Vůně ženy

(Moze obsahovat spoilery) Americka verzia ma sice prilis nedostala, zato tato povodna ano. Tam kde sa remake snazi zaposobit slovami (resp. preslovmi :)), tu vas dostane len samotny pohlad na mlciacu tvar hlavneho predstavitela, ktora dokonale stelesnuje cele jeho utrpenie.Ak nepocitam Osvietenie, nevidelsom ziadny iny film, kde by boli tak posobive staticke zabery na tvar herca. Sam zastavam nazor ze film by mal predovsetkym rozpravat obrazom a nie slovami. V tom najviac previsuje original americky remake. Co sa tyka hlavneho predstavitela, aj ked Al Pacino za svoj skvely vykon dostal dokonca oskara, na Vittoria Gassmana, v tomto pripade nema. Vrocholom filmu je zaverecna scena, ked Fausto zostane bez pomoci a ked sa snazi vyjst z domu po dvoch krokoch bezmocne upadne na zem a je nuteny si napriek svojej hrdosti pripustit, ze bez pomoci druheho nedokaze zit.. Jedina vec co mi vadila bol rychly odchod jeho sprievodcu, ktory tym akoby stratil podstatu svojho ucinkovania. (treba spomenut skvely soundtrack). (9/10) (04.05.2007)

Tak tady musím přísný. Ano, napadla mě věta: ,,Sakra, originál filmu, jehož remake mám v topce, to bude podívaná ''. Šlápl jsem vedle. Zatímco Vůně ženy z roku 1992 se rozjíždí povolněji a diváka pomalu, ale jistě vtahuje do děje. Zde to mělo až moc zbrklé tempo a atmosféra byla jakási hořká. Jsem zklamán tak, že už ani nemám náladu se dál rozepisovat o tomto... kýči. Abych to shrnul, Brestova Vůně ženy má kouzlo, obsahuje vtipné, ale i dojemné scény, zkrátka něco dá, ale tohle dovede tak akorát nasrat. Třeba se pletu, ale myslím, že zde dalo vymáčknout mnohem víc. (19.08.2010)

Herecký koncert Vittoria Gassmana, který se jako slepý kapitán Fausto cítí být v životě "pikovou jedenáctkou", je bravurní a Gassman je v tomto filmu naopak esem Dina Risiho. Snímku dodává půvab Agostina Belli a Gassmanovi dobře sekunduje mladičký Alessandro Momo. Melodramatická komedie je skvělou Risiho výpovědí o lidském handicapu a životních zkušenostech všech lidí v okolí slepého vojáka. (20.11.2011)

Nejprve jsem viděl americký remake Martina Bresta s Al Pacinem. Při vší úctě k velkému Alovi tento snímek Dina Risiho je o třídu výš! Jak píše uživatel Pohrobek, tvůrci se nebáli smíchat vážné téma s humornou stránkou a vyvarovat se zbytečného sentimentu, ke kterému téma přímo " svádělo ". Zatímco celý remake odtáhl Al Pacino a já si říkal, že si nedovedu představit lepší výkon, tak se musím za svá slova dodatečně omluvit Vittorio Gassmanovi, který se role slepého a na jednu ruku ochrnutého kapitána Fausta Consula zhostil s bravurou a troufnu si tvrdit, že Ala na body jednoznačně poráží, k čemuž mu také dopomohl KVALITNĚJŠÍ SCÉNÁŘ ( silněji a rozhodně lépe zpracovaný příběh ). Co stojí určitě ještě za zmínku to je povedená hudební složka, výborný výkon Alessandra Moma jako Ciciho a krásná Sára v podání Agostini Belli. A zatímco sladkobolný závěr amerického remaku byl hodně nepovedený ( což je ještě jemně řečeno), tak tento konec zapadl přesně do duchu celého snímku a byl více než jeho důstojnou tečkou. (26.10.2009)

Zatraceně tvrdá komedie. Ústřední hudební motiv (je silný) se objeví v celém filmu snad jen jednou nebo dvakrát, a samozřejmě film ohraničuje, ale pamatovat si ho zřejmě budete. Původní dabing z dílny K.M.Walló je fenomenální a ocitnete se díky němu v autentické době. Velká zábava to nebyla, o to cennější je herectví, pohledové exteriéry a půvab Agostiny Belli (moje první setkání). (26.03.2016)