Režie:
Ladislav SmoljakKamera:
Richard ValentaHudba:
Petr SkoumalHrají:
Zdeněk Svěrák, Valerie Kaplanová, Josef Abrhám, Libuše Šafránková, Marie Drahokoupilová, Vladimír Svitáček, Jaroslav Vozáb, Petr Kostka, Míla Myslíková (více)Obsahy(1)
Filmem Jára Cimrman ležící, spící se nám představuje fiktivní postava všestranného génia naší minulosti, protagonisty desítky her, uvedených v pražském divadélku, nesoucím jeho jméno. Filmový příběh, v němž se Cimrman poprvé zhmotnil do konkrétnější podoby, je tvořen několika "rekonstruovanými" epizodami z jeho života, zasazenými do rámce exkurze v jeho světničce ve vsi Liptákov. Jednotlivé kapitoly, prodchnuté typickým humorem autorské dvojice Smoljak - Svěrák, přinášejí většinou zcela nový pohled na dosud neznámé "aspekty" Mistrova života a díla... (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Recenze (560)
Vlastně si to drží schéma divadelních her - úvod smršť skečů (na divadle jednotlivých referátů), a pak jako jedna divadelní hra (tady všechno to s Habsburkem). A to je možná škoda. Protože ta úvodní smršť nápadů je osvěžující, příjemná a bohatá na vtipy, a ta druhá, habsburská část, pomalá a vtipná jen sem tam. Však také mezi lidmi kolují hlášky spíše z první části (u nás doma třeba "už se dost narajzoval!"), z té druhé jich moc není a jediné, co se lidem vybaví, je Macháně. ()
Po shlédnutí filmu se jeví zbytečná otázka KDO BYL NEJVĚTŠÍM ČECHEM. Odpověď samozřejmě divák najde v tomto filmu, protože kde by byli bez Cimrmanových rad Marold, Strauss, Eiffel. Nelze opomenout že co se týče vynálezů byl věčně jen o chloupek druhý. Pokud jde o přátele tak se přátelil s takovými jmény jakými jsou Dvořák, Holub anebo Kaplan. Zkrátka ti všichni chovali v úctě Cimrmana. Nechybělo přitom mnoho a Cimrman pomohl rozvrátit Habsburskou monarchii. Hláška filmu jednoznačně zní: " Ve středu přece vždycky jezdí Nývlt." ()
Průměrná komedie, snažící se bavit konfrontováním fiktivního Cimrmana se skutečnými velikány, žijícími na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Nebavilo mě to. Patentní úřad měl určitě potenciál, stejně jako pár dalších scének, jenže jako by ho nikdo nechtěl využít - nebo mám ten dojem odbytosti a nevhodné přímočarosti jen já? Příběh celkově taky nestojí za moc. Ale abych jen nekřivdil, setkání dvojníků nemělo chybu. ()
Vrchol nádherně absurdní mystifikace divadla Járy Cimrmana, je převedený do celovečerní podoby. I když tvůrci sami nevěděli zda film vůbec natočit, nakonec tu zanechali až neuvěřitelně českou záležitost, která je takovým výpravným ohlédnutím hlavně za českými velikány. Petr Čepek je ve své dvojroli výborný a daleko převyšuje i samotného Svěráka, který po letech dodává, že nebyl se svým výkonem moc spokojený. Ovšem nejen pro milovníka jejich divadla, to je překrásná podívaná, která má jednu vadu na kráse. Onou vadou je lov na zajíce, kterou sám režisér popisuje jako masakr, a které po dlouhá léta litoval. Nicméně vyjímečnost, autorská originalita a jedinečnost filmu je neoddiskutovatelná. ()
Životopisný film českého génia Járy Cimrmana, na jehož konci se konečně dozvíme pravdu ... Samozřejmě plné inteligentního humoru, skvělého hereckého obsazení a výtečné situační komiky. Zbožňuji pasáž, kdy Cimrman chodí na patentový úřad, ale vždycky ho někdo o pár minut předběhne. Nakonec uspěje s dvoudílnými plavkami poté, co mu je zamítnuta žárovka, rádio, telegraf a spousta jiných věcí. ()
Galerie (11)
Photo © Filmové Studio Barrandov
Zajímavosti (36)
- Ve filmové hře Hodina pravdy jsou použity stejné kulisy, které Divadlo Járy Cimrmana používá v divadelním představení Hospoda Na mýtince. (Foxhound#1)
- „Ta scéna s kočovným divadlem, takzvaný Vichr z hor, musela být ze scénáře vyškrtnuta. Ani už nevím, co jim na ní vadilo, ale točit se prostě nemohla," zavzpomínal Ladislav Smoljak. Když byl film dokončen a Smoljak si ho celý přehrál, tato komediální pasáž mu tam chyběla. Sebral veškerou odvahu, zašel za tehdejším ředitelem Barrandova a světe, div se, podařilo se mu nemožné. „Mé žádosti, aby se natáčení znovu otevřelo a ta scéna tam byla dotočena, se vyhovělo," prozradil. (alonsanfan)
- V době, kdy žije následník trůnu František Ferdinand d'Este, se mše svatá v římskokatolické církvi odehrává tak, že kněz stojí většinu času kněz zády k věřícím, čelem k oltáři a bohosloveckým jazykem je latina. Výjimku měly jen chorvatské a české diecéze kvůli staroslověnštině pro částečné či úplné užívání. Mše pro následníka by byla konána určitě v latině. (Teimei)
Reklama