Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrají:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiální text distributora)
(více)Zajímavosti (25)
- Ve scéně na začátku filmu je vidět maňásek Kašpárka použitý v jiném autorově filmu Rakvičkárna (1966). (Kaleidoskop)
- Zhruba v poslední třetině filmu se za Alenkou (Kristýna Kohoutová) dobývá bílý králík a přitom rozštípe dveře jako Jack Torrance (Jack Nicholson) v hororu Osvícení (1980). (noelcoward73)
- Pokaždé, když se Alenka (Kristýna Kohoutová) pokouší otevřít šuplík stolu, tak se rukojeť ulomí. (noelcoward73)
- Film vznikl ve dvou jazykových verzích, přičemž anglickou verzi namluvila Camilla Power. (noelcoward73)
- Kloboučník z knihy „Alenka v říši divů“ Lewise Carrolla je bláznivý, protože v době jejího vzniku kloboučníci pracovali s plstí, z níž se uvolňovaly páry rtuti, a otrava rtutí se projevuje „bláznovstvím“. I proto v angličtině existuje idiom „mad as a hatter“, tedy „šílený jako kloboučník“, a také „mad as a march hare“, tedy „šílený jako zajíc březňák“, což odkazuje na „bláznivost“ zajíců v říji. (Facillitant)
- Krátce po dokončení filmu Jan Švankmajer uvedl: „moje Alenka možná není adaptací té Carrollovy, je to její interpretace utkaná z mého vlastního dětství se všemi jeho zvláštními obsesemi a úzkostmi.“ (Facillitant)
- Aby Švankmajer posílil subjektivní, osobní stránku Alenčina snu, rozhodl se, že příběh bude vyprávět sama Alenka (Kristýna Kohoutová), jež svým hlasem ztělesňuje a oživuje všechny postavy příběhu. Pro zdůraznění její nadvlády nad příběhem se záběr na dívčiny rty pravidelně opakuje. (Facillitant)
- Snímek připomíná vlastní Švankmajerovy vzpomínky a dětské úzkosti. Některé scény (cesta do „sklepení“, kde se Alenka ocitne zavřená ve spíži a ochutnává ze sklenic na policích), byly dokonce sestaveny přímo z výjevů režisérova dětství. (Facillitant)
- Film je zcela bez hudby, která je podle Jana Švankmajera „uměním, které ubírá na reálnosti“. (Facillitant)
- Jan Švankmajer pro roli Alenky (Kristýna Kohoutová) hledal dívenku, jejíž oči a ústa by odpovídala velice přesným fyziognomickým kritériím. U herce totiž považuje oči a ústa za nejdůležitější „prvky“, mnohem důležitější než jeho hereckou techniku. (Facillitant)
- Jedná se o první celovečerní snímek Jana Švankmajera. (Facillitant)
- Postavu zajíce březňáka vytvořila Eva Švankmajerová podle rozbité hračky svého syna. (Facillitant)
- Eva Švankmajerová do filmu začlenila několik asambláží, které buď přímo pocházejí z cyklu Přírodopisný kabinet (od r. 1972), nebo jsou jím inspirované. (Facillitant)
- Film byl v roce 1987 vysílán na pokračování v německé a švýcarsko-neměcké televizi. Hned na začátku však bylo vysílání ve Švýcarsku zastaveno, protože několik spolků křesťanských rodičů si stěžovalo, že film je „nevhodný“ pro děti a hrozilo, že na distributora podají trestní oznámení. (Facillitant)
- Snímek se natáčel v ateliéru v Nerudově ul. 27, kde později vznikla i značná část dalších Švankmajerových filmů (Mužné hry – 1988, Another Kind of Love – 1988, Tma-světlo-tma, Konec stalinismu v Čechách – 1990, Jídlo – 1992, Lekce Faust – 1994). (Facillitant)
- Film byl vybrán do knihy „1001 filmů, které musíte vidět, než umřete“ Stevena Jay Schneidera. (Yardak)
- Dojem snovosti byl umocněn animační technikou nazvanou pixilace, během níž dochází k pookénkové animaci živých bytostí (např. herců). Z jednotlivě pořízených fotografií bylo použito 12 nebo 25 na každou vteřinu. (hippyman)
- V záběru do Alenčina (Kristýna Kohoutová) pokoje jsme mohli kromě jiných věcí vidět i dva maňásky: smrtku a šaška. Tyto rekvizity se dodnes používají v divadle Laterna magika při představení „Kouzelný cirkus“. (Speedwell)
- Detailní záběry na Alenčina ústa se netočily s její představitelkou Kristýnou Kohoutovou, ale s její dublérkou. (Xeelee)
- Představitelce Alenky Kristýně Kohoutové chyběl během natáčení jeden zub, takže točila s umělým zubem, který musel být v průběhu natáčení několikrát vyměněn, protože ho vytlačoval dorůstající zub. (Xeelee)