Přání smrti

Dnes válí v kinech "Kick-ass", ale sedmdesátá léta měla také své nakopávače kriminálních zadků. Architekt Paul Kersey po útoku na svou rodinu překročí hranici bezzubého zákona, bere spravedlnost do svých rukou a vyzbrojen pytlíkem s mincemi i podporou veřejného mínění, neochvějně kráčí nocí proti všem. Snad každý solidní občan nesnášející bezpráví musí tuto postavu chápat a úporně držet palce. Není to humanita, co slušného člověka nabádá ignorovat grázly - jistě kdekdo z nás už mnohokrát zatoužil popadnout vidle a vykydat hnůj. Leč vidina následného dlouhodobého pobytu ve valdickém Hiltonu nám velí zatnout zuby, koukat jinam a doufat, že zasáhnou policisté (ha-ha-ha). Proto čas od času sledujeme Bronsona (a jemu podobné hrdiny) a sníme o dokonalém světě, kde šmejdi dostanou, co si zaslouží, aniž by bylo nutné čekat, až jim v požehnaném věku 95-ti let zatnou tipec boží mlýny. Přemýšlím, zda ti, co hodnotili odpadem, jsou tak přehnaně útloctní a morální, nebo úplně naopak:-? 75% (13.05.2010)

Ve své době se určitě tento film těšil docela slušné oblíbenosti a to především díky Bronsonovi. Příběh o obyčejném člověku, který se začne mstít poté, co selže systém (líní policajti) a stane se z něho lovec pouličních grázlů, už dneska asi moc lidí neoslní (myšleno zápletka), ale ještě z dob svého mládí jsem tenhle kousek miloval. Líbila si ona drsnost, která z toho vyzařovala. Bohužel je pravda, že zatímco začátek filmu nabídne skvělou atmosféru, která místy neskutečně gradovala, tak postupem času šla její kvalita dost dolů. 70% (10.05.2013)

Drsný příběh muže, kterému tři pobudové zavraždili ženu a znásilnili dceru. V nočních ulicích vidí všechnu tu špínu, zloděje a vrahy a rozhodne se jednat. S pistolí v ruce se vydává do nočních ulic a zastřelí každého zločince, který se mu postaví do cesty. "Touha smrti" není naivní akčňák ani bezmyšlenkovitý tupý vyvražďovák. Je to mrazivá psychologická studie obyčejného člověka, který se vydal nejen pomstít svou rodinu, ale bere ortel za všechny slušné lidi. Charismatický drsňák Charles Bronson v roli, která je mu psaná přímo na tělo a těžko si dokážeme někoho jiného v této roli představit. Filmu akorát ubližuje nepříliš nápaditá režie Michaela Winnera, která naopak vyniká v dalších pokračováních, ovšem které jsou již čistá akční béčka. (28.01.2006)

Myslel jsem, že jde o béčko, kde Bronson s raketometem a brokovnicí čistí New Yorské ghetto od lidské špíny, to jsem si asi pamatoval špatný díl, protože zde na mě vybafl vcelku komorní film o velké ztrátě a pomstě aplikované ne na jedince, ale obecně na skupinu. Prvních několik minut působí velice kýčovitě, když musíme sledovat extrémně zamilovaného Bronsona se svou ženou trávící romantickou dovolenou na Hawaii, přičemž všichni víme že jeden(a) z nich to má spočítané, tvůrci nám však chtějí ukázat, že to byla fakt velká láska. Zde ještě stále přetrvával původní dojem, že jde o nablblé béčko. Pak ale přijde návrat do špinavých ulic New Yorku, kde mlaďoučký, ale zatraceně slizký pouliční kriminálník Jeff Goldblum s partou ve velmi syrové a naturalistické scéně zabijí Bronsonovu ženu a znásilní dceru. Zdrcený Bronson odjíždí pracovně do pistolnického městečka Tusconu, kde se naučí se zbraní (mimochodem celé Tusconovské intermezzo je povedené a zábavné) a po návratu bere spravedlnost do vlastních rukou. Ne však způsobem, že jde trapně přímo po vrazích své ženy, nýbrž se toulá nočním NewYorkem a zabíjí každého kdo se ho pokusí okrást, čímž se posléze stává pro místní lidi hrdinou zvaným „Domobranec“, který podněcuje ostatní obyvatele velkýho jabka vzepřít se proti vysoké míře zločinnosti. Myšlenka filmu, ač velmi jednoduchá je velice nosná a je zpracována způsobem, který je oprostěn veškerých patetických kýčů a plkavého patriotismu, čímž se stává skutečně uvěřitelná a o to více fascinující. SPOILER: Například fakt, že vrahové Bronsonovy ženy zůstanou nepotrestáni je příjemný závan realismu, který jsem upřímně nečekal (byl jsem smířen s faktem, že poslední oběti „Domobrance“ budou právě tihle tři zlodějičci, kteří se před smrtí nějak prořeknou, pomsta by tak byla uzavřena). Charles Bronson válí jako ďábel, nikomu jinému bych ten kamenný výraz, vnější sílu a chladné jednání při zjištění ztráty milovanémanželky nevěřil, jako tomuhle na první pohled ostrému chlapovi! Debilní komentáře: Matty (04.12.2008)