Spider-Man: Napříč paralelními světy

Na jednu stranu impresivní animace, která tady dosahuje na absolutní špičku toho, co jsem kdy v animované tvorbě viděl a zároveň je to ultimátní fan servis pro všechny fanoušky Spider-Mana ve všech jeho podobách. Na stranu druhou jsem se do toho velice obdobně jako v případě jedničky prostě nějak nemohl dostat. Příběhově je to po většinu stopáže o ničem, klasický multiverse maglajz, který v současnosti decimuje MCU, s občasnými světlými chvilkami v podobě sympaticky pomalejších momentů, ve kterých hraje roli Milesova rodina, popř. lehké náznaky romance s Gwen. A v momentě, kde film potemní a začne se konečně namísto třeskutého pobíhání konečně odvíjet dramatická zápletka, tak následuje seriálový cliffhanger a konec. Tahle vizuálně nabitá animace musela dát ohromné množství práce a proto je strašná škoda, že tak geniálně film už nefunguje po stránce příběhové. (15.11.2023)

Let's do things differently this time. So differently. His name is Miles Morales. He was bitten by a radioactive spider, and he's not the only one. Esence čisté, neředěné filmové radosti, kterou zažiju tak jednou za rok či dva. Po tomto výjimečném zážitku bych šel s vyjádřením superlativ ale ještě dál, mnohem dál. Jeden z nejlepších filmů za posledních deset let. Jeden z nejuspokojivěji a nejnápaditěji rozvinutých sequelů všech dob. Jeden z absolutně nejgeniálněji rozpohybovaných komiksových obrázků v celé historii pokusů Hollywoodu o něco takového. Jeden z nejlepších animovaných filmů, co jsem kdy viděl. A esteticky i obsahově možná nejhutnější a nejnápaditější film vůbec. Přitom toto komplexní, rozmáchlé, s neskutečnou pečlivostí a láskou mistrovsky vytvořené moderní umění staví v rámci trilogie i přes bezpochyby nosnou, zcela dostatečně emotivní, dramatickou, na mnoha místech neuvěřitelně strhující a v hlavních bodech/motivech slušně uzavřenou zápletku pouze základy pro velkofilm, který přijde až příští rok. Na rozdíl od mnohých jiných konzumentů a obdivovatelů jsem s tímto faktem problém tedy neměl (proč taky, když vše fungovalo takto dobře a to včetně výborně vystavěného cliffhangeru), ale jakých výšin jsou schopni mistři Lord s Millerem + všichni další lidé, kteří se podíleli na tvorbě tohoto úchvatného veledíla (jmenovitě bych zmínil určitě Pembertona a celý tým, stojící za dokonalým soundtrackem, díky němuž jsem byl naprosto pohlcen vyprávěním již v prvních pěti minutách!) ještě dosáhnout příště, to si v momentálním extatickém rozpoložení nevím téměř představit. Ale věřím jim na 120 procent. 11/10 (21.06.2023)

Předchozí díl jsem opětkoval, protože mě dostal svou originalitou, mixem animací, akcí i humory, přesto jsem se ke sledování pokračování jaksi nemohl dokopat a stále jsem ho odkládal. Dnes jsem si ale další kličkování zakázal a vyrazil na animovanou cestu mnohovesmírem. Důvodem k výše zmíněným odkladům byla má obava z toho, že bude pokračování horší než jeho předchůdce. To se mi i potvrdilo, takže jsem se dočkal určitého zklamání, přestože bylo pouze mírné. Mrzelo mě, že měli tvůrci evidentně pocit, že pokud nebude všeho víc, mohli by diváka zklamat, jenže právě to necitlivé tlačení na pilu bylo jedním z důvodů, proč jsem byl tentokrát při hodnocení skoupější. Dalším (a výrazným) důvodem byl úbytek humoru. Pro mě v tomto případě určitě neplatilo, že čím bude příběh temnější a vážnější, tím bude lepší. Mně prostě výrazně chyběla možnost pořádně se zasmát a měl jsem velmi silný pocit, že byl humor upozaděn hlavně proto, aby se mohly naplno rozbujet různé rodinné hodnoty. Toho rodinného sentimentu tady na mě bylo zbytečně moc. Přes všechny své připomínky jsem se ale po celou dobu bavil, neskromné stopáže jsem si ani nevšiml a ty čtyři pěticípé jsou přece jen pořádně silné. / Poučení: To, že se dokážeš přilepit k předmětům, zdem nebo lidem ještě nemusí znamenat, že jsi Spiderman. Možná postačí, když si pořádně umyješ ruce. Mýdlem. 4*+ (19.11.2023)

Z již naprosto vyždímaných Spider-Manovským motivů se to snaží vehementně vytáhnout alespoň kapku nějakého svébytného pojetí, díky čemuž si ovšem dost bezostyšně vypůjčuje témata a motivy z Ricka & Mortyho (Citadel of Spider-Mans, ztráta čerstvě nabytého pocitu individuality, protagonista obětí svého vlastní kánonu). Citování všelijakých memů, neustálé shazování se, mudrování a falešné twitterové teen-edgy statementy, kterými se častují permanentně postavy v průběhu všelijakých akcí, jsou zase taková ta otravná aktuální snaha udělat ten film za deset let nerelevantním, ale já to tentokrát prcám, protože existuje tady taková věc a to je divákův potenciál. Tady se může pořád mluvit o tom, co je filmařský potenciál, herecký potenciál, příběhový potenciál ve směru k tvůrcům, ale pak je tady ta míra toho, co je schopný všechno unést a vstřebat divák, když se to na něj začne sypat najednou. A tady přichází moje osobní superschopnost a to, že já jsem schopný a ochotný vstřebávat najednou opravdu hodně. Dokonce v tom nacházím potěšení a o to víc mě mrzí obvyklá prvoplánovost a prostota obrazu většiny současných akčních filmů. Nicméně jednou za pár let dorazí něco jako Bekmambetovy Denní a Noční hlídky, Wanted, Bad Boys II, Fury Road či Transformers u kterých si spousta lidí říká, že dobrý, ale už je z toho trochu bolí hlava, zatímco já mám šťastně krvavé oči, slinu v koutku a zvuk vytočenej tak doprava, až je doleva. Z tohohle hlediska je pro mě zážitek s Across the Spider-Verse monumentálním naplněním, během kterého jsem vydechl tak dvakrát. Desítky plánů, diváka objímací pojetí prostoru, permanentní hlediskové i stylistické změny vyprávění, ta halda věcí co se děje v každém záběru, jak je to rytmizované do hudby (mimochodem pečlivě a velmi diverzně vybraný soundtrack, který naštěstí nikdy nesklouzne k parazitování na zavedených hitech) a hlavně jak každý záběr je v nepředvídatelném pohybu. A téměř vůbec se to v tomhle nezastaví. Když naběhly závěrečné titulky, regulérně se mi klepaly ruce. (31.08.2023)

Audiovizuální mrda o pět úrovní výše, než jakákoliv konkurence. Nápaditost nezná mezí, přičemž postavy jsou stále funkční a sympatické. Je ale třeba říct, že po víc než dvou hodinách vám asi půjde hlava kolem. Tenhle guláš barev a vjemů totiž jede stále na plný plyn a nikdy nezastaví. Může to být chvílemi únavné, ale to holt umění bývá. (24.12.2023)