Atlas ptáků

Výtečně rozehraná první třetina. Zaháčkuje to zajímavými postavami a příběhem zahaleným tajemstvím, opravdu jsem byl zvědavej, kam to celé bude směřovat a co za tím je. Herectví takřka všech je navíc vysoce nadstandardní a Donutil by si klidně mohl odvézt herecký Glóbus. Ale od scény v horské chatě, respektive konkrétně od momentu, kdy se jedna postava úplně mimózně "prokecne" (to je opravdu ukázka líné scenáristiky - až jsem skoro nahlas řekl "au", jak to zabolelo), na mě ten film úplně přestal fungovat a zdá se mi, že se celý rozpadl. Tematicky, tónem, logikou chování postav i hereckými výkony. Najednou je jasné, o co jde, a film jen přešlapuje na místě. To, o čem Atlas ptáků ve výsledku je - a co samozřejmě nechci spoilerovat - je zajímavý filmový námět, známý z občasných policejních svodek, ale z mého pohledu nebyl v tomto snímku zpracován přesvědčivě. Za mne tedy bohužel zklamání, v první třetině jsem si přitom fakt říkal, že to je hodně dobrý. A ty scénky s ptákama ... mi tedy přišly jen jako dost random a prvoplánová srandička, jak snímek na sílu něčím formálně ozvlášnit. Úplně organicky to se zbylými scénami nepůsobilo. (23.08.2021)

„BÝT CHUDÝ A BEZ DLUHŮ JE TO NEJVĚTŠÍ ŠTĚSTÍ…“   Příběh rodinný firmy, která měla „totálně“ zamilovanou účetní… Takže drama o tunelu a jeho dopadech na rodinu – za vobčasnýho cvrlikání ptáků. Řekl bych, že až zbytečně nabušený obsazení, páč kromě Mihulový a Donutila, tady nikdo moc nemá co hrát. A krom tý trochy špinavýho prádla, který se tady vypere, není vlastně divácky ani vo co stát.       /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, jak vypadá opravdová láska. 2.) Šukám s Američanem po netu.                     PŘÍBĚH  **  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (16.03.2022)

Skoro po roce v kině. OO mě vždycky svými filmy zaujal, ale tady se mu to podařilo tak napůl. O postavách se toho moc nedozvíme, některé jsou dokonce trochu nadbytečné (Kotek) a ptáci mi připadli jako motivační citáty na Fejsu. Na druhé straně výborní herci a dialogové scény (chata, oslava narozenin), zajímavé vylíčení těch, kteří si nedávají pozor na on-line svět a dobře depresivní hudba, ale kladů by snímek potřeboval daleko víc. (07.09.2021)

Uf, tak tohle je "anatomie zločinu", vážení! A zároveň anatomie - a břitká a chytrá reflexe - současného "společenského" systému, který takové zločiny dopouští, který v lidech podporuje určité typy maligního, sebe/destruktivního chování, určité typy slabostí, obran před vnímáním syrové reality, stejně jako u jiných typů lidí predátorství, tyranství, despotismus - u jedněch podléhání mechanismům moci, u druhých podléhání mechanismům bezmoci, přičemž si obojí vzájemně nahrává. Anatomie nelidskosti systému, který je vším jiným, jen ne "společenským". Film na české scéně opět jedinečný svým nadhledem, ironií, lakoničností, odvahou i rozvahou. Bezchybný scénář, vynikající nasnímání. Záměrně rušivé vytrhování komentáři z ptačího světa, které mnozí vnímali pro tu nepříjemnost jako chybu filmu - jako by ta schválnost záměru vyvádět diváka z komfortní zóny noření se pouze do příběhové roviny nebila do očí -, je brilantní, drzý a skvěle funguje. *** A pozor! Vlastní hlavou ručím za to, že film je celistvý, plynulý, že spínající smysl celého příběhu i finální vyznění snímku vyvrcholí přesně až v poslední vteřině, že stížnosti na rozpadlost se s filmem jednoduše míjejí. *** Co vytýkám já, je snad jedině obsazení. Alena Mihulová zahrála zoufale trapnou, dojemnou a bezbrannou hlavní postavu naprosto úchvatně, jenže po jejím podobném výkonu v Domácí péči to silně oslabuje autenticitu díla: nelze nepřemýšlet o tom, jak to pro režiséra bylo zjednodušené ready-made řešení, jak i on sklouzává k nešvaru českých tvůrců obsazovat české herce do typizovaných rolí jednou pro vždycky. Jednou vyzkoušené schopnosti českých herců z velké části určují, co se bude psát, točit, na co se budeme dívat. Kdyby Omerzu ke stejnému výkonu přiměl jinou herečku, to by bylo úplně jiné umění, majstrštyk v hereckém vedení, o který si ale takový scénář implicitně říká. Takhle to bohužel působí, jako že příběh vznikl minimálně zčásti proto, že režisér viděl Alenu Mihulovou v Domácí péči, což mu značně ubírá na autenticitě tvůrčí nezbytnosti, originality. Druhá výtka v obsazení je pak za Elišku Křenkovou. Doprčic. Já vím, že ji teď všichni obsazují. Ale k tomu, aby se postava párkrát prošla po scéně s teenagerovským úsměškem nebo smutným ksichtíkem a třikrát řekla Ale mami!, nepotřebujeme Elišku Křenkovou. Jde zase o stejnou typizaci, a je to nefér i k mladé herečce, která má talent - a pokud chce režisér z nějakého důvodu obsadit ji, měl by jí vytvořit roli, v níž ji někam posune. S jakoukoli neznámou holkou, která by sehrála takhle nenáročnou postavu dcery, by tohle dílo bylo výrazně působivější. *** Nicméně nebýt těchhle dvou kiksů v obsazení, bylo by to u mě opět za plný počet, a Olmo Omerzu se mi po Všechno bude potvrzuje dál i Atlasem ptáků jako jeden z pranepatrna svrchovaných, sebevědomých tvůrců současné domácí scény, jehož jemně a nenápadně složitě spřádané a řemeslně výborně zvládnuté filmy, jimž zároveň nechybí atmosféra, bohužel přesahují představivost a vnímavost tuzemských kritiků  zůstávají těžce nedoceněné. *~ (04.10.2021)

Olmo Omerzu se toho nikdy nebál. Je jiný, je zajímavý. Očekávání od něj už budou pokaždé vysoká. Jeho sociální drama vypráví o tom, kterak se v úspěšné rodinné firmě zatoulal pořádný ranec peněz. Účetní Alena Mihulová mezitím vyráží za svým vysněným americkým přítelem, autoritativní šéf podniku Miroslav Donutil s nalomeným zdravím se ze zprávy rovnou skácí k zemi. A jeho syn a jeho zeť se hlavně snaží zůstat u koryta. Prachy v jakémkoliv množství jsou téměř vždy rozbuškou konfliktů, ani tady tomu není jinak, a to ještě vše z dály jízlivě komentují nejrůznější opeřenci. Krize v podniku samozřejmě odhalí i další (hlubší) problémy zejména v ústřední rodině, tvůrci se otírají i o frustraci z citového nenaplnění. Celkově ovšem schází opravdová síla, obsahově je to nakonec mělké. Rozehrané, nedohrané. Herecky fajn, ale těch hereckých nominací je za mě krapet moc. Ve výsledku nic, k čemu bych se chtěl někdy vrátit. (29.01.2022)