Nepřítel před branami

Rok 2001 byl rokem válečných filmů z druhé světové s milostnými trojúhelníky (TMAVOMODRÝ SVĚT, PEARL HARBOR, NEPŘÍTEL PŘED BRANAMI) a paradoxně u mě nejvíc zabodoval ten, na který jsem se těšil nejmíň a sice NEPŘÍTEL. Hned úvodní čtvrthodinka s příjezdem do Stalingradu, ve které jsme spolu s hrdinou hozeni do stalingradského mlýnku na maso, je - podobně jako u ZACHRAŇTE VOJÍNA RYANA nebo NÁVRATU DO COLD MOUNTAIN - naprosto šílená a dá vám okamžitě pocítit tu hrůzu z absolutního válečného zmaru. Následuje špičková odstřelovačská scénka v kašně, kterou odstartuje souboj sovětského a německého snipera, o kterém vypráví zbytek filmu, komplikovaný funkčním milostným trojúhelníkem mezi hrdinou, jeho holkou a kámošem, který nevyhnutelně postaví kamarády proti sobě. Jednotlivým střetům nechybí napětí, zvraty a odstřelovačské vychytávky a jsou prokládány působivými emotivními scénami jako Kulikovovo vyprávění o tom, jak přišel o zuby, vyprávění Táni o smrti jejích rodičů nebo milování Vasilije a Táni v kolektivní "ubikaci" aj., které dobře prodávají herci i parádní Hornerova hudba. Moc se mi líbila postava schopného mladého politruka (Fiennes) a celá jeho propagandistická linie. Suma sumárum, můj nejoblíbenější válečný film. (04.06.2005)

Pro mě jeden z nejlepších válečných filmů. Je totiž plný opravdu výjimečných a výrazných postav, mezi kterými to jiskří a které, ač by mohly být označeny jako šablony, nepůsobí nevěrohodně. My si tak můžeme vychutnat tento příběh odehrávající se v obléhaném Rusku, který obsahuje jak kladného hrdinu, tak jeho lásku, zrádce i výrazného záporáka a pomstu, aniž bychom ztráceli dojem realističnosti a uvěřitelnosti. Velkou zásluhu na tom má i viditelný fakt, že hlavní hrdina Zajcev, mladý ruský ostřelovač je glorifikován zcela záměrně, což je v ději ještě umocněno nadsazenou propagandou. To samé v bleděmodrém platí pro jeho protihráče na německé straně. Ten je oproti oduševnělému chudému ruskému hrdinovi z lidu pojat naopak jako bohatý, vážený, nemilosrdný a nekompromisní profesionál. Schéma dvou hlavních hrdinů, oba výjimeční ostřelovači, jeden hodný chudý, druhý „zlý“ bohatý, je jak vystřiženo ze sportovního filmu, či dokonce z komiksu, tady ovšem zasazeno do kulis druhé světové války, ruin zdevatovaného města a všudypřítomné smrti působí nadočekávání dobře. Jude Law i Ed Harris jsou skvělí herci a zde jen potvrzují, že dokáží bez zaváhání zahrát cokoli. Velmi zdatně jim ale sekundují Joseph Finnes jako bezohledný kariérista a nadšený redaktor propagandy, nebo Rachel Weisz, která rozhodně neplní úlohu pouhé ozdoby hlavního hrdiny. Ron Perlman se svou postavou a kovovým úsměvem nepotřebuje komentář, zasloužil by si vlastní film! Nepřítel před branami je válečný film, jaký tu ještě nebyl! S béčkovým námětem (podle skutečnosti ovšem) nám servíruje fascinující bitvu dvou velkých mužů, která alegoricky symbolizuje válku dvou velkých zemí! (12.02.2006)

Annaud nás nejdříve navnadí monumentálním a strhujícím úvodem, aby celý film v zápětí utopil v romantizující břečce. Potenciálně napínavý souboj je naprosto zbytečně rozmělněn v trapném milostném trojúhelníku a z filmu se tak stává jakési komorní divadlo v neskutečně drahých kulisách. Co se emocí, prokreslení postav a jejich motivů týče, nevěřím navíc Annaudovi ani jedno filmové políčko a i hrůza Stalingradského kotle zůstala tak nějak bez odezvy. Nebýt Eda Harrise coby majora Königa, byl by to vážně průšvih. Hvězdu navíc dávám z evropského patriotizmu. Velká, velká škoda promrhat takhle evidentně štědrý rozpočet. (09.01.2006)

Tak tohle byl celkem jednoznačně nejlepší snímek z bojiště 2. světové války, co jsem měl možnost spatřit zvysoka překonávající Spielberga s Hanksem. Jean-Jacques Annaud se mi líbí čím dál tím více a má u mě velkou šanci dostat se na mou režisérskou topku. Skvělé zpracování se vším všudy, které mě do zápletky skutečně zakouslo. Temná atmosféra války dokonale vykreslená nekonečným čekáním z pohledu snipera. Scény s neandrtálcem Perlmanem byly také lahůdkové. Po jeho odchodu, však pravda, jakoby film trochu ztratil a začíná být mírně zdlouhavý. Nepřítele před branami si patrně člověk více vychutná s dabingem ( z důvodu anglicky mluvících "Rusů"), škoda, že ten bohužel nepřehluší příšernou hudbu Hornera, která zase není až tak hrozná, aby zastínila zbytečný závěr, i když to teda bylo jako podle skutečné události... (24.05.2006)

Podle mě nejhorší Annaudův film (neviděl jsem zatím pouze Milence a Dva bratry a Hlavičku). Nejen že je to strašlivě utahaný, ale navíc ještě mi to přišlo i hloupý a ani děj není nijak zajímavej (a to i když pominu, že je to dlouhý jak nejdelší špageta na světě). Zajímalo by mě, co si to vlastně vzalo z té knížky a jak daleko je to od skutečnosti. Ještě jednu malou drobnost. Nepřijde vám to trhlý, že knížky a filmy a dokumenty o Rusech a dalších Slovanech a Němcích a o Asiatech NIKDY netočí ti, jichž se to týká, ale obvykle amíci nebo Britové? Ale o sobě to Američani a angláni točí téměř vždycky sami. Podle mě to o něčem vypovídá. Takže bych to možná ocenil trochu víc, kdyby na tom spolupracovali i Rusáci, i kdyby jen na plac dodávali vodku. A možná bych to ocenil ještě mnohem líp, kdyby to byl válečnej film celou dobu a ne jen unylá romance jak vystřižená z červené knihovny. (20.03.2006)