Nepřítel před branami

Vasja Zajcev je paparazzii obletovanou hvězdou bolševických válečných žurnálů. Už si pomalu nevzpomíná na svůj příjezd na frontu a zmatené pobíhání v dešti kulek za účelem získání bojových prostředků mrtvého spolubojovníka. Dneska je hýčkaným hrdinou, který svou puškou s pečlivě seřízenými mířidly uvolňuje pracovní místa ve velitelském štábu nepřítele. Jenže německou armádu nebaví počítat stohy svých mrtvých důstojníků a proto ke Stalingradu přijíždí major König, aby zahájil deratizaci kobylkoidně se rozrůstající Krasnoj armii. Tady může začít souboj nadšeného Zajceva s roztomile chadnokrevným Königem, jenž neměl být rušen žádnou nesmyslnou válečnou epopejí, (17.07.2009)

Ač technicky dobře natočeno a s mnoha výborně vygradovanými scénami, nemohu dát více, neboť shrnout celou stalingradskou bitvu do takřka westernového příběhu nepřátelství, lásky a zrady mi vzhledem k jejím rozměrům a významu připadá dosti nepatřičné. Dalším mínusem je pak typická západní představa ruské reality. Asi kdyby film zůstal čistě u té hry na kočku a myš (přesně tak jak to píše Tyler) a nestrkal do toho slzoproudý hollywoodský děj (hlavně tu vyloženě pitomou a nudnou romantickou linku), dal bych víc. (04.01.2006)

Tak tohle byl celkem jednoznačně nejlepší snímek z bojiště 2. světové války, co jsem měl možnost spatřit zvysoka překonávající Spielberga s Hanksem. Jean-Jacques Annaud se mi líbí čím dál tím více a má u mě velkou šanci dostat se na mou režisérskou topku. Skvělé zpracování se vším všudy, které mě do zápletky skutečně zakouslo. Temná atmosféra války dokonale vykreslená nekonečným čekáním z pohledu snipera. Scény s neandrtálcem Perlmanem byly také lahůdkové. Po jeho odchodu, však pravda, jakoby film trochu ztratil a začíná být mírně zdlouhavý. Nepřítele před branami si patrně člověk více vychutná s dabingem ( z důvodu anglicky mluvících "Rusů"), škoda, že ten bohužel nepřehluší příšernou hudbu Hornera, která zase není až tak hrozná, aby zastínila zbytečný závěr, i když to teda bylo jako podle skutečné události... (24.05.2006)

Poměrně chladný příběh špičkového ostřelovače sice Annaud prokládá pro něj typicky monumentální a do detailu propracovanou výpravou, avšak samotné válečné řádění není tak realistické a tak bombasticky natočené aby vtrhlo diváka do děje a příběh dvou elitních sniperů je v druhé polovině až nepříjemně sterilní a zdlouhavý v mnoha pasážích. Rovněž neustálá přítomnost anglického jazyka v tak východním konfliktu, jakým bitva o Stallingrad je, je neuvěřitelně rušivý. Potěší výborný Ed Harris, dostatek krve a několik úchvatných sniperských přestřelek, ale jinak vzhledem k marketingové kampani a veškerého hašteření a povyku kolem pouze průměrná žánrovka. (07.05.2005)

Pokud západní tvůrci točí o hrdinném lidu Sovětského svazu, vždycky to dopadne krkolomně a Annaud není výjimkou. Více než slibný námět pohřbil nejen pod troskami továrny na traktory, ale i pod děravým scénářem, kopou do očí bijících technických nesmyslů (např. nízký nálet bombardérů), logických chyb (za všechny blyštivá cinkrlátka na uniformě a čepici majora Königa, zřejmě opatřená nápisy "Střílej!" v azbuce) a hlavně sešněrovanou romantickou linií, okořeněnou pravým válečným "silent sexem", při kterém se R.Weisz tváří, jako by ji Vasja Law píchal pod žebra kuchyňským nožem.. Nepřítel před branami tak zanechal pachuť nedotažené šance a s ohledem na svou nevyrovnanost, si zajímavost ponechal prakticky jen ve dvou polohách. V obstojně zvládnuté válečné vřavě (úvodní plavba po Volze pod dohledem Stuk, Zajcevova první akce z fontány) a jakoukoliv přítomností Eda Harrise na plátně, jehož precizně chladnému (holt Němec) majorovi mělo náležet mnohem více prostoru. To J.Fiennes, jakožto politický pisálek a PR manager Zajceva v jednom, který si ve finále uvědomí nesrovnalosti v komunistické doktríně a učiní svou hlavu alespoň něčím užitečnou - ten předvedl jeden z nejžalostnějších hereckých výkonů uplynulé dekády.. (08.12.2010)