným citem pro výstavbu příběhu i dobovou atmosféru, že moje dolní čelist na konci potřebovala zvedák, aby se opět setkala se svou horní částí. Film je sice dlouhej jak tejden, ale když jsem jako divák prošel bránou Hollywoodu ve dvacátých letech minulého století, čas se pro mě stal nepodstatnou veličinou. Takovou sílu filmu a režisérkého supertalentu jsem snad v kině ještě nezažil a nebo hodně, ale hodně dávno. Všechny filmové složky k sobě naprosto na milimetry pasují. Hudba, obraz, kostýmy, dialogy a ne není to jen nudná profesionální práce, poutávé vyprávění má v sobě humor a doslova za geniální považuji pasáž, když se a v ateleriéch natáčí první zvukovej film, kdy je velmi zábavnou formou předvedena revoluční přechod z němého filmu ke zvukovému. Na závěr jsem se nechal herecké výkony, zde pochválním dva i když všichni tam jsou dobří o tom žádná, ale Diego Calva je absolutně fenomenální, právě přes jeho postavu jsem se dokázal přenést do této filmové éry a užíval si celé vyprávění. A pak tu Margot Robbie, protože ona je absolutně dokonalá, nejlepší ženský herecký výkon za poslední dobu co jsem u žen viděl. Margot je totální vládkyně tohoto filmu, kolik rozdílných emocí dala do své postavya s jakou suverenitou a přirozeností, to se hned tak nevidí a ještě k tomu stíhá být hlavně v první části ultrasexy. Má favoritka na letošního Oscara je jasná. Film, který má ty nejvyšší ambice, oslovit Tvoje filmové srdce a u mě to byl zásah s přesností Viléma Tella. (05.01.2023)

Tříhodinový EPOS o krásách a špíně Hollywoodu, filmového průmyslu a všeho okolo. Tam kde jiní dokáží nudit, Chazelle se svým týmem valí a pomocí neuvěřitelné záběrové, střihové, hudební a zvukové skladby předvádí neuvěřitelnou magii. Film exceluje jak v hektických, šílených scénách zahlcující vaše vjemy, tak v naprosto minimalistických tichých momentech. Jednoduše mistrovská filmařina po všech stránkách, která tvoří jeden z nejskvělejších kino zážitků posledních let. Do toho tu máme úžasné herce, kteří úžasně hrají úžasné postavy. Nemluvě o perfektní balancu snímku mezi komedii a vážnosti. Královsky jsem se bavil a ty tři hodiny jsou plně opodstatněné. Dalo by se najít sice několik výtek. ale není důvod je vlastně vůbec zmiňovat. Tohle je neskutečná magie a scény jako první den na place, nahrávání se zvukem, rozhovor Pitta s novinářkou a celé finále, budou pro mě navždy památné. Je to neskutečný RANDÁL! (01.02.2023)