V moci ďábla

Netradičné spojenie súdnej drámy a exorcistického hororu dopadlo vcelku fajn. Nemôžem sa však zbaviť pocitu, že z oboch žánrov bolo vyšťavené príliš málo. Súdna časť snímky je príliš plochá a predvídateľná (klasicky sa obhajobe príliš nedarí, miestami sa zdá, že je všetko v háji a predsa to na záver vyjde) a hororové sekvencie extra nedesia. Príbeh Emily však bol dostatočne zaujímavý na to, aby som si ho celý čas vychutnával. (27.05.2018)

Jak já se na to dívám, tak podle mě je to jeden z nejhorších možných přístupů k odvyprávění příběhu Anneliese Michel. Soudní drama, duchovní cesta advokátky, způsob zobrazení posedlé dívky a zjevování démonů, škaredý vizuál, všechno ten nejhorší neuctivý trash. To už snad i béčková exploatace by byla lepší, než tahle středostavovská bezmyšlenkovitá doslovná vizualizace. (31.03.2012)

Trochu nečekané,a le s odstupem už hodně silné čtyři hvězdy za mrazivé hororové výjevy, při nichž tuhnou fornetti v hubě, hravě zmixované s předvídatelnou, ale ideově nebývale podnětnou soudní linií, v níž nemají místo dogmata, ale otevřená mysl... Herci bezchybní a pro mě neznámý režisér svírající otěže filmu tak sebejistě, že jsem musel kasovní úspěch Emily opravdu začít přát. Její vymítání totiž stojí za trochu strachu ve vašem oblíbeném kině. (26.10.2005)

Zlý film. Učebnicová dávka hrůzy a strachu. V měřítku svého žánru s The Exorcist absolutní vrchol. Diváka přivede na temnou stranu Měsíce - mrtvého prostředí, kdy se divák dostává do pocitu panického strachu. Jennifer Carpenter perfektní. Hudba démonická - Young je král. Režie skvělá - Scott Derrickson je sám tak trochu satan. Scéna na farmě patří k tomu nejděsivějšímu, co jsem kdy viděl - nedýchal jsem, ta úzkost na hrudi, mrazení po celém těle brrr! +++ Zde přidávám nahrávku skutečné Emily Rose z vymítání. (01.08.2012)

A teď je to o každém z nás, o našem subjektivním přístupu. Já se nechci zase uchýlit k nějaký myšlence, abych dal svým dojmům "oficiální" formát, ale tady mi celou dobu v hlavě kolovalo tohle: "Vytvoř si démony, abys potřeboval někoho, kdo tě před nimi uchrání. Protože podlehnout vlastní slabosti je vcelku snadné". Ať už je můj náhled na křesťatsví sebekritičtější, a i když bych se obešel bez některých těch zbytečně ikonických paskvilů, vynucovaček atmosféry (ten příběh by přesto fungoval) a ať už je v tom sebevětší porce údajné reality, pro mě osobně tohle všechno funguje. Kdyby měl kupříkladu Exorcist: The Beginning byť jen náznak obdobně funkční atmosféry, nebyl by býval shitem, kterým nakonec pro mě byl. Je až obdivuhodné, s jakou sugescí a jak autenticky se Jennifer Carpenter své role zhostila a je až s podivem, kterak formát (a)typického soudního dramatu umně natáhl jednotlivé stránky děje a umožnil jim fungovat naplno. Nehodlám hodnotit Scotta Derricksona za to, co šulil před a došulil po The Exorcism of Emily Rose, ale tady dokázal odvyprávět příběh s takovou intenzitou, jaká by odpovídala jeho vlastnímu osobnímu prožitku. Vyjma toho hrají do karet perfektní lokace, dotažený zvuk a variabilní kamera (od dost oldschoolových záběrů až po takřka fotografickou kompozici v mlze). Kašlu na zbytečný fráze, když mě cokoliv donutí alespoň nějak děj spoluprožít a vlastně se na něm podílet. Třebaže jsou tam některý věci zbytečný a jiný zas zbytečně přetažený, vidím v tomhle filmu vkusného následovníka klasické posedlostní éry sedmdesátých let - nekýčovitý démon pro 21. století. [final rate: 80%] (02.02.2011)