Happy Journey
Režie:
Otakar VávraKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Adina Mandlová, Jiřina Štěpničková, Hana Vítová, Nataša Gollová, Jana Dítětová, Otomar Korbelář, Eduard Kohout, Vítězslav Vejražka, Karel Hradilák (více)Obsahy(1)
Příběh filmu Šťastnou cestu se odehrává v prostředí velkého pražského obchodního domu a vypráví o osudech pěti prodavaček. I když všechny pracují v jedné firmě, každá jde vlastní cestou za svým životním cílem. Jde o poslední dokončený protektorátní film Otakara Vávry. Byl natočen v roce 1943 podle námětu literárně debutující novinářky Olgy Horákové. Ke spolupráci si Vávra přizval osvědčený tým, kameramana Ferdinanda Pečenku, hudebního skladatele Jiřího Srnku, architekta Jana Zázvorku a střihače Antonína Zelenku. Střihače tentokrát připomínáme záměrně, protože jeho podíl na výsledné podobě filmu je zásadní. Film vznikl většinou v reálu tehdy nového pražského obchodního domu Bílá labuť. Režisér jej pojal jako dynamickou výpověď, která zachycuje rytmus moderního života. Příběhy dívek tak dostaly punc pravdivosti a životnosti. Netradiční režie, kamera, střih i civilní herecké výkony nasvědčují, jak se už v roce 1943 Otakar Vávra a jeho spolupracovníci přiblížili pracovní i umělecké metodě italského neorealismu, který slavil úspěch v kinech až o několik let později. K osvědčeným a populárním herečkám Adině Mandlové (její poslední role v českém filmu), Jiřině Štěpničkové, Haně Vítové a Nataše Gollové se režisér nebál obsadit mladičkou Janu Dítětovou. (Česká televize)
(více)Recenze (87)
Největší bídák českého filmu je podle mně František Kreuzmann. Jakmile se objeví na plátně, můžeme čekat ňákou křivárnu. I zde mu na lep sedl naivní číšník v podání Vítězslava Vejražky. Povětšinou standardní herecké výkony. Mandlová hraje vpravně hodně dramaticky. Korbelář předvádí dosti profesorský výkon. Nejlepší hodnocení bych udělil záporákům - vedle Kreuzmanna i zhýralému milionáři Kohoutovi a v drobné roli také prohnanému majiteli hráčského doupěte Vladimíru Řepovi. ()
"To je fešák!...ten je asi zkaženej..." ()
Výborný film. Rozhodně nejlíp hraje Adina Mandlová-úžasný výkon. Otakar Vávra to dokázal natočit neuvěřitelně moderně a svěže. Jediné co mi vadilo byl herecký výkon Nataši Gollové. Vávra uměl dramata vždy výborně a tenhle film to potvrzuje. ()
Velmi povedené sociální drama, nabité ženskými hereckými hvězdami té doby. ()
Pro mě na tu dobu netypický český film. Mandlová ve vzácně vídané vážné a dramatické poloze, která se mi u ní hodně líbila. Ve scénách s ní to mělo nádech Hollywoodu. Moje oblíbená Nataša to trochu, ke škodě filmu, a nejspíš ne tak úplně vlastní vinou, strhávala na úroveň jinak oblíbených komedií. Naštěstí se jí to nepovedlo a z filmu v hlavě zůstává ta správná, neveselá nálada. Celkově nečekané a příjemné překvapení. ()
No jo, copak Mandlová. Ani se jí nedivím že tuto roličku nechtěla hrát a že ji k tomu režisér musel donutit. Jak uvádí kniha o Nataši Gollové vydána Alešem Cibulkou. Ta si vždycky užívala jenom role nastrojených dam které si záhy uloví svého vyvoleného. Tady se její role obrátila úplně naruby avšak u ní je to naprosto originální role. A pokud jde o Gollovou, tak ta tady vypadá neskutečně krásně. Kdybych byla režisér, tak ztratím blaženě hlavu a obsadím ji hned. Ale zase nebýt toho faktu že nakonec neuspěla, tak by si svého krásného kluka neulovila. Ani se mi nechtělo věřit že Pešek v tak malé roli stihnul zahrát opět roli milovníka. ()
"Vytvoření interiéru obchodního domu v ateliérech prodražilo tento film o 800 000 Kč. Celkem stála výroba filmu více než 7 milionů Kč, z toho 3,7 milionu Kč poskytlo ministerstvo lidové osvěty. V kinech pak film vydělal "pouze" 5,1 milionu Kč. Film obsahuje několik na svou dobu velmi odvážných scén: téměř dokumentární záběry silně podroušených hostů domácího večírku a starší přiopilé ženy, která se upravuje před zrcadlem, scéna z nočního baru, kde vystupuje polonahá tanečnice a zřejmě nejslavnější záběr, v němž se A. Mandlová ukázala svlečená do půl těla." Zdroj: K. Wanatowiczová: Miloš Havel, český filmový magnát. Knihovna Václava Havla, Praha 2013, str. 191-192. ()
Myslel jsem, že půjde spíše o komedii. No nevadí, stalo se. Nelituji času, nebylo to špatné, ale zcela jistě to znovu vidět nemusím. Zpočátku mi lezla na nervy hudba, která hrála v jednom kuse. To podle mne být nemuselo. Dále mi vadilo obr množství postav, ve kterých jsem měl už ve čtvrtině filmu značný guláš. Každá postava byla na obrazovce jen chvíli, takže mi žádná nebyla ničím nějak sympatická. Prostě dle mne jde o průměrný snímek slabšího typu. ()
Šťastnou cestu je druh filmu, který jinak za první republiky ani Protektorátu moc vidět nebyl. Z nevinného úvodu totiž nelze vyčíst, že půjde nakonec o takové drama. Snímek je ale zajímavý z mnoha pohledů. Například Adina Mandlová se nikde jinde nesvlékla a pravdou je, že ve filmografii této a předcházející doby nahotu moc nenajdeme. Té je zde navíc trochu více než by asi leckdo čekal. I tanečnice toho na sobě nemají moc. Ženy jsou zde vůbec prezentovány především jako prostředek k získání obchodu, čistě jako dekorace. A tak s nimi i výše postavení muži zacházejí. Prahu najednou nevidíme jako idylické město plné různých druhů služeb a milých lidí, ale jako hlavní město pyšnící se přemírou kabaretů a lidí, kterým jde více o zisk. I tímto pojetím je dílo Otakara Vávry výjimečné. Děj se vůbec odehrává novátorsky. V jednom obchodním domě máme hned několik prodavaček jejichž osudy sledujeme nezávisle na sobě. To dělali a dělají až seriály o mnoho let později. Adina Mandlová se tu ale jen nesvlékala, ale ukázala, že má v sobě mnohem víc než jen hezkou tvářičku. Tady dostala prostor se rozehrát, když jí byla svěřena úloha veliké hysterky a svůj part navíc dohrává opravdu do extrémů. Po mnoha stránkách je to opravdu velmi zajímavý snímek. Jako muž narozen, žijící a věren Ostravě musím závěrem dodat, že i o našem městě tu proběhla zmínka a těch v těchto typech filmů také najdeme jako šafránu. ()
Výborný snímek. Z toho co jsem shledla z dobové tuzemské produkce se mi jeví jako skutečná perla, vyznávající hodnoty realismu se zájmem o sociální tematiku. O to více potěšila účast - značně nekonvenčně obsazených i hrajících superstar českého filmového nebe jakými jako Mandlová (obnažená ňadra Mandlové jsou dnes asi nejznámějším momentem filmu,že), Nataša Gollová, Hana Vítová a další. Snímek závažný a přitom velmi přitažlivý, lehko stravitelný, já jej zhltla jedním douškem. ()
Celkem slušné, ale velmi schematické, předvídatelné a moralizující. Jako vždy kvalitní výkon Nataši Gollové a dobrá Jiřina Štěpničková drží film na dobrých 65%. ()
Zajímavý film, který však není posledním českým filmem Adiny Mandlové, jak je uvedeno v obsahu. Tím byl film Sobota s Oldřichem Novým. ()
V titulcich neni uvedena Natasa Gollova. ()
Spočiatku pohodový film s romantickým nádychom sa po čase rozvinie v serióznu drámu s tragickým koncom. Štyri ženské hrdinky, pracovníčky obchodného domu, rozvíjajú svoje pohnuté osudy. Anna je rozhodná a sebavedomá, dotiahla to až na vedúcu oddelenia. Má však za sebou nepríjemnú minulosť, ktorá ju prenasleduje v podobe klebiet. Helena si žije vďaka bohatému "sponzorovi" na vysokej nohe a dúfa, že sa s ňou ožení. Vďaka tomu pozerá na svoje kolegyne zvrchu. Milena sa chce vydať za čašníka Martina ale nemajú peniaze. Fanynka je bláznivé dievča, ktoré sníva o kariére herečky a stále si vymýšľa svoje úspechy. Vo výbornom podaní Nataši Gollovej je jediným komický prvkom. Okrem Zycha vydržiavajúceho si Helenu do spletenca vzťahov vstupuje priemyselník Klement dvoriaci Anne a Fred nadbiehajúci Milene. Príbeh Anny a Klementa napriek dramatickosti končí šťastne. Aj Fanny nakoniec získa prácu pri filme, ale ako krajčírka. Vzťah Mileny a Martina skomplikuje podvod kartového podvodníka, kvôli ktorému príde o peniaze, ale vydrží. Najtragickejší osud čaká na Helenu, ktorú Zych opustí pre bohatšiu nevestu. Produkcia je kvalitná a film si udržiava adkvátnu dramatickú atmosféru. Herci svoje role hrajú dobre hoci s určitou strojenosťou, prislúchajúcou dobe. Poučnú bodku na záver vysloví upratovačka, ktorá podobných osudov žien, ktoré chceli "udělat štěstí" za 15 rokov práce videla mnoho ale "život sa nedá podvádzať." Finále je priam budhistické, pretože napriek všetkým udalostiam svet sa točí ďalej a obchodný dom sa musí otvoriť. 70% ()
Niekoľko paralelných príbehov predavačiek v obchodnom dome dáva do protikladu ich sny a realitu. Jedna sa bezúspešne pokúša o kariéru vo filme, druhá je milenkou muža z vyššej spoločnosti a naivne dúfa, že si ju zoberie, tretia túži po obyčajnom živote s mužom, ktorému nevychádza rizikový podnik a zadĺži sa, štvrtá chce zabudnúť na minulosť a vyhýba sa spoločnosti, ale minulosti sa nedá zbaviť. Niektoré z nich sú pomerne schematické a divák asi tuší ako dopadnú, ale takýto film by bol aktuálny i dnes. Dobre nafilmované, dobré herecké výkony, žiadna hlúpa romantika. Prekvapuje ma rok vzniku, hlavne vzhľadom k spoločenským pomerom, v ktorých vznikal. ()
Možná někdy až příliš schematické, ale každopádně průlomový film. Kdyby byl film točený v padesátých letech, těžko bychom v něm hledali charakterního továrníka a rozumného ředitele :-). ()
Otakar Vávra, ať si o něm můžeme myslet cokoli, točit vynikající přesahující svou dobu prostě uměl. Atento je tím důkazem, skoro je škoda, že se nejspíš nikam ven nedostal. Hlavními hrdinkami příběhu je pět mladých prodavaček, každá jiná a každá s trochu jiným životním příběhem. Naprosto mě odzbrojila Adina Mandlová, která byla naprosto famozní a podala podle mě svůj životní výkon (ten pohled, co má v očích než skočí z okna, to je skoro na Oscara). Ostatní herečky jsou standartně dobré, jen mi poněkud vadí Jiřina Štěpničková, přesněji teda ne ona,ale její postava, která jak z červené knihovny. ()
Film s ďaleko hlbšou myšlienkou ako sa na prvý pohľad zdá. Vrelo odporúčam. Okrem toho na tú dobu ťažko erotický :D film (krásne ňadrá A.Mandlovej, polonahá tanečnica, odhaľované kolená atď) a podstatne viac záberov z exteriérov ako je na tú dobu obvyklé - no krása. Hádam jediné čo mi trochu prekážalo, že sa v každučkom zábere hulilo. Ak by sa vo filme objavila nejaká značka cigariet, povedal by som bez váhania že to je reklamný film niektorého z tabakových koncernov. :-)) ()
Protektorátní melodrama, jehož ideologické poselství polopaticky formuluje v samém závěru příznačně uklízečka: Malý český člověk má poslušně sloužit, a ne se pokoušet "obelstít svůj osud" tím, že se bude do něčeho montovat. Zkoušel jsem si představit, jestli by film s podobným poselstvím mohl vzniknout kdekoliv na Západě. V zásadě se dá říct, že ano (viz třeba http://www.csfd.cz/film/1279-zivot-je-krasny/), přičemž americká verze zobrazuje přece jen realističtější hodnoty (určité postavení v rámci komunity, vděčnost, přátelství) než protektorátní (příjezd prince na bílém koni). Film má na druhé straně i světlejší stránky, ať už jsou to jinými komentujícími vychvalované herecké výkony, zachycení doby, v níž se snímek odehrává, nebo odhalená poprsí Adiny Mandlové a tanečnice v dekadentním buržoazním night clubu. Celkově tedy někde uprostřed. ()
Reportážní konverzační drama - pre hlúpe husičky s nereálnymi očakávaniami od života!↵ Neviem totiž, kto iný by mohol oceniť prepálenú prvoplánovú moralizáciu o tom, ako túžba po rýchlom zbohatnutí vedie len ku krachu a samovražde a ako iba poctivá práca vedie ku šťastiu. Akokoľvek by to aj bola pravda, nie je účinné to podávať tak otrocky doslovne, ako Vávra. Na bláznivej naivite Nataše Gollovej sa síce ešte dá aspoň pobaviť, ale tie zbohatlícke orgie patria medzi vrcholné momenty vávrovsky oslej trápnosti, oproti ktorej sú i perly z Troškových filmov intelektuálnou zábavou. Táto scéna by bola jasným laureátom Maliny z kalenej ocele v kategórii "Zhovaď si svojho buržuja" i na filmovom festivale pracujúcich v družstevnej živočíšnej výrobe.↵ Vávrovi sa ale počíta k dobru, že z továrnika urobil raz aj kladnú postavu - a zase to s ním (tj. ľudomilom a majstrovským detektívom, ktorý vypátra celú minulosť vyvolenej, aby ju argumentami primäl ku vzťahu) trošku prehnal. Takúto postavu už by si netrúfol navrhnúť ani ako vtip o pár rokov neskôr z toho zadku, kam sa komunistom napchal.↵ ↵ Keby som hviezdičky prideľoval za jednotlivé príbehy, tak ako jediný si hviezdičku zaslúži práve príbeh Anny Walterovej a továrnika, konkrétne za civilný výkon Jiřiny Štěpničkovej. ()