Frankenstein

O mnohých filmech němé éry se nebojím prohlásit, že nezestárly, Frankenstein, byť již ozvučený, mi neohlodaný tím zubem nepřijde. Vždyť dnes působí až roztomile legračně. Kulhavý hrbáč pomocníkem posedlého vědce. S dějem nesouvisející romantická linka, která v člověku vyvolává podezření, že ve 30. letech byl milostný vztah ve filmu jakousi povinností. I ty naše jsou tím nezdravě nasáklé. Monstrum s jednoduchým vnitřním světem a mozkem vraha. Děs, kterým dnes plníme spíše snímky jako je Addamsova rodina... Neupřel bych Frankensteinovi kvality nevidět z těchto dob i snímky, které mi i bez mhouření oka daly mnohem více než zástupy těch dnešních. A co mám odsud? Stvoření mýtu o šíleném vědci, který nenávidím. Tisíckrát citované scény s mlýnem, oživením monstra a holčičkou, jeho zjev a expresionismem nasáklé kulisy a interiéry (za Metropolis či Caligarim nehezky zaostávají, špatné však nejsou). Poloněmé, polomluvené herectví. Silné **. (19.04.2010)

Tento film porovnávam s Frankensteinom od Hammeru a tie ma bavili viac. Tu Frankenstein mi pripadal nevýrazný aj keď v niektorých momentoch mal pohlaď šialenca. Frankenstein od Hammeru bol ladený do gotiky a to mi tu tiež chýbalo aj kulisy boli fádne. Ale zas Karloff bol nezabudnuteľný. Absencia hudby mi vadila a tu veľmi chýbala. A aj preto film stratil na atmosfére i napätí. Film nedržal ako celok bol poskladaný z viacerých častí. Tak z tohoto filmu nie som nadšený, čakal som oveľa viac. (23.11.2014)

Dokážem si predstaviť, že v 30.rokoch kedy éra filmov ešte len začínala dokázal tento snímok mraziť, no v dnešnej dobe už vyznieva skôr komicky. Najmä tie toporné herecké výkony veľa krát vyčarujú úsmev na tvári. Navyše je škoda, že plytký príbeh nemá so skvelým románom od Mary Shelleyovej, okrem názvu, spoločné skutočne nič. (08.05.2012)

Franki je jeden z těch Universaláckých klasik který mi nepadl do oka. Whale je zručný režisér, film je krátký, herci výborní ale mě prostě Franki nikdy v životě moc nebavil. Nejradši mám třeba Draculu či Vlkodlaka. Tak teď jsem zmínil asi největší mínus(pro mě samozřejmě). Ted je čas na nějaké pozitiva a to nejlepší musím zmínit nejdřív naprosto výborný Karloff v roli Frankiho, jeho vzhled či chůze je naprosto úžasná a nemá žádného konkurenta. Když jsem u hercích tak ještě zmíním výborného Doktora Frankeinsteina kterej byl také úžasnej a jeho "It´s alive" prostě musí sežrat každej. Whaleova režie je dobrá nikam nepospíchá průběh děje nechá plynout, ale možná že je to i na škodu protože se poměrně dlouho musí na to "něco" čekat. Filmů s Frankeinsteinem jsem viděl poměrně dost a mám radši ty méně slavné typu Frankeinstein meets the wolfman, aj... No nic Franki sám o sobě mě už asi nikdy nechytne, ale i přesto ho musím doporučit každému kdo s ním ještě neměl nic co dočinění, je to klasika přece:-) (22.05.2010)

Do sterilních cel technické kultury dvacátých a třicátých let zaznívá prastaré skuhrání umělé bytosti jako varovná výčitka, která musí být zákonitě oslyšena, protože povstání netvora (ač s lidským srdcem) je vlastně i jejím cílem. Film zpracovávající nadčasový román Mary Shelleyové, naneštěstí úspěšně předznamenávající pokles západní kultury do civilizace, ovšem vedle ztráty víry v duchovní či humanitní vědy reflektuje i aktuální hrozbu politických ideologií dvacátého století, zvláště národního socialismu. Herr Frankenstein, zaujatý svou lichou představou a lhostejný k etice okolností i vlastního cíle, odpovídá egu moderního diktátora nadřazujícího vlastní vizi, vlastní pojetí života Stvoření veškerenstva. Průsečík obou jedových tepen je zřejmý a nejpřesvědčivěji je konkretizuje odpor všech takových – pravých – monster k ekologii, jíž nadřazují vyprázdněné nacionalistické teze či národní hospodářství. Jistě, to do hodnocení filmu asi nepatří…, ale měl jsem potřebu to vyslovit, protože tento horor, nezaměnitelný a navěky čnějící nad stovky příbuzných dramat šílených vědců, podle mě otevírá před nejrozmanitějším publikem jeho vlastní svět. Nadto: vedle toho tato adaptace klade i další otázky: ty po povaze lidského, po míře vrozené mravnosti a ušlechtilosti, po ryzí prvotnosti v lidském a řadu dalších může předčít ta, která váží lidské předurčení k nejednotě, ke zkáze, k nenávisti a která musí zákonitě jednání umělého člověka hájit: jako by to neforemné tělo bylo paprskem mířícím bezelstně k svému epicentru, nikoliv od něj, a spalujícím všechny meze, které mu v tom brání. Je až neuvěřitelné, jak tento snímek – opakovaně a přitom stále nově – váží definici života: znovuoživené tělo jedná bez zkušenosti, hýbe se bezděčně, nesdílí svou skutečnost s ostatními, a tedy je samo, mimo život – nesmrtelné. Každý jeho pohyb a čin váží naše vlastní bytí a konfrontuje je se zkázou, kterou to tiché celuloidové zjevení páchá. Kde jsou hranice nás samých a čeho jsou právy naše city? Jakou měrou se překrýváme s Životem a kolik z nás je jen bezděčným a zbytným nánosem parazitujícím na tom krystalu, který má na život právo… (26.08.2017)