Les Choristes
Die Kinder des Monsieur Mathieu
Slávici v klietke
The Chorus
The Chorus
Obsahy(1)
Slavný dirigent Pierre Morhange se vrací do Francie na matčin pohřeb. Setkává se tu s dávným spolužákem Pépinotem, který mu řekne, že také jejich učitel hudby už zemřel. Učitelův deník vrací Pierra do starých časů: píše se rok 1949 a talentovaný Clément Mathieu přijímá místo v internátní chlapecké škole, jejíž chovanci - divocí, problematičtí chlapci, často sirotci - rozhodně nejsou studenty ochotnými pronikat pod jeho vedením do křehkých tajemství hudby. Tyranský ředitel školy Racin se domnívá, že na žáky platí jen přísnost. Clément se však rozhodne, že vsadí na metody, které jsou blízké jeho srdci. Oříškem se pro něj stává právě Pierre Morhange, chlapec s ďábelskou povahou, ale andělskou tváří - a nádherným hlasem. Ten stojí v samém středu učitelova boje o duše ztracených chlapců a krásu světa. Mathieu začíná prostřednictvím magického světa hudby měnit životy svých svěřenců navždy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (181)
Překrásný hudební film z pedagogického prostředí, který žánrově laškuje jak s komedií tak s dramatem. Vůbec nevím, co bych zde vytknul. Je to film s velkým srdcem. ()
Výtečné herecké výkony a nádherná hudba tvoří vlastně celý film. Nic jiného není potřeba. A světe div se, Slavíci v kleci jsou tak skvěle natočeni, že stačí jeden dobrácký pohled Gérarda Jugnota a já musím dát tomuto krásnému filmu pět hvězdiček. ()
Nádherný zážitek po všech stránkách. Vynikající Gérard Jugnot v roli dobrosrdečného smolaře, Francois Berléand v roli sadistického darebáka a Kad Merad v roli férového tělocvikáře. Já jsem na takové snímky příiš citlivá povaha, takže mě dojímaly jednotlivé scény i film jako celek. Christophe Barratier svoji prvotinu zvládnul výborně. Myslím si, že takových filmů není nikdy dost. ()
Příběhy, který píše život bývají smutné, veselé, kruté, prostě různé, ... a pak také ty obyčejné, ... všední, které brzo zapomeneme. Tento příběh, který se ve skutečnosti možná někde a někomu stal a nebo také ne, patří mezi ty smutné. Když je něco smutného, je to i dojemné a působí to na city těch, kteří se nějakým způsobem děje zúčastňují. Buď jako přímý účastník, nebo pouze jako divák filmu. Když je děj filmu smutný a dojemný, reagujeme na to každý jiným způsobem. Některým ukápne slza dojetí, druzí, ti cyničtější film zavrhnou se slovy, že se jedná o citové vydírání. Tento snímek určitě nevznikl proto, aby z nás vyloudil slzy, ale především proto, aby někteří, kteří to ještě neví, pochopili, že zvládnout nespoutané a nevybouřené dětství lze i vlídným slovem. Pokud někdo očekává od filmu napínavý a předem neodhadnutelný vývoj děje, nechť dá přednost thrilleru či hororu a nehledá duševní uspokojení v tomto druhu filmového umění. Mou duši tento snímek oslovil rozhodně příjemně. ()
Někdy se skutečně vyplatí pustit si televizi zkrátka "jen tak." Uznávám, že to je jako výstřel do tmy, ale zjevně i takovéto činění nese své ovoce. Já jsem si takhle jednou večer pustil ČT2 a už to jelo. Slavíci v kleci... vcelku sympatický název, tak proč ne? Ale že se z toho vyklube až takhle povedený snímek? To jsem skutečně nečekal. Slavíci v kleci je francouzský film ze staré školy s tím detailem, že je z roku 2004 (za "starou školu" považuji francouzské filmy tak do přelomu 70. / 80. let). Ano, má to hodně průhledný příběh a ano, už tady něco takového x-krát bylo, no ale když se to umí podat, je to hned o něčem jiném. K hudbě tíhnoucí učitel přijme místo na chlapecké internátní škole a prostřednictvím hudby se snaží všechno a všechny změnit. No řekněte sami, jestli toto není stokrát provařené téma. Čím tedy ale tento film vlastně vyniká? Skvělou atmosférou, krásnou hudbou, dojemným příběhem a bravurními herckými výkony. Toť můj dojem. Nominace na oba Oscary shlédávám tedy za naprosto oprávněné. ()
Dno rybníka............začátečníci přicházejí z ušlechtilými ideály..... Budeš stojan na noty.......... DIALOG : Kdo jiný jim to mohl napsal !!!!! To já. Vy umíte psát ?...... Ani se nebudu moc rozepisovat o tomto snímku, stačí jen napsat, že je velice pozitivní a .... nádherný. .....fond de letang. ()
Tak vysoké hodnocení přisuďte jednoduše tomu, že jsem cíťa a milovník hudby. Je zde hodně věcí, co se mi líbí - Pepinot k sežrání, skvělá hudba a pěkný příběh, ne zas až tak hloupě zpracovaný. Nicméně je škoda, že je to příběh dost jednoduchý, který můžeme odhadnout více méně už od chvíle, kdy Mathieu prvně vstoupí do budovy. Každopádně si myslím, že i tak to stojí za podívání. ()
Ať si říká kdo chce co chce sborové prostředí je prostě kouzelné. Sama chodím do sboru(nyní už do komorního) 14tým rokem a proto mám pro takovéto filmy neskutečnou slabost. Líbí se mi také ta myšlenka, že se odnikud vynořil nadaný skladatel a učitel s dobrým srdcem a převrátil naruby jednu ušmudlanou francouzskou školu pro "nepřizpůsobivé děti". Nejen nádherná hudba - tímto velmi děkuji Brunovi Cloulaisovi, kterého jako skladatele velmi obdivuji - ale i skvělé herecké výkony a nadějný mladý(nebo nadějně mladý? :-D)Jean-Baptiste Maunier by se svou andělskou tváří mohl klidně být nájemným vrahem a já bych mu to spolkla i s navijákem. Příjemná atmosféra filmu mě dostala hned několikrát a tak si nezaslouží jiné než-li plné hodnocení - 100%. ()
Dokonaly kyc. I presto, ze je film mixem vsech moznych klise a formuli pro vznik divacky uspesneho filmu, je natocen tak podmanive, za vas proste strhne. Jakozto velkemu priznivci vseho hudebniho prinasi obzvlastni zazitek vykon detskeho sboru, ktery je proste UCHVATNY!!! ()
Emoce,cit to je oč tu běží....Příběh na mne neuvěřitelně zapůsobil, možná i proto, že povolání učitele je mi blízké. Pan učitel to zde rozhodně neměl lehké a i s pomocí hudby si problematické žáky dokázal získat na svou stranu. ()
Strašně moc jsem chtěla uvěřit, že ten nový učitel dokáže ty kluky změnit a pomoct jim. Přála jsem si to ze všeho nejvíc na světě a moje přání bylo vyslyšeno. Originality tenhle příběh opravdu moc nepobral a možná,že ji ani pobrat nechtěl, ale trefil se mi do noty naprosto přesně. Když kluci zpívali v bílých košilích před obecenstvem, tak jsem před obrazovkou seděla jako přimražená. Vlaštovky byly hodně dojemné. Přiznám se, že i já jsem se nechala dojmout tak, že mi po tvářích stékaly slzy. ()
Výborně zpracovaný tuctový příběh. 1) 41letý scénárista, režisér a autor písní Cerf-Volant a Nous sommes de Fond de l´Etang Christophe Barratier (jinak také výborný hráč na klasickou kytaru a filmový producent) svůj celovečerní debut zvládl na výbornou. Svědkem budiž 8,5 miliónu návštěvníků v kinech ve Francii během prvních deseti týdnů promítání._____ 2) Barratier poté, co v 28 letech opustil dráhu sólového kytaristy, vstoupil do produkční společnosti svého strýce Jacquese Perrina - Galatée Films. Na produkci Slavíků v kleci se podílela téměř celá Perrinova rodina: synovec Christophe je režíroval, manželka pracovala jako asistentka, syn Maxence si zahrál mladého Pepinota, sestra měla na starosti informace pro tisk a on sám ztvárnil dospělého Morhange._____ 3) Spoiler. Trochu nechápu, proč poté, co byl ředitel odvolán, nepovolali svého učitele hudby nazpátek, ale budiž. Nevstoupíš dvakrát do téže řeky a pro vyznění snímku je důstojný i když hořký odchod vhodnější než happyendový návrat._____ 4) 14letý zpěvák lyonského dětského sboru Les Petits Chanteurs de Saint-Marc Jean-Baptiste Manier (nadaný zpěvák Pierre Morhange), o jehož pěveckém umění před pubertou i po ní se lze snadno přesvědčit na Youtube, je nesporně hlavní hvězdou filmu. Sbor nazpíval pěvecké party pro snímek a díky úspěchu filmu se stal celosvětově známým a pořádal turné mj. po Španělsku, Kanadě i Asii. V únoru 2005 Jean-Bapt opustil soubor, aby mohl studovat ve Francii a později v USA. Své kariéře se věnuje i nadále jako herec, zpěvák a model._____ 5) 53letý herec a koproducent filmu, jinak také scénárista a režisér Gérard Jugnot (učitel hudby Clément Mathieu) získal v roce 2004 za film titul Rytíř řádu čestné legie - Chevalier de la Légion d´honneur.______ 6) Za zmínku stojí dále 16letý Grégory Gatignol (problémový student Mondain, kterého přijali na převýchovu) a 19letý (!) Thomas Blumenthal (Corbin, falešný zpěvák - držák na noty). Nesmíme zapomenout ani na autora hudby, 50letého Bruna Cloulaise._____ 7) Natáčelo se na zámku Ravel u Thiers (okres Puy-de-Dome), což mělo za následek ztrojnásobení ročního počtu návštěvníků zámku v následujících létech. Filmaři použili pěnu a sůl pro vytvoření umělého sněhu. Zelené listí bylo odklizeno, protože začátek filmu byl natáčen v létě, ale odehrával se v zimě. V okolí zámku byly použity stroje na mlhu a zámecké zdi byly úmyslně ožehnuty a zbaveny nátěru, aby získaly zchátralý vzhled. ()
Scénář filmu je sice poměrně dost průsvitný, takže od začátku tušíte, kudy se to bude celé ubírat. Ale to tentokrát není na škodu, protože příběh i krásná hudba si vás podmaní a už vás ani na vteřinu nepustí. Samotný závěr sice může někdo označit za lacině vykalkulovaný doják, ale ono to celé tak hezky funguje Asi jako Svěrákova Obecná škola. ()
este stale pocuvam ich ,,zborove piesne".. pod ich vplyvom nemozem hodnotit inak! Tento film je o hudbe. Obsahovo i vyjadrenim. Preto tie 4*. Obsahovo nic svetoborne, no som velmi zvedava na skladatela piesni. Snad niet jednej, co by sa mi nepacila. A ten chalanisko! Boze to spieva on!!! Jean-Baptiste Maunier. Fakt anjelska tvar :D. Ok ok.. nespadla som in love samozrejme no ten jeho hlasok! Ako je mozne ze niekto moze takto spievat v 14? a v tejto dobe? uchvatne.. jo.. a potesilo ma, ze on je moj vrstovnik! len o 3 mesiace mladsi nez ja.. :) este nieco k filmu: velmi sa mi pacila zaverecna scena lucenia sa s ucitelom. Velmi mily film. Kraaaaaaaaaaaaaaaaasna hudba! ____________ keby ste nahodou nerozumeli textu: http://www.youtube.com/watch?v=wePfedTu544 :D enjoy ()
Niekto len proste potrebuje pocítiť, že ho dakto ma rád. Nie všetci vieme smútok prejavovať rovnako. Treba len otvoriť srdce a byť na deti dobrý... Niektorí sa postupne zmenia, no a iní nie. V celku to je doják a koniec bol neskutočne milý. Veľmi príjemné prekvapenie :) ()
Juj, to byl pěkný film, optimistický a romantický, neboť optimismus může být jen v romantice. Nic mi tu nescházelo, a co přesahovalo byl klid, rozvaha, důvěra, píle a vytrvalost, a víra v to, že lidi jsou přece jen lidi - tedy ve své většině. Pozn. 1: Hlavně neplést s námětově podobným filmem "La cage aux rossignols - Slavící v kleci" (1945). Nějaký zabedněnec dal tento název i české distribuci filmu SBORISTÉ, sboroví zpěváčci. Pozn. 2: Bakulovi zpěváčci (Bakulův ústavu pro výchovu životem a prací). Soubor "vznikl ve 20. letech 20. století při Ústavu pro výchovu životem a prací v Praze, jehož byl Bakule zakladatelem a ředitelem. Těleso se skládalo z tělesně handicapovaných dětí a dětí bez domova či ze sociálně znevýhodněného prostředí. Při práci s těmito svěřenci Bakule uplatňoval na svou dobu velmi netradiční a údajně často kritizované metodické postupy při nácviku a interpretaci skladeb, kdy se zaměřoval především na esteticko–výchovnou funkci zpěvu". (Diplomová práce Postup při nácviku dvojhlasu a vícehlasu v dětském pěveckém sboru na ZŠB, Vladimír Trhal, 2017) - jak to všechno vzájemně ladí... Pozn. 3: Internat Fond d'etang, Dno rybníka, ale dneska je přece sobota... ()
Je to takový milý, laskavý až naivní, občas kýčovitý. Což se dá brát jako dost velká nevýhoda, ale tady mi to docela sedlo. Zase jsem si uvědomil, jak na mě silně působí hudební filmy, resp. filmy se silnou hudební složkou - nějak mě dostávaj čim dál víc a ty s chorálovým prvkem úplně na max ( hned se mi vybavili "Indiáni" v The Mission ). A to je taky ta čtvrtá * k jinak průměrnýmu hodnocení. Výbornej výkon pana Jugnota a lepší typ než Jean-Baptista do týhle role snad ani nešlo najít! ()
Krásný příběh, krásná hudba, bezvadní herci, ale trošku jim nemůžu odpustit to citové vydírání a nepříliš povedený scénář (za úděsný dabing nemůžou, to uznávám). ()
ocenenia : Oscar 2005 - Nominácia na najlepší zahraničný film ()
Vcelku jednoduchý a předvídatelný motiv filmu. Líbí se mi prostředí, ve kterém se děj odehrává - kulisy, kostýmy i celková atmosféra - vše spolu ladí. Ve filmu nejsou žádné překvapivé dějové zvraty, jen pár emocionálně silných scén - především chlapecké chóry, ze kterých mi naskakovala husí kůže. Hudební ztvárnění v tomto případě předčí samotnou dějovou linku. Závěr filmu je velice milý. ()