Nepřítel před branami

Respekt před Annaudem, s jakou marnivostí nakládá s monumentálními scénami. Člověku nejde na rozum, že všechny ty velkolepé davové útoky a masivní exploze jsou jenom takovou omáčkou, v níž plavou osudy politruka, jím vytvořeného hrdiny SSSR a německého majora Wehrmachtu. Skromný sovětský klučina Vasilij je ukázkovým příkladem politické propagandy, která dokáže udělat z nadaného pěšáka symbol. Stejně tak je vztah Vasilije a politruka Danilova názornou ukázkou západního pohledu na stalinskou mašinerii, v níž oddaný komunista během pár minut může dostat rozum a prohlédnout ideologickou maškarádu. Tak trochu melodramatické sci-fi ala Hollywood. Nicméně jinak je to výborný komorní thriller se skvostnými kulisami, moc pěknou kamerou, strhujícím napětí a výbornými herci. To, že v závěru vychází sovětský hrdina stějně jako americký je asi očekávaná daň publiku. Ale všimněte si mlčenlivého distancu, jaký Jude Law zachovává tváří tvář malovanému Stalinovi... Korektní, až příliš. (27.01.2004)

Rok 2001 byl rokem válečných filmů z druhé světové s milostnými trojúhelníky (TMAVOMODRÝ SVĚT, PEARL HARBOR, NEPŘÍTEL PŘED BRANAMI) a paradoxně u mě nejvíc zabodoval ten, na který jsem se těšil nejmíň a sice NEPŘÍTEL. Hned úvodní čtvrthodinka s příjezdem do Stalingradu, ve které jsme spolu s hrdinou hozeni do stalingradského mlýnku na maso, je - podobně jako u ZACHRAŇTE VOJÍNA RYANA nebo NÁVRATU DO COLD MOUNTAIN - naprosto šílená a dá vám okamžitě pocítit tu hrůzu z absolutního válečného zmaru. Následuje špičková odstřelovačská scénka v kašně, kterou odstartuje souboj sovětského a německého snipera, o kterém vypráví zbytek filmu, komplikovaný funkčním milostným trojúhelníkem mezi hrdinou, jeho holkou a kámošem, který nevyhnutelně postaví kamarády proti sobě. Jednotlivým střetům nechybí napětí, zvraty a odstřelovačské vychytávky a jsou prokládány působivými emotivními scénami jako Kulikovovo vyprávění o tom, jak přišel o zuby, vyprávění Táni o smrti jejích rodičů nebo milování Vasilije a Táni v kolektivní "ubikaci" aj., které dobře prodávají herci i parádní Hornerova hudba. Moc se mi líbila postava schopného mladého politruka (Fiennes) a celá jeho propagandistická linie. Suma sumárum, můj nejoblíbenější válečný film. (04.06.2005)

"Je mi jedno, že jste obětoval polovinu mužstva. Obětujte i tu druhou! Nebo i sám sebe." Co já pamatuju, tak to tenkrát u Stalingradu bylo ostrý. Němci mrzli, Sověti hladověli a propaganda frčela na plný obrátky. Ten úvodní boj byl masakr. Fakt bych tam nechtěl být a to ani na jedný straně. Válku totiž nemám rád, ale jsem velkej sportovní fanda. A souboj geroje Vasilije s hvězdou Königem beru jako sport. Sport adrenalinovej a přitom taktickej, kterej mě opravdu bavil, i když se odehrával v depresivně zmrzlým bahně. I v takovým prostředí se nakonec našla trochu zábavy, o kterou se postarali "motivátor" Chruščov, politruk Danilov a odstřelovač Kulikov. Asi ten svůj pacifismus trošku přehodnotím a zkusím trefit letícího komára do oka na 200 metrů, aby měl Vasja nějakou konkurenci. (19.01.2022)

Začátek filmu je velice podařený a může se nám zát, "že tohle bude fakt nářez." Bohužel opak je pravdou. Příběh je jako celek velice chatrný, ba spíše připomíná větší množství pospojovaných povídek na stejné téma nebo, a to možná spíše, krátký příběh natažený do dlouhého filmu. Což je na druhou stranu škoda, protože tvůrci mohli vytěžit daleko více. (02.06.2005)

Čtvrtá hvězdička jde na vrub mojí představivosti, kdy Ed Harris Rusákům nakopal сраки! A taky za tu nostalgii, kdy jsem v Unreal Tournamentu, na mapě Two Towers zažívala snajprdské orgie: Headshot! Godlike!! WICKED SICK!!! Jó, to byly časy, proč je nevrátit? Udělám si masakrózní Vánoce, ať si psychologové, sociologové a všichni moralisti políbí konečníky :-P. 71% (20.12.2010)