Šílení

Toto je mé první setkání s tvorbou slavného výtvarníka a režiséra Jana Švankmajera. Dlouho jsem zvažovala, jestli na jeho film půjdu. Je to totiž jediný autor, ze kterého mám opravdu strach. Ale po shlédnutí "Šílených" jsem z kina odcházela naprosto nadšená. Už úvod samotného Švankmajera byl geniální ("Je to vlastně film o sporu, zda-li vést blázinec formou dohledu a trestu nebo na principech svobody a dobrovolnosti. Pak ještě existuje třetí možnost - ta kombinuje ty nejnegativnější jevy z obou předešlých - a to je sám život). Famózní byl Jan Tříska, přehlédnout nešlo ani další slavné české tváře, zejména ale Pavla Lišku, který konečně nehrál typ idiota. Výtvarná stylizace naprosto úchvatná, ponurá a temná výprava mě hned uchvátila. A příběh, který se odehrával na plátně, filosofická alegorie s prvky hororu...Bože, jestli existuješ - už ten komentář nestíhám dopsat, jdu číst Poea a markýze de Sade... (18.12.2005)

Krásné, takový film zlátne časem a je nutné vnímat v kontextu Švankmajerových věcí, pouhá láska k E. A. Poeovi nebo markýzovi de Sade by v tomto případě opravdu nestačila. Nádherné ukázky toho, že i herci z nejoblíbenějších mohou stát na svých piedestalech oprávněně. Dnes je půvabné i to, že některé perverzní rekvizity z tohoto filmu zdobí expozice Národní galerie. (17.10.2020)

Švankmajer je vynikající výtvarník a animátor, ale práce s herci mu očividně nejde. V Šílení působí Tříska jako stárnoucí recitátor patetických textů, který má daleko k tomu, co by se od takové legendy dalo čekat. Gaislerová nedostává moc prostoru. Liška hraje stejného tupouna jako všude jinde, jen s tím rozdílem, že snad ještě většího než kdy před tím. Švankmajer se vůbec nepokouší najít pod jeho tolikrát viděnou maskou nic nového (což umí snad jen Sláma), a je to dost škoda. Se všemi postavami zachází jako se šachovými figurkami. Pohnou se kam jim řekne, dovypráví, co potřebuje, ale výraz nemění. Animace jsou v Šílení jen ve formě krátkých předělů mezi některými scénami. Pohybující se jazyky jsou velmi působivé (nejlepší je ale maso vtěsnávající se do spár mezi cihlami!), měl jsem ale dojem, že kdyby tam ty animace nebyly, na filmu by to nic nezměnilo. Jako by si Švankmajer udělal z animace jakýsi trademark, který musel za každou cenu do filmu nacpat. I přes všechny tyto výtky se mu podařilo vytvořit několik krásných (dekadentních) obrazů – mše s markýzem zaklepávajícím hřeby do ztrouchnivělého Ježíše, a panoráma na motivy Deacroixova obrazu s Geislerovou coby Svobodou na barikádě. Šílení je na Švankmajera nezvykle nehravý, zdlouhavý film, topící se v prkenných hereckých výkonech. (08.07.2006)

Po dějové stránce byl film velice dobrý, i když náročný divák asi moc nepochopí tvorbu režiséra. Jde o dílo, které se na českém filmovém plátně nikdy před tím neobjevilo. Odkrývání jednotlivých postav je famózní a neustálé zvraty znejistí diváka tak, že brzo přestane rozlišovat, kdo je blázen a kdo normální. Jde o celkem kontroverzní dílo a já mu nechci přehnaně lichotit ani ho poškodit. Proto budu hodnotit svůj dojem. Jelikož je to první film, který jsem od tohoto režiséra viděl a občas jsem se v ději ztratil, dávám hodnocení 70%. (06.01.2012)

Já jsem velký fanda Edgara Allana Poea a držím palce každému českému pokusu o slušný horor, ale tohle se mi vůbec nelíbilo. Docela jsem se na to těšil a šetřil si to na večer, ale prakticky vše, co jsem čekal, chybělo. Délka je přímo ubíjející a herecké výkony jsem neshledal ani trochu poutavými či zajímavými. Navíc ty hudební vložky s pohybujícím se masem. No nevím, co si mám myslet. Ode mě teda palec dolů. Teď si musím spravit chuť na nějaké poeovské cormanovce. Tohle se mi teda zásadně nelíbilo. (13.05.2012)