Total Recall

Namazaný. Ne úplně, ale dost na to, abych si po letech pustil tento film. Únik před realitou. Ne úplně - sen může být totiž skutečný. Mezi dvěma světy. Ne úplně, protože v jednom lze nalézt opravdový domov. Agent a špión. Ne úplně, neboť se tu lze pídit v sobě samém. Vklíněný do dobrodružství. Ne úplně - protože jako divák do kulis, protože jako Verhoeven do Hollywoodu, ale jako malý kluk do Schwarzeneggerovy pěsti a jako snílek do obětí Sharon Stone. A ještě je tu ta rudá. Rudá planeta, rudý prach a rudě rozšklebené obličeje (ve filmu nebo nad filmem?). Výtrysky vzduchu z tajícího jádra. Nádech a výdech - noční můry o mutantech. Dětství a sci-fi, dětství a sny, dětství a vzpomínky. Vzpomínky na Total Recall. (31.01.2009)

Dělá to 19 kreditů. -Žaluj mě, vole. Viděla sem to až letos (2006) a když vezmu v potaz, kdy to vzniklo, musela to tehdy být bomba. Proč se neříká třeba granát? Teď jsem v tom zpětně viděla Matrix, Minority Report a další. Ale Recall tu byl dřív. Hezky syrové střílečky bez příkras (když vás někdo střelí ingramem, tak krev opravdu teče, potažmo stříká). Arnold se snažil, přece jenom by měl asi u málomluvných rolí zůstat. Děj nebyl teda moc oddychový, jak čtu z komentářů, leckdo nepochopil (to se asi nedivím). Má to výbornou pointu, ale za to patří vděk panu Dickovi. Jerry Goldsmith zkomponoval chytlavou hudbu. Nevzalo mě to sice totálně, ale bylo to hodně dobrý. Takovej výlet jako tajná agentka, výběr muže a destinace dle mého gusta.. hmmm.. Asi callnu do Recallu. Jinak nemám, co bych dodala, já jsem se bavila skvěle. A sousloví "Lezení očí z důlku" zde dospělo do podoby tak realistické, že určitě nejeden divák měl oči aspoň mírně vylezlé:)). Ale jak prohlásil můj mladší bratr po skončení filmu: "Jak si tam ty bulvy vrátily? To je tam jako zamáčkly zpátky?" ukazuje, že ne všechno tam přesně dávalo smyslu a drželo se reality. Je to přece science fiction, tak co. (30.08.2006)

Rozhodnul jsem se oprášit nějaké starší snímky. Buď už se na ně skutečně prášilo nebo jsem k nim byl po letech z různých důvodů skeptický. Vizuálně nadaný Holanďan, milovník soft-porna a bezbřehého násilí Paul Verhoeven za ta dlouhá tvůrčí desetiletí jen minimálně šlápnul vedle a pokud nebyl přidušený producenty a zahnaný do kouta (viz. Muž bez stínu/2000), jednalo se o filmovou událost. I zde se obklopil svými veleschopnými spolupracovníky (vyniká zejména kameraman Jost Vacano / Ponorka, RoboCop, Showgirls, Hvězdná pěchota, Muž bez stínu a skladatel Jerry Goldsmith) a na dřevěné herectví Arnolda Schwarzeneggera dnes nostalgicky vzpomínáme se slzou v oku. Kultovní záležitost bez vyloženě hluchých míst, jakou Total Recall bezesporu je, brzy oslaví dvacet let od svého vzniku, přesto srdnatý Arnold ani po tak dlouhé době neomrzí. Vzrušující sci-fi, které je ozdobou jeho filmografie, je směsí technicky pompézních nápadů, stejně jako i po letech uchvacujících vizuálních efektů. Arnold to zase pro jednou náramně kosí a srší vtipné hlášky, Michael Ironside zase náramně přijde o ruce, unikátní talent Verhoeven si libuje v brutálních detailech a i přes několik nešvarů (nejde si nevšimnout zvláštních soubojů muž/žena proti muži/ženě) to toho času musela být pořádná pecka!! (19.05.2009)

Tohle je dost možná vůbec nejlepší film, v němž se vyskytuje Arnold Schwarzenneger. Poprvé jsem to viděl vpodstatě hned jako žhavou novinku a byl jsem více než příjemně překvapen, a kupodivu i když se na ten film kouknu po letech, vždycky mě zaujme. Samozřejmě že se nejedná o žádné veledílo, které jednou provždy změnilo nazírání diváků na Arnoldovo herecké "umění", ale faktem zůstává, že scénář má hlavu i patu (samozřejmě v mezích žánru), herci vesměs zbytečně nepřehrávají nebo nedávají najevo "jak moc je to nebaví", triky jsou na velmi slušné úrovni a i hudební stránka má něco do sebe. Prostě povedená oddechovka bez nároku na větší soustředění a hluboké přemýšlení. (06.03.2004)

70%. Tomuto sci-fíčku som po dlhšom čase neodoprela druhú šancu, pretože podobné typy filmov jednoducho milujem, a keď sa v nich blisne akčná legenda Arnie, tak výsledný dojem musí byť prinajmenšom nadpriemerný. Možno mi nespočetné množstvo výbuchov alebo maximálna Verhoevenova odviazanosť pri prvom pozretí brnkala skôr na nervy, akoby ma mala potešiť. Čakala som hollywoodsku jednohubku a dostala som sofistikovaný scenár, v ktorom sú všetci každých 5 minút niekým iným a ktorý mi pripadá trochu neujasnený. Ale čo však na tom, super klasika, ktorá ani chvíľu nenudí a krásna Sharon Stone je kapitola sama o sebe. (28.06.2010)