Režie:
Otakar VávraScénář:
Otakar VávraKamera:
Jiří MacákHudba:
Otmar MáchaHrají:
Taťjana Medvecká, Jana Hlaváčová, Martin Růžek, František Němec, Jiří Adamíra, Viktor Preiss, Oldřich Vízner, Jiří Bartoška, Radovan Lukavský, Eliška Sirová (více)Obsahy(1)
Epizoda ze života mladé, literárně nadané dívky Veroniky Pavlitové, se odehrává v roce 1854. Do Prahy právě přijede císař František Josef I. a mezi těmi, kteří jej přišli do Stromovky přivítat anebo je sem zavedla zvědavost, byla i Veronika. Chce císaři předat žádost o milost pro svého uvězněného otce, protože sama jen velmi těžce z bídného platu švadleny živí sebe a své sourozence. Díky náhodě se dívka seznámí s Boženou Němcovou, kterou nesmírně obdivuje. Na čas se stane její přítelkyní a důvěrnicí. Naivity mladé dívky však využije policejní ředitel Paümann, který již delší dobu Boženu Němcovou sleduje. Veronika mu ve své prostoduchosti ledacos poví. Až později pochopí, jak byla zneužita… Podkladem k filmu Veronika se stala stejnojmenná próza Miloše V. Kratochvíla ze sbírky novel, vycházejících ze skutečných událostí. Co režiséra na osudu této téměř neznámé dívky zaujalo? „Drama dívky, která je uštvána k smrti. Veronika umírá, protože nemůže přestoupit mez svého svědomí. Osud je vždycky determinován dobou, která utváří lidské charaktery a názory. Veronika nemůže žít jako člověk dvou tváří a přitom nemá na vybranou. Vycházím nejen z historických faktů, ale také z vlastního přesvědčení, že mravní zákon v člověku je určující. Proto mě tak přitahují historické postavy, na nichž se jako v krystalu odráží nejen doba, ale i charakter našeho národa.“ Do titulní role obsadil Otakar Vávra Taťjanu Medveckou, které se podařilo vystihnout dívčiny pochybnosti, obavy a naděje. Boženu Němcovou představuje Jana Hlaváčová. Diváky a kritiku zaujaly i herecké kreace Martina Růžka jako policejního ředitele a Jiřího Adamíry v roli pátera Štulce. Komornímu pojetí díla byla podřízena i kamera Jiřího Macáka a hudba Otmara Máchy. Premiéra filmu se konala v květnu 1986. (Česká televize)
(více)Recenze (34)
Už z názvu filmu vyplývá, že se nejedná vyloženě o životopisný film Boženy Němcové, jak je prezentován, nýbrž život Boženy Němcové je zde ukázán až v zátiší příběhu naivní mladé Veroniky (Taťjana Medvecká). O ten se opírá, jelikož život mladé Veroniky je prezentován jako stěžejní, když se stane nedobrovolnou konfidentkou rakouské policie a je obviněna z atentátu na císaře. Až po sledu událostí se díky jejímu doktorovi setká s Němcovou (Jana Hlaváčová) a my máme možnost shlédnout kousek života této spisovatelky. Podle mě je to i dobře, že je film takto koncipován. Nejedná se tak o nudný životopisný snímek, nýbrž o dramatický film z porevolučních let 19. století. Obě představitelky Veroniky i Němcové se do svých rolí vžily, stejně jako i herci v menších rolích. Kulisy a kostýmy jsou voleny vkusně, odpovídají té době a vytváří pocit autentičnosti. Pro mne je to veliké překvapení. [376. hodnocení, 24. komentář, 67%] ()
70% Nač to zastírat, drtivá většina Vávrových filmů je pro mně synonymem nekoukatelné nudy a mám tak problém přistupovat k jeho snímkům, které jsem dosud neviděl, nezaujatě. První záběry Veroniky ve mně vzbudily dojem, že to bude zase to samé, že tu zase bude jediným výrazovým prostředkem transfokátor a tak dále. Pak Medvecká poprvé uslyšela o Boženě a začala svůj obličej tvarovat do nových a nových podob. Tak mimicky zahranou postavu (místy hodně přehnaně) jsem snad ještě neviděl. A co teprve, když se poprvé setkaly tváří v tvář a panna Veronika k Božce zahořela lesbickou láskou... Pomiňme oblíbené defilé historických postav (tentokrát zastoupených hlavně J. V. Fričem, ty další jsem neznal), upozorněme na zajímavě obsazené role dětí paní Barunky, rozené Panklové (Dana Morávková a "Jiříček" Strach) a ukončeme naše rozplývání nad přerodem Veroniky - Medvedské se její osamělé horečnaté povalování na posteli podařilo svým obličejem sehrát tak, že v tu chvíli vypadala jako někdo úplně jiný. Respekt k ní a zasloužených 70% procent, i když ke konci se humorné momenty spíše vytratily (idylka s bánícím Fričem (Preiss) a Hlaváčovou vískající Bartošku přišla už na konci druhé třetiny). ()
Řemeslně solidní výkon, obsahově velmi temný a neutěšený film, ideově zcela v duchu komunistické černobílé optiky o zlém Rakousku, zlé buržoasii, zlé katolické církvi a prohnilé morálce. Proti praktikám takové komunistické Stb byla ovšem rakouská tajná policie doslova beránčí, to jen tak na okraj... Celkový dojem: 70% ()
Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Veronika se ze všech sil snaží pomoci Boženě Němcové v tíživé životní situaci. Díky tomu se zaplete s tajnou policií a má velký problém. Obyčejný film o malém člověku natočený naším režisérským velikánem. Určitě má Vávra i lepší filmy, ale svoje si odvedl i tentokrát. 75% ()
První český film s lesbickou zápletkou. Něco takového bych od tak kontroverzního tvůrce, jakým je Otakar Vávra, vůbec nečekal. Jana Hlaváčová je sice výtečná, ale prim zde hraje naivní (de facto hloupá) lesba Veronika v podání Taťjány Medvecké. Jeden z nejlepších Vávrových filmů, škoda, že je tak málo znám. ()
Reklama