Ślady wilczych zębów
The Downfall of the Secluded Berhof
Režie:
Jiří SvobodaKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Jozef RevalloHrají:
Jana Brejchová, Ladislav Křiváček, Evelyna Steimarová, Milan Kňažko, Marek Probosz, Zbigniew Suszyński, Petra Kolevská, Vítězslav Pohanka, Štefan Mišovic (více)Obsahy(1)
První poválečné léto, česko-polsko-německé pomezí. Lidé ze samoty Berhof se stanou zajatci vérvolfů, kteří odmítají připustit porážku Německa. Konflikt je zde pojat jako analýza mezní lidské situace a charakterů, v níž se osciluje mezi krajnostmi. Ústřední postavou vyprávění je jeptiška Salome, která do osamělého statku přináší všechno ostatní, jen ne očekávané milosrdenství. Jednoho z jejích protihráčů představuje československý poručík (v podání Milana Kňažka), jenž se s úpornou snahou pokouší o zajištění pořádku. Jeden z nejlepších československých filmů 80. let, natočený podle stejnojmenné předlohy Vladimíra Körnera, dodnes zaujme propracovaným scénářem, kamerou, hudbou a hereckými výkony. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (161)
Na české poměry velmi surový film, který se nebojí ukázat různé věci, na druhou stranu, nic moc se v něm nestane, navzdory skvělým hereckým výkonům, 3 hvězdy. ()
Kornerovy temné noční můry, jediným světlem je Vančíková... Usedlost v které se film z velké části odehrává se dodnes nachází v osadě Kamieňczyk v Dolnoslezském vojvodství v Polsku. ()
Körnerův rukopis je jasně zřetelný, takže nelze čekat žádné veselohry (mimochodem příjmení Körner, nemá to náhodou společný lingvistický základ jako koroner?). Koneckonců má to v názvu "zánik", takže se s tím dá celkem počítat. Samotný film byl... dobrý. Líbila se mi atmosféra, kterou měla na svědomí jak kamera, tak hudba, herecké výkony, prostředí kdesi v jesenických horách a originální zápletka s bandami werwolfů. Ale vyskytlo se tam plno otázek, na které jsem nedostal odpověď: Jaká byla role (asi falešné) jeptišky Salome v německém partyzánském odboji? Jaký byl její úkol - dostat je do Německa? Jaký k nim měla vztah? Někdy se k nim chovala jako náhrada matky, pak toho nejvíc nemocnýho snad chtěla i svést, ne? Proč je nechala páchat vraždy a jiná svinstva? Proč se starej Habiger nezmohl na nějakej větší odpor, když mohl? A tak dále a tak dále. Takže podle mě to mohlo být i lepší. Na druhou stranu to byl dobrej filmovej zážitek a vynikající Ladislav Křiváček, jehož despotický otec byla role psaná snad přímo pro něj. ()
"Všichni jsme sirotci"... Nemám rád horory a tohle svou celkovou atmosférou i některými konkrétními scénami (viz třeba ta v závěru s Ladislavem Křiváčkem a vidlemi) horor připomínalo. Jenže nic naplat takové to v Sudetech po válce asi vážně bylo. Jen je to vážně typ filmu, co mi asi jednou fakt stačil. ()
Bohužel přepis originálu se nezdařilo jako v případě Adelheid. Děj je trochu jiný, ale hlavně nálada z knížky je jinde. ()
Kam se hrabou pracně budované americké horory, tady stačí Lubin Kostelka s koněm, jedoucí ponurým lesem a máme atmosféru, že by se dala krájet. Velmi dobře stavěný film, podle skvělého Körnerova scénáře, korunovaný výbornými hereckými výkony. Kdyby někoho zaujal zajímavý dřevěný kostelík, který se ve filmu několikrát mihne, tak vězte, že tento stojí v malé polské vesničce Kamieńczyk - přes kopec od českého Mladkova. ()
Velice syrový film, plný přesvědčivých hereckých výkonů (v čele s perfektní Janou Brejchovou) na pozadí právě skončené války. Válka sice oficiálně skončila, v myšlenkách hrdinů však přežívá dál, jak v naivních plánech mladých Němců, tak rovněž ve vystrašených očích sotva dorostlé Ulriky, stejně tak i u československého poručíka. Na poválečnou situaci má divák možnost nahlídnout ze všech stran bariéry, jak z té německé (skrze bojechtivé mladíky i řádovou sestru) tak i z té české a polské (chudí občané i vyšší moc v podání poručíka). Není těžké se vcítit do kterékoliv strany, v každé lze najít pochopení i činy odsouzeníhodné. Temná atmosféra a dokonalá hudba dokreslují už tak dobrý film. Je jisté, že "Zánik samoty Berhof" je to nejlepší, co se během osmdesátých let urodilo a právem se řadí ke klasice československého filmu. ()
Otřesná, trapná, směšně přepjatá, nevkusná křeč, kde se nevyskytuje jediná přirozeně jednající postava. Neustále se ječí, brečí a fackuje, a všechny, včetně cca jedenáctileté dívky, či jeptišky, motivuje ke konání především sex. Linie s vyšetřovatelem nemá téměř žádné opodstatnění, "naivní dívenka" v hlavní roli je tak moc naivní, že působí jako mentálně retardovaná, a nepřetržitá absurdní hysterie jak v řeči, tak v gestech postav, velmi záhy diváka unavuje. Lituji všechny, kteří tomu tady nahodili 4 a více hvězdiček. Velmi špatné - 1*. ()
Bezesporu to byl ve své době výjimečný film s mimořádně bezútěšnou atmosférou poválečných Sudet. Mohl by být i dnes nebýt trochu podivně napsaných charakterů (například postavu jeptišky jsem vůbec nepochopil) a občas poněkud zmateného děje. Dlouho jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec dávám čtyři za odvahu a za Milana Kňažka v jeho možná nejlepší roli. ()
Moc mi to nesedlo. Příliš rozevlátý děj sází na pocit z konce války. Někdy se to daří, jenže například mladí fanatici jsou doslova otravní. Líbil se mi poslední záběr. 56%. ()
Depresívny až strašidelný film, či už počasím, ľuďmi alebo nepríjemnou tmou. Keby nebolo tej tmy na začiatku až toľko, možno by som sa dostal do obrazu o niečo skôr. Stret troch svetov na pohraničí neprinášal nič dobrého, aj úloha nepobožnej mníšky bola tak nejasná, až bola čudná. Rovnako aj prepadová banda sa do rodiny začlenila hladko, že mi ich chvíľu bolo aj ľúto, napríklad pri hre na slepú babu. –––– Posero! Mordovat lidi vás naučej, ale za co může to zvíře? –––– Kdoví, kolik je našich ještě po lesích. Možná tisíce! ()
Natočeno s naprosto mrazivou a chvílemi až hororovou atmosférou. Temné lesy a kopce jesenických hor vytváří výbornou, zamlženou a tajemnou kulisu událostí, které se staly, dle předlohy, na konci války. Film sice zpracováním a částečně i dějem připomíná Vláčilovy snímky jako: Adelheid, nebo: Stíny horkého léta, ale i tak ho lze považovat za originál, díky rozdílnému přístupu k tématům i když podobnost je zde nevyhnutelně jasná. Příběh se odehrává na česko- polském pohraničí a líčí dramatický příběh rodiny žijící téměř osamoceně na statku v horách. Již tak těžký život vyhrotí události spojené s koncem okupace, když se na téměř opuštěné usedlosti rozhodne ukrýt několik členů bývalé německé armády, ustupujících po kapitulací. Celý příběh doprovází velmi temná atmosféra, precizně dokreslená horskou, ponurou krajinou a výbornou kamerou. Za zmínku určitě stojí i vynikající herecké výkony všech hlavních představitelů. Jsou filmy na které dlouho nezapomenu a tenhle mezi ně rozhodně patří, obzvláště pak některé scény, jako jsou hrátky s nožem, nebo závěrečné, krvavé rozuzlení příběhu. ()
Kdyz by snimek Stiny horkeho leta nebyl vytvoren, musel bych dati 5 hvezd.Ale po shlednuti Vlacilovych Stinu, nemohu jinak.Nekdo zde zminoval surovost,s tim musim souhlasit jen bych jeste pridal chladnost ,ktere vsak kdyby tam nebyly byly by vytvorili jiny film. ()
Už od úvodních titulků velmi surový a ponurý film, který bez příkras zobrazuje nelehký život v poválečných sudetech a svou atmosférou mě dostal.. Charaktery jsou dobře napsané, možná až na ty dva wehrwolfy, kteří se občas chovali jak z ústavu pro duševně choré. ()
Fantastický film. Atmosféra sa dá krájať, moc dobré.... Výborná Jana Brejchová.....85%. ()
Další z filmů, které jsem si znelíbil v dětství, protože jsem jim neměl šanci porozumět. V paměti mi utkvěl jen ten temnej vizuál, mlha, řev, jeptiška a Němci napíchnutí na vidle. Pan režisér Svoboda tu dobu narozdíl ode mě zažil, přesto bych si myslel, že mohla být rok po válce přece jen radostnější. Tady to všude bylo jak na funuse, všichni hlavní aktéři vyjma těch nejmladších byli jak z hororu, místo aby něco říkali, tak se tvářili jako nositelé těch největších tajemství. Takhle to měli v práci, v hospodě, i se ženskou v posteli. Hrozná depka. Ale o to snáz si asi divák představil tu tísnivou atmosféru. Zamilovat si tento film by mi přišlo jako jistý druh sebemrskačství. Špatný ale v žádném případě není. ()
Pokaždé když film vidím, je to pro mě nevšední divácký zážitek: typicky körnerovské, syrové, nepřikrášlující... Zádumčivě ponurá atmosféra, hra světel a stínů a s příchodem werwolfů vědomí smrti téměř v každém okamžení... ()
"Člověče, víš že ani nevim, co mě to popadlo?" Co mě na tomto filmu zaujalo? Příběh tedy rozhodně ne, začátek je dost nepřehledný, prostředek je dost nezáživný a konec je dost otevřený. Na tomto filmu mě zaujaly herecké výkony, hlavně pak mladičké, tehdy sedmnáctileté Petry Vančíkové, známé především ze seriálu "Chlapci a chlapi" a Ladislava Křiváčka, profesionálního psychopata, známého hlavně ze seriálu "Nemocnice na kraji města", který s touto rolí, určitě neměl žádný problém, protože byl takový i v reálném životě. ()
Na tom filmu se mi moc líbila atmosféra poválečných Sudet a psychopat Křiváček v hlavní roli. Vůbec mě tam nebavila Brejchová ani ti dva haranti, co se Křiváčkovi nakvartýrovali do chalupy. ()