Putování Jana Amose

Bez debaty si Jan Amos Komenský zasloužil svůj film, protože je to jeden z největších českých velikánů, který překročil hranice své vlasti. Ovšem toto zfilmování je poněkud nešťastné. Velkolepost kostýmů a výpravy je sice ohromující, ale Vávrova režie udělala z Komenského mrtvou legendu, na kterou se nesmí sáhnout nikterak jinak, než jen v souvislosti s jeho životním dílem. Nejvíce nešťastné na celém filmu je to, že zde byla téměř vynechána křesťanská atmosféra kolem Komenského, což je do očí bijící, protože přes všechny pedagogické a filozofické zásluhy byl J.A.K. především teolog a křesťan. A nikoliv předchůdce proletářů a mírotvůrce, jak se nám ho Vávra snažil představit. Chlad a patos, který z filmu čišel, filmu nikterak nepomohl, ba právě naopak z něj udělal ještě více čítankové dílo, které je pro běžného diváka prakticky nestravitelné. Ale přesto bych film nezavrhoval, určité scény mě nadchly (rozmluva Komenského se samým sebou nad smyslem života, setkání se švédskou královnou Kristinou I., vsuvka v podobě Labyrinut novověkého světa). Možná trochu nešťastně byl do hlavní role zvolen pan Chudík (přestože si ho více než vážím), ovšem v jeho podání Komenskému chyběla energie a šmrnc. Mnohem lépe bych si v této roli vychutnal třeba pana Lukavského, nebo pana Cupáka, který zde fungoval jako mistrný vypravěč. Otázkou na závěr pak zůstává, zda bylo vhodné do režisérského křesla dát O. Vávru. Kdyby to režíroval někdo jiný, dostalo by to spád a potřebnou jiskru, ale na druhou stranu by se na to nikdy nesehnaly tolik potřebné finance, aby se zaplatily kostýmy a celá výprava. Buď jak buď, 53% je málo, ale nad 60% bych taky nikdy nešel. Průměr. (20.01.2014)

Nesporná popisnost díla je dána skutečností, že se o ně Vávra musel s komunistickou cenzurou doslova rvát celé desetiletí. Myšlenka, že by kněz, hluboce věřící křesťan, mohl být nositelem pokroku, byla nevídaná. Kompromisy, ke kterým musel sáhnout režisér, také válcovaný normalizací, a cenzurní škrty, které byl nucen podstoupit (chybí odkaz na Clamores Eliae - Výkřiky Eliášovy, ze kterých zbyl ve filmu jen opakovaný symbol hořícího keře či vypuštění vloženého přístavku "hříchy našimi naše hlavy uvaleného" v Kšaftu umírající Jednoty bratrské, uvedení Komenského do biskupského křesla Jednoty ad.) v podstatě znemožnily v daném rozsahu Vávrovi vytvořit a dotvořit dynamizující a dokreslující scény, ze kterých zbylo jen teatrum mundi ilustrující zrod slavného LABYRINTU SVĚTA. Zejména druhý díl je témto vynuceným krácením podstatně poznamenán. Život osobností tak košaté a přiblížení doby, která je nám svými kulturními souřadnicemi až neskutečně vzdálena, si délku, srovnatelnou s F. L. VĚKEM, nesporně zasloužil. Okamžiky Komeniových pochyb, vložené do filmu a opět "přikrášlené" normalizační cenzurou, jsou nesporné, nedělají však z tohoto evangelického křesťana ateistu, jak naznačuje Komenského setkání s Descartesem. K velkým kladům tohoto pozoruhodného filmu patří důkladné využití a funkční přetlumočení základních myšlenek ROZPRAVY O NÁPRAVĚ, posledního velkého díla velkého Moravana, jejichž citace, vložená do úst umírajícímu optimistovi, muži touhy, je naprosto funkční (rukopis díla, o němž se přes 200 let mělo zato, že se ztratilo, se objevil naprosto nečekaně r. 1931 a do češtiny byl v úplnosti přeložen až r. 1992). Jsou totiž převratné svým ekumenismem, důrazem na altruismus, tvorbou východisek, na která o 200 let později v našem prostředí naváží Palacký, Masaryk, Havlíček a mnozí další, mj. i současná teorie lidských práv. Je velkou škodou, že se natočení díla nedožil Karel Höger, pro kterého to mohla být v jeho původním předpokládaném rozsahu životní úloha. O tom, že toto poslední velké Vávrovo dílo leželo normalizátorům v žaludku, svědčí i recenze v dobovém tisku osmdesátých let. Komenský, převedený do filmové řeči, mimoto vyžaduje a předpokládá diváka poučeného a navíc vzdělaného o základních souvislostech a faktech života tohoto českého velikána, Husova dědice a pokračovatele. Jen pak se duchovní démanty, které nám tento velký muž odkázal, rozzáří ve svém skutečném, opravdu třpytném nadčasovém lesku. (23.07.2012)

Patetické a teatrální scény, deklamace, všechny scény jsou prvoplánově didaktické, plus otřesné politické vidění té doby podle výkladu komuistů - Jan Amos byl věřící, ale musí o Bohu pochybovat, zlí katolíci pálí knihy a rabují domy. Je divné, když Jan Amos a jeho manželka mluví česky s výrazným slovenským přízvukem. Hvězdička za kameru (s výjimkou vizí). (06.10.2010)

Neuvěřitelně suchý film, i ve srovnání s husitskou trilogií. Chudík není Štěpánek a navíc mku scénář nedovoluje nijak herecky exelovat. Peníze (a že jich bylo dost, tento snímek totiž patří k nejdražším počinům naší kinematografie) měly jít rovnou do školství, než na tento "opus", který rozhodně neslouží jako učební pomůcka hodna Komenského. (19.05.2008)

Podobné téma by jistě šlo natočit lépe, kdy by mohlo býti více zábavnějším pro širší publikum. Historických filmů, či životopisných filmů opírajících se o dobové reálie není nikdy dost. Film Putování Jana Ámose nevypráví jen o osudu jednoho z největších Čechů, ale i mapuje události, které výrazně zasáhly do historie našich zemí. (06.03.2008)