Jan Hus

Ano, vím, kdy se to točilo, že mnohé historické postavy jsou vylíčeny ahistoricky, že to má mimózní nacionalistický tón a že se tam projevuje překroucení dějin podle Zdeňka Nejedlého. Přesto na Jana Husa, potažmo celou husitskou revoluční trilogii nedám dopustit. Pracovalo na tom mnoho mistrů svého oboru (např. kostýmy navrhl Jiří Trnka) a hlavně Otakar Vávra skutečně uměl pracovat s komparsem a davem. Atmosféra doby je jinak věrná, hudba Jiřího Srnky je správně patetická a je v tom plno hereckých hvězd. A navíc mě tahle trilogie přivedla v deseti letech k historii. (05.07.2016)

Některé repliky ze začátku filmu ve mně díky přispění skupiny Těžkej Pokondr vyvolály smích ve vážných situacích, jinak však tento snímek ke smíchu samozřejmě rozhodně nebyl. Naopak, hodnotil bych ho jako docela zdařilé historické dílo. Jistě, film má zřetelný revoluční náboj, tvůrci si postavu Husa upravili dle potřeby (a v jednu chvíli z něj udělali dokonce opravdového kacíře, když při cestě do Kostnice sám stavěl lid nad boha, to už přehnali), taky čistě čeština nebyla úplně fajn, ale díky těm vpravdě silným emocím, které dokáže snímek v divákovi vyvolat, a Vávrově řemeslnému umu dávám ještě slabší 4*. Stejně jako za to připomínání pravdivé obžaloby zločinecké církve, té není nikdy dost, i když trend dnešní doby velí bohužel něco úplně jiného… (27.12.2012)

K člověku, jenž položil život za "pravdu", zajisté lze chovat značný obdiv. Filmový Jan Hus nám však nabízí jen některé z "pravd" Husa skutečného. Hus se zde stává revolucionářem nikoliv náboženským, ale sociálním, třídním a skorem i nacionálním. Hus se však nesnažil pouze o návrat církve k chudobě či zrušení odpustků, měl i jiné, pro katolickou církev zcela nepřijatelné názory, které naprosto nesouvisely s její mocí a bohatstvím, např. učení o remanenci. Film je však zcela ignoruje. Další zradou, které se dopouští na historii a v tomto případě i umění jako takovém, je záměrná schematizace a stylizace postav. Hus a spol. jsou málem bezchybní, protivníci přehlídka koncentrované úlisnosti, slizkosti, mamonu a zbabělství, kterým zjevně na žádné "pravdě" nezáleží, jen na jejich pupcích a moci. I to, že jedna a jedna jsou dvě, by z jejich úst znělo jako ZLO. Silné **. (09.03.2009)

Jan H(n)us. Propagandistický blábol točený pro potěchu soudruhům. Film se mně nelíbil nejen obsahově, ale ani obsazením. Zdeněk Štěpánek, budiž mu láva lehká, ale nesympatičtějšího herce neznám. On už když promluvil, dělalo se mně zle. Otakar Vávra, sice píchal mladší ročník až do svého skonu, konkrétně Jíťu Němcovou, ale to až poté, co poskytla brigádnickou felaci na italských prázdninách u Felliniho, aby se z ní stala režisérka, ale divácky přístupný film jsem od Vávry neviděl. Ale jo, byl to předchůdce Ridleyho Scotta, ale jeho režijní styl mě nebavil. Tohle je jeden z jeho záměrně zkreslených filmů. Bolševická karikatura, faleš, kurevstvo. Z velkolepého filmu s epickou výpravou je velkolepá fraška. Historická fakta?Tak o ty to ani nezavadilo, neboli byly upraveny banálně, žblebtavě, nablble, ideologicky a rudě, zpátky ni krok! 0% (27.07.2015)

Vávrova „husitská“ trilogie je příkladným projevem české divadelnosti. Stejné tváře přebírají různé role a přizpůsobují odlišné historické osobnosti týmž ideálům. Revoluční kontinuita se v jevištní stylizaci téměř paroduje a efektní inscenace nevypovídají zbla o kořenech a smyslu – ani o poslání – reformačního odkazu, jehož pluralitu dezinterpretují s ohledem k zadavateli. Scény jsou pochopitelně sugestivní, herci hrají skvěle a divákovi se i po letech bouří krev v žilách a hnedle by sahal po cepu. V kulisách pozdně (věčně) středověké Prahy se jednotlivá dějinná místa vytrhují z proměňujícího se města jako velkolepá jeviště (odvahy, víry i zrady a útisku), vším hýbá s marionetovou elegancí všemocná masopustní stylizace a zpěv – a postavy? Jen pouhé masky… (22.12.2018)