Režie:
Zdenek SirovýKamera:
Jiří MacháněHudba:
Luboš FišerHrají:
Pavel Landovský, Bronislav Poloczek, Alois Švehlík, Jiří Schmitzer, Miroslav Donutil, Josef Dvořák, Rudolf Hrušínský ml., Václav Postránecký, Daniel Landa (více)Obsahy(1)
Černými barony byli nazýváni příslušníci tzv. Pomocných technických praporů (PTP), jež v padesátých letech tvořily speciální složku naší „lidové“ armády. „Černí“ byli podle barvy nárameníků, „baroni“ pak podle toho, že jako jediní tehdejší vojáci prezenční služby měli peníze, neboť část mzdy za pracovní výkony dostávali v hotovosti. Zajímavé bylo sociálně politické složení těchto jednotek: k „pétépákům“ byli přidělováni odvedenci na jedné straně pro tělesnou vadu, jako např. na „prsa slabý“, ale i politicky uvědomělý redaktor závodního časopisu Dušan Jasánek (V. Javorský), nebo asistent režie Roman Kefalín (O. Vetchý). Na druhé straně lidé s kriminální minulostí jako zloděj Ciml (F. Burda), pro rasový (Rom Kotlár – M. Gumár) nebo třídní (feudál Šternberk – V. Vydra, JUDr. Macháček – B. Rösner) původ. Stejně jako „pétépáci“ stáli na samém okraji vojenské hierarchie i jejich velitelé, obecně se vyznačující mimořádnou dávkou stupidity – major Haluška přezdívaný Terazky (P. Landovský), kapitán Ořech (B. Poloczek), poručík Hamáček (J. Schmitzer) a poručík Troník (M. Donutil). Komické historky jsou však jen odvrácenou stránkou osudu „pétépáků“, provázeného většinou událostmi smutnými a tragickými. Tvůrci to naznačují v úvodních dokumentárních záběrech z filmového týdeníku. Snímek režiséra Zdenka Sirového vznikl podle stejnojmenné knihy humoristického spisovatele Miloslava Švandrlíka. (Česká televize)
(více)Recenze (594)
Těžko říci, jestli to šlo lépe zfilmovat. Ovšem z daného scénáře nešlo vytěžit lepší film s lepším obsazením. Na krátce porevoluční období, kdy vznikaly většinou neuvěřitelně blbé vizionářské bláboly o podnikání a demokratickém nadšení, vzniklo několik vynikajících filmů a právě "Černí baroni" jsou jedním z nich. Suverénní comeback Pavla Landovského v podobě majora Terazkyho - asi jeho nejlepší role. Ale i ostatní herci byli vynikající. A budete se divit, ale když jsem viděl film prvně před lety, na konci jsem málem brečel. Za to může ta krásná úvodní melodie. Sice se může zdát, že se posmutnělá melodie do humorného filmu nehodí, ale není to pravda. Vynikající klasika se spoustou hlášek. ()
Komedie z doby polistopadové krizy českého filmu, kde je příjemným překvapením vlastně jen ten úvodní černobílý mini-dokument o přiblížení doby, ve které se film odehrává. Ovšem jen do té doby, než se z toho vyvine moderní švejkovina plná vulgarismů. Podruhé bych už raději sáhl po Švandrlíkově knize, než po téhle oddupané šarádě za doprovodu všech těch Donutilů, Poloczků, Vydrů a Krausů, kterou ještě navíc v poslední třetině totálně zaklincoval Josef Dvořák v uniformě nadporučíka. Navíc poté, co jsem viděl o dva roky starší Tichou bolest na stejné téma v mnohem serióznějším zpracování, není moc důvodů se k Baronům vracet a oslavovat z mé strany tenhle film. Myslím, že tuhle dobovku ocení spíše lidi, kteří zažili povinnou vojenskou službu. Kromě již zmíněného úvodu jako klady vnímám i svým způsobem nezapomenutelného Landovského, dost dobrého Schmitzera, hudbu Luboše Fišera a pak pár pěkných momentů včetně závěrečné myšlenky. ,,A nebylo to všechno úplně absurdní? ... A čo vy si vlastne predstavujete pod takým slovom ABSURDNÝ?" Dojmy z filmu spíše rozporuplné. 55% ()
Pro Miloslava Švandrlíka jsem měl vždycky slabost. Samozřejmě pro jeho knihy. Tato československá perla stojí společně s Tankovým praporem na mém žebříčku oblíbenosti (co se komedií z vojenského prostředí týče hodně vysoko. Ondřej Vetchý a nezapomenutelný Pavel Landovský – herecká dokonalost sama. Samozřejmě i ostatní podali velmi uspokojivé herecké výkony. Sranda musí být a taky jsem se vždy „nachlámal“ dostatečně. Na tento filmeček nedám dopustit. ()
Čo bolo, to bolo. Bohužel. Nevím jak je to možné, ale ještě před rokem jsem se u Baronů mohl potrhat smíchy. Když jsem se na ně díval teď, výbuchy smíchu se nějak nedostavovaly. Úsměv mi sice z obličeje nešel ještě pěkně dlouho po dokoukání, ale přesto už to nějak není ono. I tak je ale považuju za jeden z nejlepších českých filmů vůbec a označení 'legenda' na ně pasuje tak jako na málokterý jiný film. ()
Začátek 90. let znamenal pro filmaře dokonalou odvetu za nějakých 40 let tvůrčí nesvobody a potřebu vyjádřit se k ne zrovna nejšťastnějším okamžikům našich dějin. Pétépáci tedy byli jedni z prvních na ráně a přestože je knížka mnohem lepší a například Jasánek je v ní za naprostého záporáka, tak film musím označit za rozhodně povedený. Herecká skvadra vyloženě excelentní. 85% ()
Galerie (5)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (53)
- Autor předlohy Miloslav Švandrlík nikdy u Pomocných technických praporů nesloužil. Roku 1953 narukoval do nástupnické organizace Technických praporů (TP). V těchto zařízeních již však byli přítomni i politicky spolehliví a celkové poměry byly snesitelnější. (sator)
- Nadporučík Mazurek (Josef Dvořák) vyhrožuje: „Přijedou kontráši, a to si nepřejte.“ Myslel tím kontrarozvědku, jejíž činnost byla zaměřená na boj proti špionážním organizacím cizích států. (sator)
- Vo filme mal comeback Pavel Landovský (major Terazky), ktorý žil niekoľko rokov v emigrácii. Snímka bola jeho prvá po roku 1989. Kolegovia s ním na pľaci zažili ťažké chvíle: bol dosť náladový, niekedy bezdôvodne všetkým nadával, repliky si hovoril podľa seba, textu sa často nedržal a medzi pauzami pil alkohol. Všetci mu to tolerovali a báli sa mu niečo povedať. (Raccoon.city)
Reklama