Známí neznámí

Zuzana Marianková jede na jistotu a bez kapky studu vykrádá scénáře a kousky dříve natočené. Každý ať si o tom myslí své, nicméně já obdivuji umělce, kteří jsou originální. Kteří tvoří něco nového, případně jiného, svého, vlastního. A když je to geniální, budiž jim za to po zásluze dopřána sláva či dokonce bohatství. Ano, je to těžké, nezastírám. Ale to už je úděl kumštýřů. Přezpívávat staré hity a přetáčet starší úspěšné filmy (dnes se tomu říká remake i když filmy od sebe dělí jen třeba 8 let jako v tomto případě) považuji za srabárnu a i určitý projev jakési umělecké nevyzrálosti.  Kdo viděl Perfetti sconosciuti  film podobného jména - Naprostí cizinci, nebude zde ničím překvapen. Chápu to nadšení těch, kteří toto viděli jako první. Ale kdo viděl originál, bude asi napnutý a překvapený stejně, jako kdyby na podruhé četl detektivku a už věděl kdo je kdo a kdo je vrah. Pro mne tedy smůla. Člověk se tak alespoň mohl zaměřit na jednotlivá herectví všech zůčastněných na večírku.  Nejstrašnější byla asi Polnišová, která tedy moc hrát neumí.  Kdo se mi herecky hodně líbil byl Maštalír. Jsem zvědav co nám paní režisérka Marianková připraví jako další remake... Nedotknutelné? Známí neznámí jsou do detailu licenčně vyrobeným Fiatem v Mladoboleslavské Škodovce. Hodnotit tedy lze jen naše řemeslné zpracování, nikoliv design ani výkon italského motoru. Přesto jednu originální věc vyzdvihuji a tou je závěrečná titulková píseň Tiny a Martina Hofmanna - Jedno ráno.  Dávám za 3 krabí chlebíčky a dosoluji. * * * (03.04.2024)

Trochu prvoplánová moralitka, která na jedno zhlédnutí neuškodí, při znalosti pointy ale nemá při případné repríze moc co nabídnout. Zuzana Marianková se logicky držela při zemi, protože nižší rozpočet jí toho moc nedovolil, takže záběry na Prahu a ohňostroj bez zvuku jsou nechtěně směšné, naštěstí ale celkové dojmy moc nekazí. První polovina má velmi slušné tempo, svým způsobem i dynamiku a rozjezd odvážného nápadu vypadá hodně zajímavě. Postupem času ale příběh zabředává do různých vztahových propletenců, které nejsou moc důvěryhodné, je jich moc a celkově se to, že by každá z postav měla nějaké šokující tajemství, jeví hodně nepravděpodobně, ale v rámci nějaké divácké atraktivnosti a zhuštěnosti se to dá asi pochopit. Trochu horší je to s autentičností, která tu moc nefunguje, protože celá parta přátel mezi sebou nemá velkou chemii a všichni jsou spíš figurkami než životnými postavami. To ale zachraňuje solidní obsazení, v němž nikdo moc nevyniká, na druhou stranu ale nekazí a všichni jsou v rámci možností velmi dobří, jediný, u koho se snad dá mluvit o trochu lepším výkonu, je Tomáš Maštalír, který jako jediný emoce skrývá v sobě a po celou dobu je spíše pozorovatelem a musí hrát úsporněji. Zážitek ale dost kazí závěrečný twist, který vypadá dost prvoplánově (i když je věrný originálu) a v kontextu nemá takový efekt, jaký asi tvůrci zamýšleli a nedělá ze Známých neznámých nic víc než v úvodu komentáře zmiňovanou lacinou moralitku. 60 % (02.04.2022)

Naši vedia v poslednom čase len kopírovať a rovnako ako politici plagiovať a našťastie im to vyšlo dobre. Nepokazili tak úžasný scenár ani trochu, pretože ho vôbec nezmenili. Na rozdiel od Nemcov, ktorí dávali kondómy 14-ročnej, alebo Francúzi, ktorí vybrali obsadenie vôbec nechytajúce sa na originálnych Talianov. Naši si dali prácu, že tie postavy sa aj podobali a zahrali to, čo mali. Okrem Polnišovej, tá tam vôbec nemusela byť. A ak už ide o československú produkciu, tak by Slováci mohli všetci hovoriť slovensky, nechápem, prečo je s tým stále problém. (06.09.2022)

Nejsa ovlivněn originálem či některou ze zahraničních verzí jsem se bavil velmi. Za mě to táhne Martin Hofmann, kterej je opět vynikajicí. Postupně odpouštím Táně Pauhofové Lídu Baarovou, protože od tý doby vyrostla a tady jí to navíc moc sluší. Plus brilantní pointa. Cestou z kina jsem se díval do historie svých zpráv a hovorů, jestli bych tuhle hru s telefonama mohl hrát. Nemohl. (14.04.2022)

Italskej originál považuju za jednu z nejlepších konverzaček všech dob. Viděl jsem ten film několikrát a rád se na něj podívám znovu. Pak jsem viděl německou verzi, která byla taková odlehčenější a přinesla i nějaký nový nápady. I ta německá verze se mi přes nějaký výhrady líbila. Myslel jsem si, že česká (slovenská) verze přinese třeba něco, co je typický tady pro nás. Ale nepřinesla nic. Oni prostě doslova a do písmene obšlehli italskej originál. A to třeba i včetně oblečení postav. Kdo měl puntíkovaný šaty v originále, má je i tady, kdo měl modrou košili a brejle, má je i tady... Navíc některý ty rozhovory prostě nedávaj smysl, když se maj odehrávat tady v našich podmínkách. Já třeba nevim, jak funguje licence na provoz taxi v Itálii, ale když tady v český verzi jedna z postav prohlásí, že svou licenci bude prodávat, tak to je prostě blbost. Nebo tam je postava učitele a on má jako šílenej problém najít si práci. A ty ostatní mu tam jako řikaj, že si prostě nemůže vybírat, že musí vzít jakoukoliv práci. V ČR je učitelů nedostatek a rozhodně by učitel neměl problém práci najít. A navíc je celkově takový nepřirozený, aby Češi a Slováci oslavovali Silvestra tim, že jako u stolu decentně pocucávaj víno a k tomu přikusujou tiramisu a kapary. Asi bych spíš čekal, že v ČR se bude chlastat pivo a jíst nějaký běžný český jídlo. Já opravdu netušim, jestli bylo podmínkou práva na scénář, že se do toho scénáře nebude zasahovat (nebo zasahovat nějak naprosto minimálně), ale v tom případě se na to měli tvůrci asi radši vysrat a netočit nic. Ten originální scénář je sice výbornej, ale naroubovat ho takhle doslovně do našeho prostředí nedává smysl. Pokud originál neznáte, tak se vám tahle předělávka asi líbit může. Já originál znám a tenhle film považuju za zbytečnej a nepovedenej. (03.09.2022)