Truman Show

Spoiler... Film, jehož hlavní téma je náš vlastní pohled. Omezovat to na fenomén reality show a bulváru je povrchní, mnohem víc Niccolův scénář cílí na to, jak sami sebe konstruujeme jako subjekty, jaký způsobem budujeme vlastní vnímání reality, vlastní identitu. Peter Weir tuhle finesu jemně vystihl, pohrává si s divákem, je důsledně ironický. Závěr mě přinutil k triumfálnímu gestu - pokud ho někdo chápe jako happy end, zjevně se stal obětí vlastní Truman Show. Tohle je realita, jak ji známe a akceptujeme... Pointou film tak není to, že Truman najde svůj exit, ale právě to, že náš exit je v nedohlednu. "We accept the reality of the world with we are presented. It´s as simple as that." Celá Truman Show je na tomto principu zrcadlícím se v její formě (v mezích možností důsledně) postavená. (25.10.2011)

Carrey kupodivu je i charakterní herec, kdo by to od něj po Masce, Ace Venturovi a spol. čekal? Příběh Truman Show je krásný jako Natascha McElhone a herecký výkon Eda Harrise opravdu úctyhodný. Jako komedii bych Truman Show rozhodně neoznačil, ale emocí vzbuzuje až až...ve spojení s hudbou Philipa Glasse to vše a spousta dalších, spíš už nudných technických věcí, vytváří jen těžko zapomenutelný film...výtvarné zpracování závěru filmu je pak nezapomenutelné docela určitě, i když skvělí herci na tom mají také svůj nezanedbatelný podíl...prostě takhle rozhodně jo:) (23.03.2003)

Ne, tohle je ORIGINÁLNÍ, NADČASOVÝ a svým způsobem GENIÁLNÍ film. Jim Carrey mě zase dostal (no, kdo viděl taktéž velmi originální Eternal Sunshine of the Spotless Mind, musí uznat, že hrát umí ;-)). Ale velmi dobře zahráli i Laura Linney či Ed Harris. Film nemá přestřelenou stopáž, nenudí ani chviličku, je výborně ohudebněný, dojímá, ale citově nevydírá a ještě je dobře ukončen (teda podle mě :-)). Samozřejmě, že se sem tam nějaké scénáristické chybky (nebo spíš nedomyšlené scény) najdou, ale pokuď film berete s nadsázkou, tak si těchto detailů nemusíte vůbec všímat. Ale ať už to budete brát jako velice dobrou satiru, nebo prostě jako silné drama o muži, který odhalil, že žije v bludu, odnesete si neobyčejný filmový zážitek. (17.08.2009)

Peter Weir je opravdu osobitý režisér, jeho filmy jsou zvláštní, nevídané. V Truman Show se jedinečným způsobem zabývá cenou životních hodnot. Je opravdu dokonalý život ideální? Lze skutečně někoho přesvědčit, že tomu tak je? Je pro jiné vážně nejlepší to, co si myslíme, že je pro ně nejlepší? A máme právo je takto manipulovat, byť jsou naše úmysly sebelepší? O svých prioritách si člověk rozhoduje sám a pokud je tlačen jinam, je tento tlak jen rozklepaným prstem na spoušti. Tyto otázky a odpovědi podává Weir vskutku obdivuhodným způsobem, vypomáhá si zdánlivě nicotnými detaily v pozadí i v popředí (např. stále nové reklamy), které pomáhají udržet divákovu pozornost a sdílet pocit nejsitoty s Trumanem. Ale nejen Peter Weir si zaslouží uznání a obdiv, nýbrž také Jim Carrey v přelomové roli své kariéry a Ed Harris, jenž svou postavu režiséra ztvárnil s citem sobě vlastním. (03.02.2004)

Je málo filmů, ze kterých si dokáži něco vzít. Ještě méně je ale snímků, po jejichž skončení se mi v hlavě usadí tak velký brouk, že na něj musím myslet ještě hoodně dlouho. Truman Show se to spolu s Matrixem povedlo, a jejich scénáristům a režisérům tak patří velký dík. Jak se příběh vyvíjel a odvaha hlavního hrdiny postupně eskalovala až k tomu nejheroičtějšímu činu, který vedl ke zdrcujícímu zjištění, jež bylo jen potvrzením nahlodané mysli postavy Carreyho, po celou dobu mi v mozku výřily nejrůznější myšlenky. Od klasické "Co když je to tak i s námi, ve větším měřítku?", až po složité filozofické zamyšlení "...takto se ale přeci chovají i lidé, kteří nic nepředstírají... Jak je to možné - proč?" Watch and think. (21.04.2009)