Jakub lhář

Absolutně nejlepší, nejhlubší, nejprostší a nejlidštější výkon pana herce Vlastimila Brodského, kam se na něj hrabe Robin Williams ze silně nepovedného remaku. Příběh sám o sobě je krásným symbolem o naději a lidské síle, v porovnání s filmem "Život je krásný" se nejedná o žádnou trapnou, neskutečnou komedii, (porovnej záchodovou scénu Brodského a např. pitomé Benigniho vyučování italštiny) nýbrž o skutečný a hluboký příběh. (18.04.2005)

Výborný film s (jak jinak) výborným Vlastimilem Brodským. Scéna s rádiem za zdí je obzvlášť povedená. Uvěřitelné, dojemné, lidské, krásné. Škoda dalších slov. (07.10.2011)

Mám už dlouho neblahý pocit, že kdykoliv se někomu podaří natočit kvalitní film, který dostane po zásluze ocenění, chopí se do Američané, aby ho zprznili ... Máme před sebou komorní drama na vážné téma. Ocitáme se v židovském ghettu. Stačí se opozdit na ulici a můžete přijít o život. Civilní herectví bez přehrávání, neholené tváře, tlučené zdi bez omítky, otrhané oblečení se židovskou hvězdou, těžká práce. Humorem se tu nesrší, Jacob necigání, jeho nevinná lež sice rozpoutá pozdvižení, ale nestane se ani vůdcem ani hrdinou. Předlohu Jureka Beckera jsem nečetla, ale nedá mi to abych nesrovnavala s americkým remakem. Na rovinu - verze z roku 1999 není špatná. Tady se přehrává, Jacobovi se mírně řečeno práší od huby, je poznat, když si vymýšlí. Příběh je víc chonologicky uspořádaný, je mnohem víc dramatický a vyhrocený. Američané prostě potřebují svého hrdinu na pódiu, aby mohli uronit slzu a zatleskat mu. Příliš civilní provedení by je zřejmě neuspokojilo. Nevadí, snad o to víc vystoupil výkon Vlastimila Brodského. Jedna z jeho nejlepších rolí. Všem, které film oslovil doporučiuji i dokument: http://www.csfd.cz/film/292108-nedokonceny-film/ (15.03.2014)

Prostý příběh, v jehož decentnosti a uměřenosti je to největší kouzlo... (11.01.2009)

Téma holocaustu patří v rámci světové kinematografie k obzvláště vděčným příběhům, skrývajících mimo své morální poselství také určitou dávku emocí. Jak je s nimi v rámci hrané fikce naloženo, závisí do jisté míry na konkrétním tvůrci. V případě JAKUBA zvolil režisér Frank Beyer překvapivě melancholickou tóninu, stimulovanou lehkým, typicky židovským humorem, prosvítajícím skrz temné a zanedbané ghetto, ztracené kdesi na polských hranicích. Neodvratná tragédie, blížící se se stejnou rychlostí jako tanky sovětské armády, je alespoň na čas vykoupena dobrosrdečným prášilovstvím titulního hrdiny. Drobný muž s ustaranou tváří a jakoby ustrašeným pohledem, který není žádný hrdina, jež přesto předstírá, že vlastní ukryté rádio a nosí válkou pokořeným lidem kolem sebe "zaručené" zprávy o již přicházejícím konci utrpení, je mistrovskou hereckou studií Vlastimila Brodského, získávajícího právě zde výjimečnou příležitost k výjimečnému výkonu, v českém prostředí jen stěží nahraditelného. Ocenění Brodského Stříbrným medvědem i prestižní oscarová nominace pro studio DEFA jsou jen zlomkem vyjádření obdivu zúčastněným tvůrcům, vzdávajících nenápadný hold lidské odvaze a statečnosti. Oč menší, o to větší. V roce 1944 zcela určitě. (26.10.2013)

(2x) ,,Příběh Jakuba lháře se nezakládá na pravdě... ale možná přeci jen je pravdivý." Filmy z prostředí židovského ghetta bývají obvykle silné. Zde je tomu tak o to víc, když film přímo proniká do duše sympatické postavy a Heyma, který na jedné straně rozšiřuje po celém ghettu lži, na druhé straně tím nepřímo zachraňuje životy ostatních před sebevraždou. Ale byly to skutečně záslužné kousky? Nehodnotím v tomto směru, ale odnáším si o to větší zážitek, v níž mě oslovila přítomnost lidské statečnosti a silné vztahy mezi židy v ohrození i mezi Jakubem a malou dívkou. Nedávno jsem si film zopakoval po více než třech letech a opět nejvíc zapůsobila scéna, kde Jakub na půdě spodobuje dívce fiktivní rádio a při vyrábění hudby na hrncích a amplionu i vyprávění pohádky se odvíjí poeticky laděné představy a prožité vzpomínky z minulosti. Krásně smutný film s jedinečným výkonem Vlastimila Brodského, který se svým herectvím dokázal uspět v zahraničí. 95%                                                                                  // PS: Troufalka zde v komentáři zajímavě srovnává s americkým remakem a uvažuje nad tím, jak se často američtí filmaři chopí předlohy úspěšného filmu z evropských zemí a doslova ho sprzní. Současná americká kinematografie jde spíše mimo mne, osobně mě tady mrzí spíše stále neměnná situace dostupnosti tohoto filmu pro české a slovenské publikum. Zůstává zde pořád jen verze v němčině s předabovaným Brodským a s uživatelskými CZ titulky, při tom sám Brodský mluvil ve filmu během natáčení česky a v roce 1990 vznikl s ním i český dabing! Jenomže stále se neprobudila ani ČT, ani DVD distributoři. Škoda. "Jakub lhář" by mohl být opravdovým skvostem čs. kinematografie, vyčnívající po všech stránkách z většiny soudobé produkce v letech vyvrcholení normalizace, navíc koprodukčním! Tak zůstává pro zdejší publikum nadále "pouze" zahraničním filmem s českým hercem v hlavní roli, který navíc tady skoro nikdo nezná. (25.09.2018)

Bezkonkurenčeně nejlepší herecký výkon Vlastimila Brodského (zasloužený Stříbrný medvěd), remake z roku 1999 se s tímto filmem vůbec nedá srovnat. Mj. německý herec Armin Mueller-Stahl si zahrál v obou verzích - v této postavu Romana Schtamma, a v remaku z roku 1999 - prof. Kirschbauma. (25.01.2009)

Jeden z mých nejranějších nejsilnějších filmových zážitků – ještě z času otevřených trezorů. Již jako kluka mne tenkrát nadchl úžasný Vlastimil Brodský a jeho úsilí proměnit ghetto týraných, mlčenlivých bytostí v prostor naděje a víry. Po letech nesouvislého pronikání do tkáně těchto mikrokosmů se mi při opakovaném shlédnutí můj raný pocit potvrdil a rád jsem docenil, jak věrně tento skvěle obsazený film vstřebává tísnivé klima ghetta, stravující sebe sama a vyčleňující se z plynoucího času. Je to svět schoulený v ruinách, živený jen vzpomínkami (a jimi současně vysilovaný), čekající na jaro volnosti a pak již jen o něm snící. A nemohl jsem si přitom nevzpomenout na úlomky slov, tóny hudby a detaily obrázků, které ve mně zůstávají, třeba i na to, jak terezínský skladatel Karel Berman zpíval píseň dalšího z terezínských skladatelů Hanse Krásy na slova básně Arthura Rimbauda Sensation: „Za modrých večerů si vyjdu po pěšině, / lechtán obilím, se brouzdat svěží travou: / a zasněn ucítím, jak vítr na mýtině / mi bude kroužiti nad rozcuchanou hlavou! // Ni slova neřeknu a nepomyslím na nic. / Však budu míti duši lásce otevřenou; / jak cikán půjdu dlouho, dlouho podél hranic, / v nesmírné Přírodě - šťasten s ní jako s ženou.“ Tady i tam, všude se zhmotňovala ta představa svobody, která rostla uvnitř – s tvorbou, vzpírající se násilnému ujařmení. To všechno pro mne nadále zůstává velkou posilou. (18.03.2011)

A pročpak tohle ještě u nás nevyšlo na DVD? Bróďa by svým hereckým podáním jistě nalákal spousty filmových fanoušků ke koupi DVD. Opět jeden vynikající titul, který je zahrabaný kdesi v archivu. Titul, v původním jazyce německém v české verzi vysílala před dávným časem Česká televize. (07.10.2008)

Jakub lhář je povedeně natočený snímek a Vlastimil Brodský je ve filmu skoro démonický. (10.11.2013)

Člověk se do něčeho zaplete a ani neví jak a pak to musí ustát až do konce. Tak to opravdu nemohl hrát nikdo jiný než Vlastimil Brodský. Pan Brodský byl dokonalý. Takové role dostává herec jenom jednou za život. Je samozřejmě jen na něm, jak se s takovou výzvou popere a jestli tu hozenou rukavici dokáže vůbec zvednout. Viděno v původním jazyce s českými titulky. (30.01.2012)

Tenhle původní film s Vlastimilem Brodským je jeden z nejlepších filmů, které se odehrávají v židovském ghettu během 2. světové války. Bróďa film neskutečně táhne a ne nadarmo za něj získal cenu Zlatého medvěda. Zpočátku mě rušilo, že byl Brodský předabován německým hercem, záhy jsem si však velice rychle zvykl a stačilo si vychutnávat jen tvář, pohyby a byl jsem vtržen do děje, ikdyž Bróďa neměl svůj hlas. Je to neskutečně silnej snímek o naději, kterou Jakob dodává všem lidem v ghettu, když jim nalhává, že má rádio a tajně poslouchá zprávy a každý den dychtivě čekající lidi informuje, že Rusové jsou již velmi blízko. Americký remake, který vznikl v roce 1999 v hlavní roli s Robinem Williamsem je slabým odvárkem oproti tomuto dílu. Američané si potrpí na srdcervoucí konec a musí ukázat Jakoba jako trpitele a mučedníka, v tomhle filmu stačí jen málo maličko a je jasno, jak to dopadne....silnej, (bez)nadějnej konec. Dvě scény mě utví v hlavě vždy, když si na Jakoba vzpomenu. První - Jakob na esesáckým hajzlíku a druhou - když Jakob holčičce Leně (která teda zahrála svoji roli dítěte opravdu bravurně) za stěnou ve svém příbytku předvádí svoje " rádio" a klepe na kýbl, hlásí informace o Churchillovi, hraje hudbu při které vzpomíná, co se dělo před válkou (a do toho hraje opravdová hudba) a potom vypráví pohádku...neskutečná a silná scéna. Občasné mihotavé vzpomínky Jakoba v ghettu jen filmu dodávají pocit ztráty všeho, co měl Jakob rád. Celkově geniální film. (06.12.2015)

Nádherně lidský film, který se vážně nápadně podobá Benigniho La Vita è bella. Měl jsem ze začátku trochu problém se adaptovat na německy mluvícího Vlastimila Brodského, protože jeho dabér nebyl volen zrovna šťastně, ale jak příběh postupoval, i tato miniaturní vada na kráse ustoupila do pozadí. Snímek je to hodně bolavý.. hlavně ve scénách, kdy se Jakob stará o malou Linu, ale na druhou stranu neuvěřitelně laskavý. Jsem rád, že jsem ho sehnal.. a úžasnej plakát, jenom tak mimochodem. (29.05.2011)

Slyšel a viděl jsem to už stokrát, ale stejně mě to v tomhle filmu zase dostalo. Ti němci byli skety největší. Takto manipulovat s lidma, to je hrozné. Pan Brodský byl parádní, nejvíc líto mi bylo té hočičky, jako by za něco mohla. Stejně jako ten zbytek. (31.05.2007)

Úžasnej, velice silnej příběh s dokonalým výkonem pana Brodského. Nepřirovnával bych to k nějakým obřím válečným megafilmům, protože nějakou monstrózní epičností nebo čím, tenhle polozapomenutej film nedisponuje, ale svou uvěřitelností, skvělým provedením a dokonalými hereckými výkony se takovým filmům minimálně vyrovná. (26.07.2013)

Všechny mraky i obláčky mají svá tajemství, svůj příběh. Bolavý, ale tolik laskavý a hluboký lidský příběh o NADĚJI, lidské síle a statečnosti. Skláním se před mistrovským herectvím pana Vlastmila Brodského.(Víc o filmu krásně odvyprávěl vypravěč.) (28.03.2014)

Herecký koncert v podání Vlastimila Brodského. Nebývale dobrý film z východoněmecké produkce. (07.01.2004)

Krásny film. Rozbeh trošku trvá, ale potom je to krásny film! (23.05.2012)

Nekompromisně za 5!!! Výborné zpracování a vinikající výkon pana Brodského, bůh s ním!!!! (15.11.2002)

Film jsem nikdy neviděla a to už jsem na světě nějaký ten pátek.Zřejmě se málo hodil do atmosféry normalizačního procesu.Připojuji se ke všem obdivovatelům herectví Vlastimila Brodského, které zcela určitě přispělo k oskarové nominaci. (24.01.2017)