Pražská 5

Ja som si neskoro uvedomil, že tento film je experimentálny a tie ja vobec nevyhľadávam, práve naopak, keď sa dá, tak sa im vyhýbam. Tento mi bol doporučený a tak som ho z nevôľou pozrel , ale už prvá poviedka, ktorá mi prišla ako groteska, ktorá sa chce len predviesť, že sa to dá aj takto, mi neprišla vobec vtipná, ale len nezáživná až otravná. Potom to pokračovalo totálne mimo mna až prišiel "Oldův večierok" a konečne som sa aj zasmial nad celou tou štylizáciou a prejavom. A jednoznačne to bola u mna najlepšia poviedka, ktorá je aktuálna aj v týchto časoch. Potom zase som len čakal na koniec a prišla posledná poviedka "Na brigáde " a ta ma bavila hlavne odľahčenou náladou a parodickosťou myšlienkových názorov tej doby.  Za tieto dve slušné poviedky som dal 2*, ale uvedomil som si, že na jedine na čo som sa medzi poviedkami najviac tešil bol rozprávač Milan Šteindler a , len kvôli jeho vtipnému podaniu som tento film nebral, ako utrpenie a dodatočne ešte jemu tu 1* prihodím. (14.06.2023)

Směr Karlštejn. Rodinná groteska sousedských vztahů jedné rodiny a vleZLÉHO skřítka. **** Bersidejsi. Artový počin, který povětšinou nudil. ** Oldův večírek. Rýmovaná povídka mladého hotelového údržbáře neohromila. *** Barvy. Art klip, že by inspirace Cremasterem? * Na brigádě! Budovatelé všech zemí spojme se! To jsou jablka! ***** Komentovaný doprovod Šteindlera je výrazně ulítlý. (10.02.2012)

Jediné negeniální místo je od Kolotoče. Divadelní postupy (charakter masky atd atd) jsou sice zajímavé, ve světě však dávno známé a nijak světoborné. Taky nejsou nijak tvůrčeji oživené. A všechno ostatní na *****, čili mám jasno. Je zajímavé, kolik z Karlštejna si Vorel přenes do Skřítka. Ale celkově za film velké uznání. (19.06.2007)

Obrovská spousta tvůrčí energie a chuti dělat věci po svém a jinak, natěsnaná na malém prostoru a ještě nerozmělněná porevolučním sklonem tuzemské scény schovávat řemeslnou nedotaženost za sebeironii. Zárodky lecčehos, co mělo přijít v devadesátých letech, od České sody přes Prago Union až po Nachové plachty. Po letech otevřelo stavidla zpytování svědomí nad tím, proč se v dnešním svobodnějším světě častěji neodhodláme vydupat ze země a ze sebe něco opravdu svého, bez pohodlných vyzkoušených schémat a se všemi riziky prodělku a nepochopení, ale taky s potenciálem diváckého dobrodružství a opravdovějšího naplnění smyslu filmařského pinožení. (08.02.2014)

Výchozí úvaha, která vedla ke vzniku filmu, byla - jak vysvítá z bonusových materiálů - prostá. Skupina nadějných ibvidních "zuček" (tzv. souborů zájmové umělecké činnosti), která přerůstala svou kvalitou do profesionální úrovně, dostala nečekanou možnost se prezentovat. A dokázala ji až překvapivě dobře využít. Víc než o hraný film tu jde - omlouvám se za to označení - o hraný dokument svého druhu. Prakticky všech pět skupin, často personálně propojených, zaujalo. V zdánlivě abstraktních hříčkách lze postřehnout vedle smyslu pro recesi a sebeironii (tehdy šlo vesměs o generaci čerstvých třicátníků) i kritický odstup k režimu a jeho odvrácené tváři. Vedle SKLEPU asi nejvíce zaujala KŘEČ svou pohybovou básní, vnímající tvář současnosti záměrně formou inspirovanou staroegyptskou kulturou. I ve vzpomínkové řeči protagonistů díla - v komentované verzi filmu - nalezneme reflexi faktu, že dnes by někdo tak nekonvenční a nákladný film jen stěží natočil. PĚTKA je z tohoto hlediska i nepřímým svědectvím komerčního zmarňování tvořivostí nabité mladé generace osmdesátých let minulého století. Není to radostné konstatování. (11.06.2011)