Les Choristes
Die Kinder des Monsieur Mathieu
Slávici v klietke
The Chorus
The Chorus
Obsahy(1)
Slavný dirigent Pierre Morhange se vrací do Francie na matčin pohřeb. Setkává se tu s dávným spolužákem Pépinotem, který mu řekne, že také jejich učitel hudby už zemřel. Učitelův deník vrací Pierra do starých časů: píše se rok 1949 a talentovaný Clément Mathieu přijímá místo v internátní chlapecké škole, jejíž chovanci - divocí, problematičtí chlapci, často sirotci - rozhodně nejsou studenty ochotnými pronikat pod jeho vedením do křehkých tajemství hudby. Tyranský ředitel školy Racin se domnívá, že na žáky platí jen přísnost. Clément se však rozhodne, že vsadí na metody, které jsou blízké jeho srdci. Oříškem se pro něj stává právě Pierre Morhange, chlapec s ďábelskou povahou, ale andělskou tváří - a nádherným hlasem. Ten stojí v samém středu učitelova boje o duše ztracených chlapců a krásu světa. Mathieu začíná prostřednictvím magického světa hudby měnit životy svých svěřenců navždy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (181)
Můžete tvrdit "Vždyť to je klasické klišé film. Jsou zlobiví, přijde hodný a udělá je taky hodnými, ale pak hodný musí odejít, ale oni stále zůstávají hodnými." Ano je to tak. Ale tenhle film je uplně nabitý emocemi a podobnost s Obecnou školou mi nijak nevadí. Učitel hudební výchovy Mathieu je strašně sympatický, to samé se dá říct o všech mladých hercích. Je to vlastně takové Shawnshank redemption, ale o dětech a možná (nebo spíš ne?) pro děti. Krásný zpěv se line skrze celý film a konec mne lehce dojímal k slzám. Plné hodnocení. ()
Ve videopůjčovně mi ho dávali se slovy "náročnější film". Tak to opravdu ne. Pokud si chcete užít sentiment ve své nezkalené podobě, je tenhle film opravdu to ideální. Je hrozná škoda, že se ve scénáři drželi osvědčených jistot a kalkulu, i když nemusí být každý film psychologické drama. Na druhou stranu i na tyhle "nenáročné filmy" mám někdy náladu, zvlášť, když jsou okořeněny takovouhle krásnou hudbou. Ta je ostatně to hlavní, co film vytáhlo na 4 ****. ()
Zaujme především osobitou Clémenteho výchovou, povedenými dramatickými prvky a nádherným zpěvem, linoucím se z několika profesionálních hrdel mladé francouzské generace. Nadprůměrná hudebně-naučná podívaná pro celou rodinu. ()
Originální dílko nečekejte,ale ta hudba... ach,ta božská hudba... bez ní by byl tenhle snímek poloviční. ()
Konečně začínám chápat, proč Tetsuo tak brojí proti "humanistickým" filmům, které jsou na jedno brdo. Vždyť to je sázka na jasnou výhru - vezmu nějaké (pře)výchovné zařízení, kterému šéfuje přísný ředitel, a pošlu tam mírného učitele, který žáky změní. A když bude učitel odcházet, žáci se s ním hezky rozloučí, jak dojemné... Nechápejte mě špatně, Slavíci se mi líbili, ale prostě si nemyslím, že 101. variace na toto téma, nikterak dějově originální, by měla být takto oslavována. Čistě matematicky: Scénář za 3*, herci za 4*, režie za 4*, hudbě bych dal nejradši 6*, z dětských chorálů mě mrazilo v zádech, což tuším dává jako výsledek docela slušných 80%. P.S. Cynik nejsem, u filmů brečím docela často, ale prostě nebudu brečet u každého dojemného loučení s učitelem. ()
prostě příjemný film, nic víc, nic míň... 80% ()
Co musím hodně vysoko vyzdvihnout je hudba z pera Bruna Coulaise, francouzského skladatele (Les Pourpres Rivieres, Vidocq), jehož soundtrack mám mnohem déle, než film. A právě kvůli té překrásné hudbě jsem si koupil zlevněné DVD s filmem, který mě dojal, potěšil a nabídl velmi pěkný zážitek. Že je to megaklišé? Bylo by, kdyby snímku vedle neotřelé hudby nevévodily velmi dobré herecké výkony, které předvádějí sympatičtí herci, lidský pohled na danou problematiku a vizuálně krásně vyvedený obraz plný barev a nálady. Samozřejmě pár věcí bych vytknul (závěrečné "adoptování", ředitelovy různorodé stavy psychiky, požár zapálený vy-víte-kým, atd.), ale co na tom, když i tak obehrané téma na člověka zapůsobí ne kýčovitě, ne klišovitě, ne pateticky, ale civilním, skromným, ale o to silnějším zážitkem. Velmi příjemný snímek. ()
70% - Krásné písničky... ()
Slávici v klietke patria k tým filmom, ktoré dokážu diváka láskavou a oddychovou formou príjemne pohladiť na duši. Výsledný dojem je preto veľmi pozitívny. K tomuto pocitu napomáha výborná hudba, na ktorej v tomto prípade záleží viac, pretože sa okolo nej točia hlavné myšlienky a vlastne aj celý film. Páčil sa mi aj casting, hlavne u detských hercov, milučké neviniatka alebo grázlikov zvládli zahrať veľmi presvedčivo. Škoda, že sa po dramatickej stránke nezatlačilo viac na pílu a emotívna stránka sa viac nevyhrotila. Inak však spokojnosť. 70/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou ()
Akurátní porce bezchybného herectví, dobové i sociální stylizace a emocí v pozitivním slova smyslu. Ač nesrší originalitou, jsou Slavíci po delší době filmem, který se mnou dokázal zacloumat. ()
Plyšově hebký film s výbornými hereckými výkony a výtečnou hudbou. ()
Průhledný děj? Vykalkulovanost filmu, která útočí na city diváka, aby z nich vymačkala slzu, a zakrývá tím svoji obyčejnost? Ale jděte!!! Slavíci v kleci jsou nádherným dojemným filmem, který kvete v malých nenápadných okamžicích, a činí tak naprosto sympatickým, nevyděračským způsobem. Během filmu jsem si říkal, že zde chybí ona silná scéna (scény), díky nimž se pěkný dojemný film stává samoúčelně citově vyděračským. Ona scéna se nakonec dostavila (vlaštovky), ale dle mého názoru je její síla v obrazové symbolice. Není to ta scéna divokého uslzeného loučení za doprovodu velkých slov, rozmáchlé hudby a červánků na obloze. Ovšem mou nejoblíbenější pasáží je učitelův pohled do očí jeho žáka, s vnitřním monologem o tom, co právě čte z jeho očí. Tato scéna mi připomněla nádherný okamžik s vlčákem Holanem ve Smrti krásných srnců a ta dlouho zadržovaná slza mi nakonec ukápla. ()
Co sráží hlavně tento snímek dolů, to je bezpochyby dosti prvoplánovitý a hlavně " chatrný scénář " . A ten konec....., všechno k němu směřovalo, ale ve skrytu duše jsem doufal, že scénárista se k němu neuchýlí a alespoň povedeným závěrem udělá důstojnou tečku za tímto snímkem. Bohužel se tak nestalo. Nejsem cynik, film mě umí strhnout a emoce mnou kolikrát cloumají, ale tento snímek do této kategorie rozhodně nepatří. Co naplat, že když se rozezní sborové zpívání, člověku běhá mráz po zádech a po herecké stránce člověk nemá nejmenší výtky, ale k většímu zážitku a tím pádem i lepšímu hodnocení, by to chtělo mnohem více zvratů. Škoda promarněné šance, potenciál tam rozhodně byl...... ()
Podla mňa tento na oko priehľadný scenár až tak extrémne priehľadný nie je. Niektoré vyústenia sa odohrajú trochu inak, ako som predpokladal a jedna dejová línia dokonca úplne opačne proti očakávaniam. Body navyše zabezpečuje "vajcovitý" Gérard Jugnot, francúzsky Bob Hoskins. Ak by chlapci počúvali životom skúsenejšieho spolužiaka (meno mi cez noc vyfučalo z hlavy), tak mali prepichnúť všetkých profesorov bajonetmi a nemuseli absolvovať okrem iného ani tortúru na hodinách spevu :) ()
Ano, podbízivé až hanba. Jenže když se tomu poddáte, ta nádherná hudba opravdu proměňuje šedivé prostředí ústavu v .. ehm, nešedivé prostředí ústavu. :) ()
Filmy tohto druhu nie sú iba zlé, sú priam škodlivé. Prispievajú k ilúzii, že stačí jeden pre hudbu zapálený "plešoun" a z hordy ťažko vychovateľných malých grázlov sa švihnutím čarovného prútika (alebo taktovky) stane nádherne spievajúci chlapčenský zbor. ()
Další zcela evidentně vykalkulovaný film, a dotáhl to až k nominaci na Oscara. Žáci internátní školy jsou sice prohlašováni za raubíře a nebezpečné živly, ale ve filmu jim nad hlavami skoro pořád vidím svatozáře. O klišovatých postavách vychovatele či ředitele je škoda mluvit. Dotáhnout to s takhle slabým scénářem tak daleko, to zasluhuje poklonu. ()
Veľmi svižný film, všetko sa tam dialo rýchlo a bez prekážok. Chlapci nerobili neplechu, nerobili si navzájom zle, vychovávatelia ich netýrali ... len spievali a spievali, a ešte aj to vedeli parádne. Potešil ma tento optimistický film a som rada, že nie v každom ústave je zle. ()
Nebojte se, není to žádnej doják, jak tady vyhrožují nejvíce obodovaní uživatelé. Clément Mathieu je dokonalý vychovatel, který podobně jako Mark Thackeray či Igor Hnízdo dokáže, že ho jeho třída sígrů začne milovat. Konec si můžete tipnout ale taky nemusíte, protože nakonec co z toho, tady jde přeci o úplně něco jinýho. ()
Film, který celou dobu skoro až na diváka křičí, že ho musí milovat a obdivovat. Ve výsledku nijak originální příběh ve slabším zpracování, kde potěší slušné herecké výkony a v některých částech působivá hudba. ()