Excalibur

Rád bych dal pět hvězd, protože tenhle Pán prstenů minulého tisíciletí má svoje jedinečné kouzlo, ale přece jenom... chvílemi se mi zdálo, jako by film natáčeli dva různí režiséři. Místy dokonalá atmosféra, jindy naopak dost nezvládnutý kýč. Naštěstí je těch záporných momentů skutečně pomálu a celkově film funguje i dnes výborně. (10.03.2010)

"Excalibur" je vzorovým příkladem filmu, který je natočen pro radost a nikoli pro prachy. Je na tom vidět, jak si s tím režisér John Boorman pohrál. Tato legenda o králi Artušovi je asi tím nejkeltštějším a nejtajemnějším středověkým příběhem všech dob. Herci nejsou nijak známí, v některých rolích se však objevují některé budoucí hvězdy. Své party však zahráli skvěle. Ale herectví v tomto filmu není to podstatné. Podstatná je režie, kamera a hudební stránka. Vypiplaná malebná kamera v panensky nádherné přírodě Irska spolu s decentními kouzly, to je první polovina. Druhá polovina je temná jako minulost kriminálníka a je všeho víc. Víc krve, soubojů, brnění, kouzel, lesku. Hudební výber geniální (Wagner, Orff). Z filmových postav mě nejvíce potěšil čaroděj Merlin (Nicol Williamson podal možná nejlepší herecký výkon filmu). Není to žádný vypelichaný dědek s vousy na zem, ale urostlý muž v nejlepších letech. Nádherným způsobem mu v českém dabingu propůjčil hlas Oldřich Vlach. "Excalibur" je poctivá záležitost a nadčasový skvost pro milovníky dobrodružství, rytířů a středověkých legend. (28.02.2005)

Áno, projekt sa vyvinul z nerealizovanej adaptácie Pána prsteňov, ale keď Boorman videl Jacksonovu trilógiu, vyhlásil: "Som rád, že sa mi to vtedy nepodarilo, táto adaptácia je dokonalá." A tak vlastne zhodou okolností vznikli dva projekty, ktoré sú absolútnymi klenotmi žánru fantasy - Excalibur je zďaleka najlepšou filmovou verziou artušovského mýtu, dospelou, drsnou, atmosférickou, vďaka hudbe zimomriavkovou a mnohovrstvovou. Nádherný film. (09.03.2008)

Nejdokonalejší a nejúžasnější fantasy legenda, jakou kdy natočili. Není to pohádka ani se tam nevkradla infantilnost, nejsou tam žádné trapné hlášky, žádné zbytečné odlehčení, žádná akce pro akci. Je to fantasy drama, jeden z nejlepších zástupců svého druhu a to i mezi literaturou (a nepočítám ty novodobý sračky, který u nás neustále vychází). Inspirace Malloryho dílem je jasně patrná, i když on popisoval finální bitvu trošku jinak. Rytíři čekali na úbočích dvou kopců proti sobě a měli vyrazit jenom na znamení. Zatímco dole hodnostáři a král a Mordred, který byl v té době regentem Británie (Artuš odjel na kontinent do boje a byl považován za mrtvého), dohadovali mír a rozdělení království. Při zasedání na jednoho z nich zaůtočil had. Když jich několik zvedlo meč, aby ho zabili, rytíři na kopcích to z té dálky považovali za znamení a zaútočili. Následnou bitvu nemohl už nikdo zastavit a tak se vymlátili navzájem. Dokonale to popisuje Mary Stewart, jedna z mála žen-spisovatelek, na kterou nedám doopravdy dopustit, ve svém trojdílném cyklu o Kouzelníku Merlinovi s volně navazující čtvrtou částí právě o Mordredovi. Každý, komu se líbí Artušovské legendy, měl by to brát jako studijní literaturu. Ale k filmu. Přestože plátové brnění a obouruční těžký meč je v pátém století po Kristu opravdu velkým logickým kopancem, nedokážu si Artuše představit bez nich. Od středověku je zažitý jako král v brnění, se vším leskem a slávou. Postavy, které jsou trochu víc na očích jsou dobře zahrány i vykresleny a i když si nemyslím, že by Uthera ostatní králové Británie zavrhli jenom kvůli tomu, že jinýmu sebral manželku, bylo by na příliš dlouhý a nudný lokte popisovat, co se stalo s královstvím za jeho následné upadající vlády. Je škoda, že Morgianu sloučili s postavou Nimue, skutečné osudové lásky kouzelníka Merlina a že z Mordreda udělali takovýho vejlupka, protože myslím takový nebyl. A teď se dostávám k nejdůležitějšímu. Merlin. Kouzelník, jehož představiteli tu sílu a vědomosti a energii uvěříte, není to žádný vetchý stařec, slepý měšec, žádný polosenilní dědek, ale chlap v nejlepších letech, energický a s jiskrou v oku. Excalibur není bez chyby, ale ve výsledném efektu jsou všechny chyby zanedbatelné. Plus bezvadný český dabing, bájo. (19.05.2007)

Excalibur má jedinou podstatnou vadu, ta ale dosahuje biblických rozměrů – herecké výkony. Ehm, "herecké výkony", jeden otřesnější než druhý. Podívejme se tedy s trochou nadhledu na tři mé oblíbence. Uther Pendragon – Smutná, tragikomická a hlavně naprosto zbytečná figurka, která přišla k Excaliburu jako slepý k houslím, a jejímž jediným opodstatněním bylo, že skrze ni intrikářský a chlípný Merlin zneužil spanilou Igraine. Ještě přitom ten zvrhlík myslel na jejího právě několika oštěpy probodávaného a v kaluži krve chroptícího manžela a přivodil si tak nejlepší orgasmus za celá staletí. Kam se na to hrabe po celém severu vyhlášené obcování s bájnou Dračící. Dokonáno jest. Chudák Uther, postižený od narození lehkou demencí a mohutnými tiky ve tváři, je zde zmítán z jednoho snu do druhého a končí stejně jako každý, kdo si něco začal s Merlinem – pod drnem. Lancelot – Příjemný veselý homosexuál. Ač byl jeho výkon možná otřesný, já v něm stále viděl naprosto neschopného, ale zasněného a až po uši – do samotného konce svých sil – zamilovaného malého chlapce, kterého jeho otec pravidelně před spánkem zneužíval. Svůj nahromaděný vztek vybíjel v soubojích, jejichž zvládnutí bylo to jediné, co v životě mohl dokázat. Moment, kdy vznešeně a s nebesky přiblblým výrazem stojí na schodech a sleduje, jak se „jeho nejlepší a milovaný přítel“ a „ta nejmilovanější bytost na světě“ odebírají do přilehlé komnaty vyzkoušet bytelnost nového lože, patří k nejlepším. Zkrátka – jeho roli jsem mu nemohl nevěřit. Artuš – Opravdu král. Merlin věděl, co dělá, když se jej zbavil. Bohužel náhoda a teplý golfský proud tomu chtěly, že se, namísto klidné smrti v lese, ještě jednou vrátil na scénu a zkazil, co se dalo. Zlomil a pak rovnou ztratil Excalibur (daroval ho nějaké děvce z jezera), vypil drahocenný artefakt, postavil zbytečný hrad – se stolem jako dnem láhve od absinthu, jemuž holdoval – na největším ostrovním nalezišti ropy… zkrátka byl po otci a namísto mozkové tkáně zdědil tuhý kořínek. Jediný užitečný skutek, který vykonal, bylo zabití svého syna – geny tak už navždy zůstanou v zemi. Neschopný s mečem, neschopný v posteli… Dokonce až tak, že mu jeho žena utekla s homosexuálem a on jí byl do konce života věrný. Navíc byl paranoidní a neschopný o čemkoliv rozhodovat, proto jej Merlin zneužíval jako loutku s ostrým klacíkem a ještě mu dával dávky LSD – jak jinak si vysvětlit ty debilní výrazy, které v průběhu celého filmu předvádí. ///// Dokonáno jest, kéž mi to Bůh odpustí. (11.04.2008)