Blažena Holišová se narodila 11. července 1930 v Nenkovicích u Kyjova jako Blažena Zálešáková do rolnické rodiny. Vyučila se švadlenou a pracovala v Prostějově a Brně v oděvním průmyslu. Vystudovala dělnickou přípravku a roku 1956 absolvovala u profesorů Antonína Kurše a Jaroslava Lokše brněnskou JAMU.
Následně prošla brněnskými scénami Divadla Julia Fučíka (1956 – 1959) a Státního divadla (1959 – 1960). Nakonec setrvala až do svého odchodu na odpočinek v činohře Národního divadla (1. únor 1960 – 30. listopad 1992). Své hlasové dispozice uplatnila i při uměleckém přednesu, v rozhlase („Maturita“, „Strakonický dudák“, „Krvavá svatba“, „Nad lásku silnější“ ad.) a v dabingu (HROCH).
Blažena Holišová se vyznačovala výborným civilním hereckým projevem, pravdivostí, bezprostředností a přirozeností. Potlačovala patos, přesto dosahovala monumentálního účinku. Přes mladické dramatické hrdinky se přehrála do zralých komediálních lidových rozšafných žen, ale ironicky dokázala karikovat ženskou marnivost a omezenost. Její doménou byly temperamentní ženy, s prudkým slovním projevem a výbušností.
Dokázala ve vývoji své postavy přejít od jásavého veselí až ke klidu a pokoře. Z četných rolí si uveďme Katku („Půlnoční mše“), Grušu („Kavkazský křídový kruh“), Valju („Irkutská historie“), Marii („Cokoli chcete“), Luciettu („Poprask na laguně“), Kláskovou („Lucerna“), Alkménu („Amfitryon“), Bořenu („Ženský boj“), Dubskou („Naši furianti“), Věru („Třetí přání“) a nebo Chrobačku („Ze života hmyzu“).
Před filmovou kameru poprvé zavítala Holišová v roce 1957 ještě v brněnském angažmá ve výrazné roli učitelky Andulky Novotné v Helgeho ŠKOLE OTCŮ (1957). Na rozhraní 50. a 60. let dále předvedla manželku Janu v TOUZE (1958) Vojtěcha Jasného, prodavačku Váňovou v Sísově ŽIVOTĚ PRO JANA KAŠPARA (1959), snachu Šikulovou v komedii U NÁS V MECHOVĚ (1960) Vladimíra Síse a Helenku Vitákovou v Daňkově POHLEDU DO OČÍ (1961).
Po roce 1963 byla ošetřovatelkou Alžbětou v Klosově a Kadárově SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN (1963), titulní Marií ve Vorlíčkově MARII (1964), sestrou Karlou ve Vávrově ZLATÉ RENETĚ (1965) a manželkou Helenou v Blumenfeldových DVOU TYGRECH (1966).
Výraznou příležitost poskytl Blaženě Holišové režisér Otakar Vávra v historickém thrilleru KLADIVO NA ČARODĚJNICE (1969), když jí obsadil do úlohy nevinné Marie Sattlerové, která je donucena mučením se přiznat k čarodějnictví, a je za to upálena.
V 70. letech po pětileté přestávce obohatila svojí filmografii o tituly DVACÁTÝ DEVÁTÝ (Marie Zápotocká), KDO HLEDÁ ZLATÉ DNO (matka Petry), PRODANÁ NEVĚSTA (Ludmila Krušinová), MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU a BRÁCHA ZA VŠECHNY PENÍZE (matka Vránová), BÁJEČNÍ MUŽI S KLIKOU (vdova Evženie), INDIÁNI Z VĚTROVA (školnice), JULEK (ředitelka Koldinská), ÚTĚKY DOMŮ (matka), ZLATÁ SLEPICE (teta), PŮL DOMU BEZ ŽENICHA (Žofie).
A v 80. letech se představila jako svérázná uklízečka Katka (POZOR, VIZITA!), Šanderová (POSLEDNÍ VLAK), diváky oblíbená Francova žena (SLAVNOSTI SNĚŽENEK), matka Hlaváčková (ROZPUŠTĚNÝ A VYPUŠTĚNÝ), pokladní Rýdlová (ZÁTAH), domovnice (KAM DOSKÁČE RANNÍ PTÁČE), Máchova matka (MÁG.), Hubáčková (JAK BÁSNÍKŮM CHUTNÁ ŽIVOT) a jako žena (KAČENKA A STRAŠIDLA).
Velké popularity dosáhla v partnerství s Vladimírem Menšíkem (4x) a zejména s Rudolfem Hrušínským (5x). Objevila se i ve studentském snímku Studia FAMU (Jarka v ZÁVORÁCH /1963/). Řada divadelních výkonů Holišové je zachována díky TV záznamům (např. POPRASK NA LAGUNĚ, NAŠI FURIANTI).
Velmi často hrála v televizních inscenacích, filmech (STO DUKÁTŮ ZA JUANA, SVATEBNÍ CESTA DO JILJÍ, ZRCADLO NENÁVISTI, NEZBEDNÁ POHÁDKA i LAKOMEC) a seriálech (SŇATKY Z ROZUMU, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, BYL JEDNOU JEDEN DŮM, ŽENA ZA PULTEM, DNES V JEDNOM DOMĚ, SANITKA, VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, PŘÍTELKYNĚ Z DOMU SMUTKU, HOSPODA či ČETNICKÉ HUMORESKY).
Získala titul Zasloužilé členky Národního divadla (1981) a Cenu Senior Prix (2001). Jejími bývalými manžely byli dirigent Evžen Holiš (*1930) a herec Valentin Knor (*1932). Ke konci života se stáhla do ústraní. Blažena Holišová zemřela po dlouhé nemoci 7. dubna 2011 v pražské nemocnici ve věku nedožitých jednaosmdesáti let.
Jaroslav "krib" Lopour