Obsluhoval som anglického kráľa
Ich habe den englischen König bedient
Őfelsége pincére voltam
I Served the King of England
Režie:
Jiří MenzelScénář:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Ivan Barnev, Oldřich Kaiser, Julia Jentsch, Zuzana Fialová, Milan Lasica, Marián Labuda st., Martin Huba, Josef Abrhám, Jiří Lábus, Jaromír Dulava (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Číšník Jan Dítě toho v životě prožil mnoho a ocitl se nahoře i úplně dole. Začínal jako prodavač párků na nádraží, ale od chvíle, kdy poznal magickou moc peněz, toužil stát se milionářem. V hotelu U Zlatého města Praha poznal Jan zkušeného cesťáka a velkého labužníka Waldena, který mu dal řadu dobrých rad. Díky němu také nakrátko získá místo v luxusním hotelu Tichota, odkud odejde do pražského hotelu Paříž, bravurně ovládaného vrchním Skřivánkem, vzdělaným mužem, mluvícím mnoha jazyky a hrdým na to, že měl tu čest obsluhovat anglického krále. Od něj se Jan mnohému přiučí. Když nenápadně podrazí nohu oblíbenému číšníkovi hoteliéra Brandejse, postoupí na jeho místo a začne obsluhovat v salónku, kde se scházejí milionáři k opulentním hostinám. Vrcholem jeho kariéry je hostina, kterou uspořádá habešský císař, a za niž Jan získá řád místo pana Skřivánka. Z hotelu Paříž je vyhozen poté, co se v napjaté politické situaci po zabrání Sudet začne scházet s fanatickou Němkou Lízou. Ta ho jako partnera odmítá, protože není Němec, když si však Jan vzpomene na německé předky, vezme ho na milost a v době, kdy jsou čeští vlastenci popravováni po atentátu na Heydricha, se za něj provdá. Jan se vrací jako číšník do hotelu Tichota. Zatímco fanatická Líza odjíždí na frontu, Jan sbírá známky, které budou mít po válce velkou cenu, jak mu poradil pan Walden, který skončil v plynové komoře. Zahyne také Líza a Jan si po válce koupí za známky hotel Tichota. Skutečně se stane milionářem, ovšem jen nakrátko. (TV Nova)
(více)Recenze (830)
Obsluhoval jsem anglického krále přestává minutu po minutě, sekundu po sekundě být filmem a stává se reklamou... na pivo. Na český film poměrně netradičně a odvážně vyprávěný film (vše je nám podáváno skrze ústa starého Dítěte, kterého skvěle ztvárňuje Kaiser, jenž si dovolí tu scénu zrychlit, tu zpomalit apod.), ve kterém nefunguje nakonec zhola nic a ani ty Kaiserovy psí oči to nezachrání. Menzel se snažil obsáhnout všechno a nechybí mu nápady (úvod jako jedna z raných grotesek ad.), ale jeho poetika zde působí kašírovaným dojmem, ve scénách s nahotinkami je až starečky uslintaný a pouhé dvě scény z celého filmu jsou v rámci vyprávění dobře inscenovány. Obsluhoval jsem anglického krále mě sice méně iritovalo než Hřebejkovo Horem pádem, ale ve výsledku je to mnohem horší film (chybou je, že Menzel považuje diváka za hlupáka, a tak mu musí dobové záležitosti předžvýkat hlas vypravěče a "myšlenku díla", vhodnou k poetice muže s proutkem na festivalech, několikrát pro jistotu zopakovat), ve kterém stojí za pochválení maximálně kamera a vhodná hudba Aleše Březiny, dva prvky aspoň trochu navozující atmosféru. Velcí herci zde mají malé role a otrocky figurkaří, chybí jim překvapivě schopnost pointovat dialog, postavám jako takovým zas motivace a toporný Barnev s jedním výrazem na celý film není postava, s kterou by se dokázal divák ztotožnit, popř. s ní cítit. Na tak drahý český film (85 milionů) překvapí svou nepovedeností vyloženě rušivé triky, do oka bijící televiznost celého projektu a také odsouzeníhodné podbízení se většinovému divákovi. Podle Menzela jsou dnešní lidé "zlí, hloupí a zločiní", jeho Obsluhoval jsem anglického krále je zase film "tezovitý, hloupý a do dnešní doby nevhodný". ()
Knihu jsem nečetl, proto je můj pohled jednostranný... A zřejmě z tohoto důvodu je můj názor na cestu pikolíka Dítěte za poznáním ,, je-li lidstvo potomstvo zlé, blbé a zločiné, a jestli být milionářem je ten nejsladší pocit" víceméně kladný. Nemohu mít nic proti Menzelovu přepisu, ale nemám nic ani proti jeho režii. Byl jsem schopen zde objevit krásné pasáže (slečna upijející grog), nebo obrazy žen, které Menzel zobrazuje s poetikou sobě vlastní. Stejně tak skládanka z mnoha krátkých příběhů a hlavně postav, kdy každá má svoji malou (Lábus, Dulava) či větší (Huba, Labuda) roli, na mne činila kompaktní dojmem. Ale přesto souhlasím se všemi názory, že toto dílo nepatří k Menzelovu vrcholu. Ale i kdyby ve mne zůstala při vzpomínce na tento film jen touha vyzkoušet, jestli je lepší zasypat ženu květinami nebo penězi a jak to vypadá u Rajských, nepovažoval bych to za málo. ()
Král je mrtev, ať žije...kdo vlastně? :-) čtyřicet s do krve odřenýma ušima, jediný, kdo vyčnívá, je minimalisticky přesný Martin Huba a snad ještě Julia Jentsch. 5 problémů: 1. autististický Dítě Ivana Barneva. Ještě horší než děti v Narnii a to už je silné kafe. 2. Až příliš uhlazená adaptace. Nikde žádný spodní proud, syrovost, naléhavost. 3. Marionetový "příběh" , v němž jsou bezduché postavy na drátkách posunovány scénáristou odnikud nikam. 4. Klasická bolístka českého filmu : tezovitost, doslovnost, klišovitost. Ve větším než malém množství. 5. Film byl pro mě příliš dlouhý, široký a tupozraký. ()
musím se přiznat, že Hrabalovu tvorbu jsem nikdy nemusela... takže jsem ani nečekala že by se mi film mohl líbit.. když tedy začínal.. Kaiserova první věta mě usadila a říkala jsem si, že by to nebylo tak hrozný... ale jak moje nadšení rychle začalo... tak zase rychle skončilo.. střídání scén, kde se hemžili jen samý nahý ženský, politici, Němci a pořád jen prachy a prachy.. mě nikterak nezaujmulo.. a vrcholem mé trpělivosti bylo svatební noc... nevěděla jsem jestli se mám smát nebo začít házet rajčata.. sice film měl i své světlé stránky.. ale ty můj názor moc neovlivňili... to co jsem očekávala se naplnilo... nijak ale tento film neodsuzuju... možná že časem se můj vkus změní.. ale bohužel nyní to šálek mého čaje není ;) ()
Menzel se vrátil za kameru, aby ukázal další tvář lidskosti. Jenže zapomněl, že když v jeho dřívějších výletech fungovala, bylo to díky upřímnosti a ne díky tomu, že se naivní hrdina s pitomým úsměvem protlouká světem falše - aby se v něm nakonec začal sám s radostí rochnit. Režisérova libůstka v adaptování jasně daných figurek, která tak dokonale funguje v Postřižinách, tentokrát fatálně selhává ve chvíli, kdy se z Krále začne stávat pokus o něco víc. Ten totiž nevyhnutelně vyzní zcela hloupě. Češi jsou buď zbabělci nebo ublížení vlastenci, Němci nežijí ničím jiným než oddaností Hitlerovi a když už přijde Vítězný únor, nesmí chybět usměvaví komunisté, kteří přece chtějí vše rozdělit lidu. Copak může být něco polopatičtější, než právě tyto figurky? V takových chvílích mizí z tváře poslední úsměv, který pramenil z toho, že když už nedostanu pořádný příběh, alespoň je vinoucí nit ověšena mnoha pokusy o "milé výjevy ze života". Bohužel těch pasáží, kdy se neděje zhola nic a skupinka bodrých obtloustlých pánů mlsně kouká na polonahou slečnu, je moc. Tak moc, že se z Menzelova plánovaného kariérního vrcholu stává občas až mučení a důkaz, že u kvalitativního dna českého filmu se může ocitnout opravdu kdokoli. ()
„Bol som odsúdený na 15 rokov, ale pretože bola amnestia, odsedel som si len štrnásť a trištvrte.“ Drahý, očakávaný, ambiciózny a našťastie príjemný sladkobôľny menzelovsko-hrabalovský projekt s kvetnatým kastingom (Fialová, Lasica, Labuda, Kaiser, Huba), poetickou atmosférou a životnými poučeniami, akých nikdy nie je málo. Vtipné, šikovné, vynaliezavé, hravé, presné v detailoch. S Menzelom som sa cítil, akoby som to všetko zažil kedysi na vlastnej koži. Kino Považan 2007 NMnV ()
Tenhle Menzeluv film se rozhodne nemuze rovnat jeho drivejsim adaptacim Hrabala, proste uz to nema takovou atmosferu. Coz ovsem neznamena, ze by tu byla spatna atmosfera. Celej film je hezky vyvazenej a dobre se stridaj vtipne sceny s tema vaznejsima, ktere jsou hlavne v druhe polovine, kdyz prijdou nemci. Nejvetsi problem filmu je podle me to, ze je celej odvypravenej starym Janem Ditetem, tim, ze tu je prevazne jeho komentar tak prichazi spousta skvelejch hercu o moznost se projevit a i kdyz se tu sesla skutecne vyborna sestava, je to trochu skoda. Za coz ale taky trochu muze pribeh, kterej je v podstate tvorenej epizodama z Ditetovo zivota. Nicmene sceny se starym Ditetem jsou takovy prijemny a klidny a skvele zahrany Kaiserem. Zato Ivan Barnev je dost divnej, celej film ma stejnej vyraz, jakoby absolutne netusil, co ze to zrovna hraje a krom toho je jeho vyraz takovej uchylnej. Nicmene, ackoliv mi v traileru vadil, za chvilku jsem si na nej ve filmu zvyk a nakonec mi prisel docela fajn. Jen ten jeho dabing se vubec nepoved. K tomu si pripoctete peknou hudbu, super kameru s par hezky zvladnutejma trikovejma zaberama, spoustu skvelejch napadu a slusnou rezii - Menzel na to furt ma. Mozna, kdyby se na scenari podilel sam Hrabal, byl by vysledek jeste lepsi, ale i tak jsem byl spokojenej a rozhodne film muzu zaradit mezi jeden z nejlepsich soucasnejch ceskejch. ()
Vizuálně krásné, ale scénáristicky a režijně nezvládnuté. Navíc chybí nejlepší partie z Hrabalovy geniální knihy. Vždyť tento film chvílemi ztrácí příběh, u Hrabala tak napínavý dojímavý a vtipný životní příběh, a stává se pouhou eroticko - obžerskou ilustrací. Naopak velmi všem doporučuji přečíst si Hrabalovu novelu. Trailery: http://www.csfd.cz/film/221330-obsluhoval-jsem-anglickeho-krale/videa/# ()
Kdo jiný se mohl ujmout adaptace slavného románu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále než Jiří Menzel. Film nás provází životní cestou pikolíka, který se snaží o uznání ve svém oboru, bohatství a milující ženu. Za války se ožení s Němkou a po válce není v době politických zvratů (únor 1948) uznán ani jako Němec, ani jako milionář a tak je mu hotel a všechny jeho peníze zabaveny a je odsouzen na 15 let. Bulharský herec Ivan Barnev zvládl svou roli dobře a Oldřich Kaiser, který představuje stejného hrdinu po letech a vypráví nám svůj příběh, dostal po dlouhé době slušnou roli, kterou zvádl výborně. Jiří Menzel mě nezklamal ani scénářem ani režií, ale na pět hvězdiček to není. Na druhou stranu nechápu hodnocení některých uživatelů, kteří dají hvězdičku nebo dokonce odpad, ale samozřejmě, že je to jejich názor. ()
Neuvěřitelné se stalo skutkem a poprvé v životě ve mně Menzelova adaptace Hrabalovy předlohy zanechala hořkost, zklamání a rozčarování. Možná ne tak úplně zaslouženě, ale při vzpomínce na to, co dokázal Menzel natočit, mi tohle připadlo už jen jako výkřik do prázdna. Ne že by tu nebyly okamžiky hodné zapamatování, kdy je znát, co mohlo z tohohle snímku být (běh za vlakem, výstup pana Skřivánka a německého hosta) a herci, kteří dokázali vdechnout svým postavám život (zcela po zásluze oceněný Martin Huba, Milan Lasica a Oldřich Kaiser). Ale na přebití absence atmosféry a životnosti a naopak nadbytek záběrů výplodů kulinářského umění a odhalených těl, která ve mně zanechala podezření, že Menzel k stáru propadl voyeurství, to nestačilo. Bohužel. ()
"Pan generál ráčil sníst, vypít a rozbít toto..." Krále jsem nečetl, stejně jako dalších 99% zfilmovaných knih a to se ani nechci moc vytahovat. Z pozice analfabeta tedy mohu hrdě prohlásit, že ve svém životě nechci být pinglem, Němcem. hoteliérem, vězněm ani cestářem. Jsem zkrátka to, co jsem, občas si i vzpomenu na své životní hodnoty a od přerostlého liliputa pana Dítěte si do toho nenechám kecat, protože mě nedokázal pobavit tak, jak jsem si za svůj celoživotní přínos českému pohostinství zasloužil. ()
Dvouhodinové slintání starého pána nad mladýma holkama. P.S. Po opětovném přečtení předlohy mám na film vzpomínky snad ještě horší - je to úplně o něčem jiném. ()
Je to především smutné, když kdysi dobrý filmař udělá něco tak strašně špatného, že to málem zpětně znehodnocuje díla, která udělal v minulosti. Tahle kýčovitá nevtipná groteska opravdu bolí. ()
Navzdory přítomnosti velké spousty záběrů, které jsou již, spíše než záběrem, samostatným uměleckým dílem, i několika scénám, které mají poměrně značnou udérnost a hloubku (ale většinou vyšumí do ztracena, např. Útěk za deportačním vagónem) působí nový Menzelův film až příliš sterilně, nevýrazně, mdle. Velmi nesympatický hlavní hrdina, navíc odporně nadabovaný, je zcela nepoužitelný, má-li se s ním divák ztotožnit, u tohoto druhu filmu je tento aspekt zcela zásadní a pokud film zklamal v něm, zklamal ve všem. (Marná) snaha o komické momenty, zachycující bohaté muže, užívající si se sličnými slečnami, zrychlené záběry, i zjevfení Hitlerovy hlavy.. to vše jsou naprosto trestuhodně nevyužíté scény, a v paměti vám po skončení filmu zůstane tak maximálně několik krásných žen, zajímavá hudba, skvělý Huba, Lasica, Kaiser a především božský Marián Labuda. A šíleně křivý nos Ivana Barneva. ()
Po druhé projekci zvyšuji hodnocení, protože se mi to více rozleželo a musím uznat, že se to povedlo. Každá scéna je propracovaná do nejmenšího detailu, stejně jako většina charakterů, které podtrhávají skvělý herci. Samotný příběh je možná banální, ale v tom je právě jeho kouzlo. Ivan Barnev se skvěle vžil do role a předvádí skvělý výkon. ()
Dle hodnocení tady jsem se trochu obával, ale zcela zbytečně. Byl to milej film, s obrovsky pohodovou atmosférou, nenudícím příběhem, dobrými hereckými výkony a odlehčenými, humornými situacemi. Plný počet to nebude, protože scény ze současnosti byly prostě slabší, ale jinak nemám výhrady. Nejvíc mě svým hereckým výkonem zaujal pan Huba a jeho obrovsky sympatický a moudrý Skřivánek. Bylo zde i několik povedených hlášek (jak náš národ nebojuje, nebo milosrdná amnestie ze začátku filmu) a scén (až absurdní výjev milující se německé ženy zbožně hledící na fotografii Hitlera či zásah sestry při nezdárném dokazování potence). Vřele doporučuju; v tomto případě by bylo škoda dát na zdejší nelichotivé hodnocení. ()
Jan Dítě jako zakrslý Forrest Gump českého pohostinství - jen digitální pírko nahradily digitální poštovní známky, bankovky a Hitler.. Slabý Barnev, který jako by se sem zatoulal ze špatné grotesky, povrchnost, zkratkovitost a absentující poetické kouzlo nevykoupené ani velkým množstvím obnažených bradavek - i když vymodlený, tak nejslabší Menzelův Hrabal. Omlouvám se, ale už budu muset končit. U dveří mi zvoní drobný stařík v brejličkách a v ruce drží proutek.. ()
Já vím, nejsou to "Ostře sledované vlaky" ani "Postřižiny", ale já mám Menzelovu poetiku, ze které láska k filmu přímo srší, prostě ráda. Jeho nejnovější snímek má několik opravdu kouzelných a nezapomenutelných momentů - výstižnější by spíš bylo říct, že je z takových momentů poskládán, děj tu vůbec není podstatný. Hlavní je TEN feeling. A Barnev je coby Jan Dítě odzbrojující, i když kolikrát zavrženíhodný, hrdina. ()
Celkový dojem tohoto filmu mi sice vyšel na prázdno, ovšem najde se v něm hodně momentů a scén, které film trochu "osvěžují." Mimo jiné mne překvapila a potěšila role "té" blonďaté krásky, která po scéně s malinovým nápojem kráčela po ulici, kolem ní se shlukovaly včely jako "okolo krámku s tureckým medem" a v níž jsem poznala herečku jménem Petra Hřebíčková, která účinkuje ve Zlínském městském divadle. Celkově bych tento snímek, jakožto součást české kinematografie, řadila k průměrnějším filmům. ()
Související novinky
Zemřel Josef Abrhám
České nebe se rozrostlo o další velkou hvězdu, ve věku dvaaosmdesáti let totiž zemřela jedna z nejvýraznějších postav naší kinematografie, Josef Abrhám. Oblíbený herec se poslední dobou bohužel… (více)
Kino na hranici: hvězdy na těšínském nebi
Letos se v obou Těšínech budou slavit prázdniny s filmem. Na přelomu července a srpna se po pandemické přestávce diváci setkají naživo v rámci filmové přehlídky „Kino na hranici”. Co je čeká? „Loňský… (více)
Zemřel Milan Lasica
Ve věku 81 let včera večer zemřel slovenský herec, režisér, textař a humorista Milan Lasica. Rodák ze Zvolenu má k dnešnímu dni na svém kontě přes stovku filmových a televizních rolí. Umění se… (více)
Zemřel Jiří Menzel
Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)
Myšlenkový i tematický svět životního, dlouhou dobu trezorového Hrabalova díla je krajně nesnadný. Dějová přerývanost Hrabalových textů, nenapodobitelnost jeho osobitých souvětí pro filmaře tyto nesnáze dále násobí. Tak jako Hašek našel v Ladovi osobitého výtvarného tlumočníka svých textů, setkal se ke svému štěstí i Hrabal s filmařským mágem Menzlem. Skutečnost, že o zfilmování díla probíhal dlouhodobý nesmyslný spor mezi Menzlem a Kachyňou, snad prospěla jedné, nikoliv nepodstatné věci: kvalitě scénáře, který si Menzel, podobně jako Kachyňa, v době scénáristického polistopadového tvůrčího úhoru musel také napsat sám. Kompozice, založená na dvou posunutých úsecích života hlavního hrdiny, číšníka, hoteliéra, milionáře a posléze vězně s výstižným jménem Jan Dítě, je posunuta svým myšlenkovým základem hluboko pod povrch zdánlivě ospale plynoucího děje, který jakoby neustále čekal na svou krizi i katarzi. Ty se ovšem dostavují i nedostavují. Změna prostředí, v nichž se pohybuje mladý Dítě, je současně osobitým poznáváním První republiky od konce dvacátých let směrem k Mnichovu, okupaci a posléze únorovému převratu. Úhel, pod nímž je vnímána, je krajně neobvyklý a evokuje svět mannovského HOCHŠTAPLERA FELIXE KRULLA. Okouzlení světem bohatých je svádivé právě tak jako obtíže spojené s opravdu dětskou a dlouho až chlapecky působící postavou i vzhledem hlavního hrdiny. Postupně, protože je učenlivý a má své kontakty, krůček za krůčkem stoupá - v pracovních zařazeních i kvalitě hotelů, které ho zaměstnávají. Škola v hotelu PAŘÍŽ je zvlášť jedinečná a má skutečně světové parametry; spojuje-li se se schopností ukazovat účinně zuby, mění se ve zvlášť nadějný odrazový můstek k vyvrcholení životního snu - stát se hoteliérem prestižního stánku profesionální pohostinnosti. V druhé rovině zestárlý a zubožený opouští Dítě vězení zhruba na počátku šedesátých let a je postrkem poslán do stále nehostinného, zpustlého pohraničí těsně předchalupářské éry nesměle začínající zhruba od poloviny téhož desetiletí naděje a zklamání. Jako cestář se ocitá na okraji společnosti a má náhle nepřeberně času k bilancování své křivolaké, výmoly a balvany pokryté životní cesty. Kaskáda prvorepublikových obrazů se přerývaně lomí do vstupu dobových filmových sekvencí Mnichova a dalších následných událostí. Jemnost a něha Menzlovy filmové řeči odzbrojují přesností i jímavou lyričností svých postřehů i schopností vytvořit celistvý příběh se zřeteleným dějovým půdorysem. Herecký reřisér tak poskytuje velkou příležitost svým paralením kolegům, kteří ji také takřka dokonale využívají. Vedle dominujícího Kaisera (jeho role připomíná jinou jeho čerstvou roli v současné zajímavé televizní inscenaci ŽRALOK V HLAVĚ) se uplatňují další - Emília Vášáryová jako bordelmamá dokazuje, že jsou jen velcí a malí herci, ne však role; stejně upoutávají svou noblesností další slovenští velikáni Milan Lasica, Martin Huba a Marián Labuda; pověst, která ji předcházela, víc než vydatně potvrzuje rychle vyzrávající herectví Němky Julie Jentschové; svůj vrchol divákům předvádí i Rudolf Hrušínský III. Z některých scén až mrazí - srovnání genia loci prvorepublikového nevěstince pro nejbohatší klientelu s lebensbornem a následným lazaretem je působivé svou mrazivou gradací; elegancí přímo baletní vedle číšnických produkcí zapůsobí hostina pořádané něgušem Haillem Sellasiem I. v hotelu Paříž, od něhož Dítě vlastně nahodile dostává řád; o zrcadlové scéně ze závěru i Dítětově běhu za vlakem odvážejícím Židy do koncentračního tábora platí totéž. V tomto výčtu kvalit včetně kamery, která se doslova mazlí jak s drsnou pohraniční krajinou, tak detaily hotelových interiérů, hudbou, která je dalším rozměrem menzelovské poetiky, i cudně rafinovanou něžností erotických scén, vyvažovaných chovným zaujetím lebensbornu, by bylo možné pokračovat. Jisté je jedno: nepochopení, na které jeden z nejlepších polistopadových filmů naráží u podstatné části filmového publika i účastníků tohoto fóra, vypovídá velmi málo o kvalitě díla, ale mnoho o rázu naší doby. To však nemůže nic změnit na faktu, že Menzel v zenitu své tvůrčí dráhy vytvořil mistrovské dílo, které podle všeho završilo magickou řadu jeho pověstných hrabalovských adaptací (adaptací, které samy o sobě jsou stejně skvělým výtvorem jako jejich literární předlohy). () (méně) (více)