Stalag 17

Groteska popisující život amerických vojáků už dlouho držených v německém zajateckém táboře. Zpracovat takový motiv jako grotesku, která diváka dokáže i rozesmát, chce odvahu, zkušenost a sebejistotu. Tohle všechno Billy Wilder měl a dokázal ze sebe vydat maximum. S odstupem let od války, ale stále s patrnou touhou zúčtovat s nácky, mísí absurdní komedii s psychologickým dramatem i tragédií a dělá to mistrovsky. Příběh je vyprávěný s nadsázkou – i když zajatecké tábory pro Američany měly v reálu úplně jiný režim než koncentráky, přece jen by se k nim Němci nechovali až tak familiárně. Tahle hra je ale přípustná, protože psychika dlouhodobě vězněných vojáků nutně musela hledat aspoň vnitřní cesty úniku a pohlížet na celou situaci jako na grotesku je docela dobrá terapie. To ale nebrání tomu, aby se mezi scénami pojatými jako skeče neobjevovaly i takové, které zamrazí. _____ Zdánlivě neatraktivní námět o sedmdesáti mužích zavřených v jednom baráku uprostřed rozbahněného lágru se pomalu rozjíždí přes seznamování se s charaktery, aby získal náboj ve chvíli, kdy začne pátrání po udavači z jejich vlastních řad. Snímek je stále údernější a překvapivý obrat v závěru mu ještě dodá na síle. Závěrečná hláška Zvířete (skvělý Robert Strauss – toho Oscara, na kterého byl nominovaný, měl dostat) má údernost dobře vedeného pravého háku. ____ Mám pocit, jakoby každý zúčastněný bral film jako osobní záležitost, a proto odevzdal svůj nejlepší výkon. Vtipné dialogy, pohybová komika, jednoduchý a přesto působivý příběh. Hudební stránka, která si pohrává s motivem lidové písničky a dokáže ji vypointovat od majestátní podkresové hudby, přes řachandu, na kterou se tančí při oslavách Vánoc, až k závěrečnému vítěznému hvízdání. A samozřejmě, famózní William Holden v roli kšeftaře-solitéra, jehož charakter je dlouho nečitelný, a který svým záměrným odstupem a uzavřeností způsobí, že si spolu s jeho spoluvězni i diváci až teprve po závěrečných titulcích začínají uvědomovat, jaký typ chlapa to byl. (17.07.2015)

Stereotyp amerických válečných filmů o hloupém nepříteli mě už vážně unavuje. Vzhledem k tomu, že tento film je i komedie, odpustím mu pohled do zajateckého tábora jako do místa plného pohody, žertíků a možná špetky nudy. Hledání špicla z řad vězňů je celkem napínavé, až na zjištění hodná geniálního detektiva odhalujícího pachatele z kávové sedliny, především zjištění pravého jména zavání již eskamotérstvím. Snímek, ač místy značně naivní, je velmi dobře zahrán a pokud se člověk povznese nad některé nesmysly, je i poměrně zábavný. (28.09.2019)

To komediální pojetí se s cynickým přístupem hlavního hrdiny moc neslučuje. Jednou se bez mrknutí oka američtí zajatci střílí, podruhé se zase místní komická dvojice může klidně producírovat mimo tábor za přihlížení stráží. To je ovšem jedinou výtkou, jelikož Wilder dokáže gradovat napětí a vést herce k suverénním výkonům. William Holden dokazuje, že postavy drsňáků se dají zahrát i civilně bez přehrávání a chlapáckých gest. (05.10.2013)

(65/2015) / Úžasné množstvo filmárskych a komedionálnych nápadov boli tvorcovia schopný napchať do dvoch hodín. Asi tolko čo by teraz vystačilo na 10 filmov. Film z roku 1953 mi priniesol nečakané osvieženie. V prvom rade je to inteligentná komédia aj a toto robí z tohoto filmu s vojnovou tematikou unikát porovnatelný snáď iba s MASH. (8/10) (07.06.2015)

Geniální. William Holden tradičně znamenitý (překvapuje mě, že v éře přehrávání hrál tak moderním, minimalistickým způsobem), příběh ze zajateckého tábora líčený bez pathosu, scénář pamatoval i na hratelnost menších postav a po režijní stránce film šlape jako hodinky. A to už nemluvím o geniálním, skutečně účelném použití hudby, která graduje vše, co vidíme. Zprvu nenápadně, ve vrcholném okamžiku filmu nepřeslechnutelně a ten konec... Podívejte se sami. 90% (29.07.2003)