Černí baroni

Kniha je zábavná, nakonec stejně jako většina Šnadrlíkových děl, hlášky jsou proslulé a byly známé v době, kdy byla kniha na indexu, ale nemohu si pomoct, tady je film lepší než kniha. Na jednu stranu Zdenek Sirový za každou cenu netlačí na pilu a nesnaží se nás drásat za každou cenu. Na druhou stranu nám přes prvoplánově skvělý humor v excelentním provedení řady herců, kteří často musí vytěžit maximum na malém prostoru, předkládá ve druhém plánu naměty k zamyšlení. Tragická postava, kterou stvárnil Josef Dvořák o době vypovídá víc, než řada prvoplánově drastických děl, točených normalizačními umělci v dnešní a nedávné době. Zdenek Sirový sloužil u silničně stavebního vojska, takže o prostředí věděl svoje, stejně jako Miloslav Švandrlík. U PTP sloužil ony obligátní dva roky Švandrlík, i když jenom z půlky. PTP byly totiž v roce od konce roku 1953 do května 1954 jako nástroj eliminace nepřátelských osob, šikany a uzurpace zrušeny.  Na zámku, kde se film odehrává ale ve skutečnosti sloužila vybraná a přísně "výběrová" jednotka stavebního vojska se zaměřením na realizaci tajných projektů a mužstvo bylo pečlivě kádrováno. Rozhořčení, které film po svém uvedení na plátna knih vyvolal, spočívalo v tvrzení, že autoři utrpení vojáků (s klasifikací e - politicky nespolehlivý) zlehčují a z nich samých si dělají legraci. To je ale poněkud hloupé. Často si stěžují lidé, kteří byli pouze u normálního stavebního vojska (i já mám tuto mnohem a mnohem pozdější zkušenost) a to po onom zrušení PTP. Osud lidí, z nichž někteří strávili u skutečných PTP až šest let (což ale rozhodně neplatilo pro všechny...) byl krušný a nikdo ho nezlehčuje. To se týká zejména příslušníků tzv. báňských praprů, jejichž příslušníci byli nahnáni do dolů a kde byla katastrofální úrazovost i na svoji dobu. Ale dávat příslušníky PTP od stavebních praporů na úroveň vězňů z lidově demokratických koncentráků nejen při těžbě uranu, ale dokonce i politických věznů ze záplavy nejrůznějších "zařízení" Bory počínaje a Leopoldovem konče je podle mě přehnané. Onen lidově demokratický, tedy totalitní režim (s komunismem to nemělo nikdy nic společného, jenom tydýti tohle slovo používají díky oné fabulaci statostrany a jejich příslušníků) postihl daleko víc lidí stejným způsobem, stačí si připomenout třeba oněch 70 tisíc "zbytečných" úředníků, kteří byli "posláni" do výroby. V tom nebyl žádný rozdíl, stejně jako mezi pracovníky na tzv. mostu inteligence v Praze (zbytečný most vlastně odnikud nikam). Postižených byly statisíce a vlastně i miliony. Takže není jasné, proč by měli zrovna oni příslušníci PTP představovat něco jiného a vyjímečného. Jak byli odškodněni lidé s vysokoškolským vzděláním, nahnaní do továren nebo dokonce do dolů. Nebo lidé, kteří tak šli "dobrovolně", aby si "vylepšili" kádrový profil? Nezapomínejme ani na osoby označené jako kulaci, kdy běžně docházelo k rozehnání rodin a ztráta veškerého majetku byla tím nejmnším, co pro ně perzekuce znamneala. A co ti, kteří na nejen vysokou, ale střední školu nikdy díky svému zázemí nemohli ani pomyslet? Jak byli odškodněni oni? Političtí vězni, kteří strávili desítky let v base měli ty podmínky, i míru šikany a násilí o řády nesrovnatelně horší a hlavně beznadějnější. Ten film nic nezlehčuje ani nezesměšňuje. Ale není ani prvoplánově primitivní jako třeba Tankový prapor Víta Olmera a Radka Johna, ani nemůže být tragický, jako Tichá bolest. Přitom s ním má víc společného, než se na první pohled může zdát. Čím se liší onen Jandákem stvárněný kapitán, který zničil tank a za trest slouží u PTP od oněch Macháčků, Holců, Honců a dalších a to včetně doktora Hořce, který sice nepřišel o profesi, ale ztratil svobodu, protože i jako důstojník na tom nebyl zas až o tolik lépe než oni obyčejní vojáciv Černých baronech? Zdenek Sirový nemusel nikomu nic dokazovat. I kdyby nenatočil nic jiného, než Smuteční slavnost, jeho kariera byla bez podlejzavosti režimu na rozdíl od ostatních renomovanějších tvůrců, třeba Menzela nebo Svěráka. A tak ve vazbě na na tento vynikající, skoro až dokonalý film s perfektně vybranými a skvěle hrajícími herci a dobře odvedenými filmovými "řemesly" mně napadá, že člověk by si měl zatraceně dávat pozor na ty, kteří se hystericky domáhají "uznání" a "odškodňování" a měl by věnovat největší možnou míru těm, kteří si ono uznání a péči skutečně zasluhují. (20.10.2023) (méně) (více)