Total Recall

Někdy k úspěšnému sci-fi stačí pouze nastřelit kulisy a přitvrdit muziku. Verhoeven na to jde poněkud pochybným způsobem, pouští ze řetězu svůj zvrácený vkus a dává Arniemu pocit, že hraje v důmyslně zaobalené hře na diváka proti všem zlým členům společnosti. Ne, tudy ne. Krev se hodí do Robocopa a drsné vypořádání se s netradiční manželskou krizí do otevřenější satiry. (02.07.2005)

Je to neuvěřitelné, ale v Total Recallu se podařilo skvěle skloubit skvělou Dickovu předlohu s typickými Verhoevenovými filmovými "úchylkami" - velikou brutalitou, zdůrazňovanou sexualitou a dávku (na)prostého šílentsví :-) Příběh má spád, nečekané zvraty i vtip, akční scény jsou hutné, mnohé takřka nezapomenutelné. (24.09.2007)

"Nepůjdem do kina? Teď jde v Alfě novej film s Arniem, prej je to hroznej masakr, moc nechápeš o co jde, ale pere se tam krásná blondýna s krásnou brunetkou, jsou tam mutantíííí, dost se tam střílí a Arnold ukáže bicáky, ty vole." "To zní dobře půjdem". Takhle nějak jsem asi před 17 lety byl nalákán do tehdy nejluxusnějšího kina v Praze na novej film s Arnoldem. Včera jsem si dal film sám od sebe znova a můžu říci toto: je to hroznej masakr, moc nechápu o co jde, ale pere se tam krásná blondýna s krásnou brunetkou, jsou tam mutantíííí, dost se tam střílí a Arnold ukáže bicáky, ty vole. (10.10.2007)

Jeden z mála dobrých filmů, kde se vyskytuje AS. A opět to není jeho zásluhou: tolik potřebné ingredience v tomto filmu je zajímavá předloha, promyšlený děj, tradiční Verhoeven a teprve pak až to ostatní. Zpětně mám pocit, že je dobře, že snímky, kterými se nechávali unášet tehdy patnáctieltí kluci, si já vychutnal znovu a později. A změnil jsem názor. (18.05.2005)

Zábavná, provokativně extravagantní, oduševnělá, viscerálně terapeutická, prostě typicky verhoevenovská… Rudá záře nad Marsem. Jestliže Joyce transponoval mýtus homérský, Verhoeven zamýšlel transponovat mýtus marxovský. Stanoviska marxismu nicméně chytře zneutralizoval, protože až do konce nedává definitivní klíč k tomu, zda tu máme co do činění se snem nebo realitou, a tudíž zda měníme duchovní nadstavbu či ekonomickou základnu. K neradosti fanoušků P. K. Dicka má celá podívaná blíže k rozmáchlé space opeře než k sedavé introspektivní paranoii, přičemž na vrub to jde bombastickým efektům, které vše ostatní ve filmu přebyly a přiměly Verhoevena, aby se na nějaký psychologizování vykašlal a posunul film k bezhlavé akci kmitající v Arnoldově temporytmu. Přestože jsem skeptický ohledně jakéhokoliv posuzování hereckých výkonů, protože vzhledem ke komplexitě každého filmu nikdy nelze oddělit vklad scénáristy (napsaná role), kameramana (nasvícení, zabírání), režiséra (vedení herce), charismatu člověka a jeho skutečného výkonu - jinými slovy kdykoliv někdo spustí o hereckých výkonech, jedno při jakékoliv příležitosti, dívám se na něho malinko úkosem -, tak přesto nelze Arnoldovu performanci nekvitovat, dvojnásob proto, že je obsazený proti typu do role nevinného civila přeneseného do necivilizovaného prostředí. Jestli se někde lámal přechod od miniatur k CGI, pak někde tady na začátku devadesátých let mezi Total Recall a T2. Kupříkladu proslulá rozplátkovaná hlava tlusté lady je kompletně mechanická práce, tzn. žádný computery, ale kabely, silikonový odlitky a starý dobrý servomechanizmy. Digitální triky stárnou o mnoho rychleji než analogový, proto je filigránsky udělaná 2001 nesmrtelná, proto má Total Recall v análech zaděláno na tuhý kořínek, roller-coasterovému béčkovému vyznění navzdory. Analogový triky a poctivý miniatury nasvědčují také tomu, proč se Total Recall přes četné spekulace odehrává v realitě. Dnes je tomu spíše naopak a filmy jako Počátek a Prokletý ostrov pracují s postavami, které sužují děsivé noční můry, z nichž se nemohou probudit do reality. Kdysi jsme si v tomto kontextu říkávali, že slabší povahy, které nedokážou unést realitu, utíkají do snu. Dnes bychom mohli spíše říci, že lidé, kteří nedokážou zvládnout své sny, utíkají do reality, kde mají alespoň zdánlivý pocit, že mají věci pod kontrolou. (06.10.2010)