Crash

Silné drama o tom, jak těžce se žije v současné Americe. Ano, je to vykonstruované, náhody jsou možná příliš chtěné, ale to hlavní, co chtěli tvůrci říct, to neovlivní. Magnolie je sice nejspíš opravdu jen jedna a scénář dle mého má ještě daleko k její dokonalosti a lahodné vyrovnanosti (třeba postavy Bullockové a Frasera nejsou dostatečně odůvodněné), ale i přesto na mě Crash zapůsobil svou přemýšlivostí a snahou popsat šílenství moderního světa. Určitě nevynechejte! (30.10.2005)

Hodně působivý film s několika silnými momenty a jednou extra mimořádnou scénou, která mě přikovala do křesla. Plejáda skvělých herců podává výborné a hlavně uvěřitelné výkony (dokonce i Sandra Bullock!) a celkově se dá říci, že je ten film skoro dokonalý. Do 100% mu sice kousek chybí, ale zážitek si z něj odnesete i tak hodně silný. Doporučuji! (07.03.2013)

Scénárista Paul Haggis si tentokrát sedl i na režijní židličku a vznikl velice kvalitní film složený z několika příběhů, které spolu vzdáleně nemají nic společného, ale dokonale se proplétají. Ano je to hodně vykonstruované, ale mě se to moc líbilo a při scéně, když perský majitel odchodu vystřelil na mexického zámečníka se mi málem zastavilo srdce. Oscar za nejlepší film a scénář je v naprosto správných rukou. Bravo, už teď se moc těším na další film Paula Haggise..... (26.12.2007)

Tento film jsem dlouhý roky přehlížel, protože jsem byl přesvědčenej o tom, že to bude nějaká výchovná blbost a proti-rasistická agitka. Až 9 let po natočení jsem se odhodlal na to podívat a k mýmu překvapení jsem zjistil, že se jedná o hodně nadprůměrnou zálžitost. Já mam velkou oblibu ve filmech, který jsou tvořený různejma příběhama a ty se postupně skládaj dohromady jako puzzle, takže tim u mě Crash jednozančně zabodoval. Jako určitou vadu na kráse bych viděl to, že tam občas zaúřaduje deus-ex-machina a trochu slabší byl konec. Sice všechny ty příběhy nějak dopadnou, ale čekal jsem prostě nějakou geniální pointu. I tak ale film řadim k tomu lepšímu. 80% (13.10.2013)

Rasismus a xenofobie ve všech svých podobách v převánočním kosmopolitním Los Angeles. Stylem vyprávění děje podobné Magnolii, hlavně co se týká protínání jednotlivých osudů. Především ke konci se vyskytne pár opravdu silných momentů zdatně podpořených vynikající hudbou... Přesto všechno jsem se celou dobu nemohl zbavit dojmu, že je to celé až moc prvoplánovité a cílené na efekt, což je škoda. (05.11.2005)