Poslední pevnost

Mám ráda filmy z vězeňského prostředí, v současné době mě však začíná ubíjet stereotyp: následování lineárně vyjetých kolejí scénářů, patos... a vlastenecky hrdé mávání americkou vlajkou. Bože, odpusť jim, neb oni nevědí, co činí. Američané zkrátka netuší, jak s tímhle neustále předhazovaným "detailem" dokážou urputně lézt na nervy zbytku světa. Příběh "Poslední pevnosti" nenabízí nic moc nového: věznice je sice vojenská, hlavní hrdina není svalovec a utkání s vrchním padouchem musí vést pomocí své vůle a důvtipu, nikoliv efektních úderů. Ve své podstatě však jde stále o totéž: klaďas se do ničeho nechce zaplést, dokud díky záporákovi neumře nějaký vedlejší chudák, a pak se nasere, získá sympatie spoluvězňů a zloduchovi to navzdory všem úskalím pořádně natře. Žádné překvapení se nekoná, scénář i postavy jsou předvídatelně klišoidní, což je největší slabina "Poslední pevnosti". Jistě, najdou se drobné inovace: vězni jsou přes vzájemné rozpory na jedné "lodi", jsou to vojáci, zakázané salutování, úctu k výše postavenému spoluvězni a vůbec vzorné chování používají jako formu vzdoru vůči řediteli, závěrečná bitva je strategičtější, než bývá zvykem (tím neříkám logičtější, bohužel právě naopak). Přesto jde v jiné variaci o totéž, co lze vidět skoro ve všech ostatních filmech o vězení. Před dvaceti, třiceti lety to mohla být bomba, ale dnes by to chtělo přece jen víc originality a méně schématičnosti. Při váhání mezi 3 a 4 hvězdičkami tak nakonec rozhodly dvě věci: solidní herecké obsazení (zvláště Gandolfini se blýsknul) a již zmíněné sympatie k podobným filmům. Neobjektivních 70%, ale s odřenýma ušima, nosem, rameny, prsama, zadkem a... přečnívajícími částmi;-) (22.05.2009)

V první polovině jsem začal věřit mýtu, že Redford zase hraje v dobrém filmu. V druhé polovině jsem procitl a zjistil, že Redford hraje v naprosto šílené píčovině, která má pomoci náborovým úřadům americké armády, aby se do jejich řad přihlásilo dalších pár tisíc vymatlaných ponejvíce černých hub. Aby tedy USA mohla vyvážet do světa svoji pochybnou demokracii za výbuchů granátů. Film postrádá racionality (jsem vězeň a převezmu velení...) a salutovaní těch blbců se mi vysloveně hnusilo. Stejným idiotům s nálepkou ČSLA jsem musel salutovat 2 roky. Postřílel bych ty zmrdy raz dva tři a ke zpovědi bych rozhodně nešel. (20.05.2013)

Chápu hodnocení z pohledu těch, co se jim zvedá kufr z té americké fascinace vlastní armádou. První polovina filmu se nijak neliší od běžných (spíše tuctových) filmů z vězeňského prostředí. Druhá je ale hodně originální, když jde o takový zajatecký tábor ve vlastní armádě. Střet regulerních vojáků s vojenskými vězni je dost nápaditý a souboj na konec věže obsazené mužem s brokovnicí a vrtulníku pro mě byla třešnička na dortu. Co je ale nejlepší na celém filmu? Herci. Redford si hraje to co v každém svém filmu, ale Gandolfini předvádí asi nejúlisnějšího velitele věznice, co kdy ve filmu byl. (17.11.2008)

Naprosto idiotský příběh, v kterém Redford hraje kladného zásadového generála, jenž se stane vůdcem povstání ve věznici pro vojáky/zločince. Film má samozřejmě patřičný americký nádech patriotismu a divákům ukazuje, že v každém, kdo prošel americkou armádou (včetně vojenských vězňů), zůstane za všech okolností v srdci hrdost, čest a morálka. Jakoby panu Luriemu přispěl do rozpočtu samotný Pentagon... Mrzí mě, že se na této kravině podílel poměrně slušným hereckým výkonem můj oblíbenec Gandolfini. (05.05.2005)

Kdyby nebylo charismatu Redforda, zajímavosti Gandolfiniho a standrardní práce Goldsmithe bylo by to za míň. Tak zhovadilý a nechutně směšný scénář jsem už dlouho neviděl. Ovšem jestli je v amerických věznicích taková realita, tak to se pak omlouvám. Jak se na takovém scénáři mohl podílet Graham Yost, kterého jsem po Nebezpečné rychlosti a Povodni měl dost rád, tomu nerozumím. (13.08.2005)