Pražská 5

Zajímavé, artové, nekonvenční, experimentální... a především neopakovatelné. Celkové mé nadšení malinko sráží drobné příspěvky výtvarného divadla a baletní skupiny mezi třemi hlavními povídky, také jsou sice poutavé a originální, ale pro většinu diváků hůře strávitelné nebo ne zrovna nejvhodněji zařazené jako součást celovečerního filmu. Ten ostatek nemá chybu a jako celek funguje Pražská pětka báječně! Mimo jiné i díky výbornému průvodnímu komentáři Milana Šteindlera. Je až s podivem, jak dlouho mi tohle ojedinělé dílko čs.kinematografie absolutně unikalo. Nejvíc mě, jako většinu ostatních, oslovila závěrečná povídka Divadla Sklep "Na brigádě!" coby muzikálová parodie na budovatelské časy a současně takový western po česku. Na Sklepáky až nezvykle příjemně lidový humor, zakončený osobitou rvačkou v hospodě, s krásně absurdním vyvrcholením. K tomu až směšně černobílé postavičky vytvářející úsměvný obraz neblaze proslulé doby, v námětu, kterému by neuškodil ani celovečerní formát. Srší to jedným vtipným nápadem za druhým a skvělou muzikou Davida Nolla v několika různých hudebních stylech na malém prostoru, kde rozesměje především dechovka s vtipným textem v podání Vlastimila Zavřela a v kontrastu pohladí krásný romantický country song Strom kýve pahýly Tomáše a Jany Hanákových. ... Ovšem moderní "němá komedie" Výlet na Karlštejn s podivnou rodinkou a groteskním vykřeslením rodinných i pracovních trablů také nemá chybu! Dobrodužní cesta s fantazijně propracovaným vizuálem a pak ta scéna v hospodě! Do třetice je tu ještě naprosto geniální Oldův večírek coby tragikomický příběh hotelového pracovníka spojený s nadčasovou satirou v kruhu "vyšší" společnosti v střetu s řadovými pracovníky hotelu (údržbář a jeho pracovní nadřízení). Herci zcela neznámých tváří z recitační skupiny "Vpřed!" předvádějí fascinující koncert ve veršovaných a zhudebněných replikách. ,,Každé nové zlepšení chce kromě změny myšlení především schopné vedení, co umí najít řešení!" Umělecká avantgarda všeho druhu par excellence. 90% (06.10.2017)

Je to celé jako Kouř v0.5 - místy vtipné, místy MIMO, místy KŘEČ... leč dokonalosti Kouře samotného nedosahuje. Od úvodního znechucení s počátkem cesty na Karlštejn, mířící VPŘED k opatrnému nadšení Na Brigádě. Jinak vcelku standartní, byť satirické tak palčivě, že se s tím mnozí raději schovávali do SKLEPa ... jen u těch baletně brazilovských Barev jsem se cítil jako na KOLOTOČi. 7/10 (03.05.2010)

Povídkový film se skládá z pěti podařených částí, každá má své a je něčím zvláštní. První, němá povídka, nazvaná „Směr Karlštejn“ vypráví o měšťácké rodince, která se vypraví do přírody a zažije při tom nemalé dobrodružství. Ve druhé povídce „Bersidejsi“ jsme svědky zvláštního vizuálního díla beze slov a herců. „Oldův večírek“ nás zavede do hotelu za opravářem Oldou, který přijde na to, jak to v socialismu vlastně funguje. Ve čtvrté povídce „Barvy“ nám taneční skupina ukáže strhující taneční představení. A konečně poslední povídka „Na brigádě“ je typickým sklepáckým filmečkem, kde se dozvíme, jak to na brigádách kdysi fungovalo. (20.07.2006)

Výchozí úvaha, která vedla ke vzniku filmu, byla - jak vysvítá z bonusových materiálů - prostá. Skupina nadějných ibvidních "zuček" (tzv. souborů zájmové umělecké činnosti), která přerůstala svou kvalitou do profesionální úrovně, dostala nečekanou možnost se prezentovat. A dokázala ji až překvapivě dobře využít. Víc než o hraný film tu jde - omlouvám se za to označení - o hraný dokument svého druhu. Prakticky všech pět skupin, často personálně propojených, zaujalo. V zdánlivě abstraktních hříčkách lze postřehnout vedle smyslu pro recesi a sebeironii (tehdy šlo vesměs o generaci čerstvých třicátníků) i kritický odstup k režimu a jeho odvrácené tváři. Vedle SKLEPU asi nejvíce zaujala KŘEČ svou pohybovou básní, vnímající tvář současnosti záměrně formou inspirovanou staroegyptskou kulturou. I ve vzpomínkové řeči protagonistů díla - v komentované verzi filmu - nalezneme reflexi faktu, že dnes by někdo tak nekonvenční a nákladný film jen stěží natočil. PĚTKA je z tohoto hlediska i nepřímým svědectvím komerčního zmarňování tvořivostí nabité mladé generace osmdesátých let minulého století. Není to radostné konstatování. (11.06.2011)

Připomnělo mi to TKM - Televizní klub mladých - který se snažil být každé úterý socialisticky "cool" pro mladé s usměvavou mladou soudružkou Augustovou (co takhle vzpomínkový pořad, milá ČT?). Nezapomeňte, že tento film přesně zapadá do perestrojkového období, kdy hlavním slovem politiků byla "glasnosť" a konstruktivní kritika, což v praxi znamenalo tepat bezzubě do několika tradičních témat. Směr Karlštejn - Pražáci na výletě a příšerné čtyřky s opilými hostinskými, Oldův večírek - nedostatky socialistického plánování a novodobí zbohatlíci, kteří zradili ideje socialismu, a to vše ve stylu hrubé satiry Šimka a Krampola, banální Bersidejsi o hledajícím se mládí a la styl Vítr v kapse, ambiciózní Barvy vyprávějící stylem socialistických protestsongů (A co děti? Mají si kde hrát?) o tom, že šiky úderníku vystřídal konzum a nahý baby, což už tu bylo (antika v kostýmech). Na brigádě je už výtvor generace odchované každodenním koukáním na televizi, na neustále reprízované české filmy (a pár zahraničních), generace kašlající na politiku a tvořící pomocí popkulturních odkazů (Sedm statečných, Florenc 13/30, Starci na chmelu), Když O. Pavelka dal dnešním studentům do ruky kameru, tak ti parodovali stejným způsobem horory a telenovely (nabídka TV se rozšířila). (06.10.2010)