Teorie velkého třesku

Partička čtyř přátel vědců, kteří strašně rádi hrají počítačové hry a jakýkoliv běžný problém rozeberou na vědecké úrovni a někdy je docela obtížné, sledovat tok jejich myšlenek, protože jsou strašně rychlí. Jeden vedle druhého jsou úžasné osobnosti a každý si jistě najde svého oblíbence. Skvělý a humorem nabitý sitcom. MILUJU BIG BANG a jsem upřímně ráda, že Sheldon dostal Zlatý Glóbus. (16.07.2008)

Chvilku jsem zvažoval tříhvězdné hodnocení, které by možná bylo vzhledem k slušné kvalitě několika prvních dílů spravedlivější, ale těch hrozivých devadesát procent, kterými se zde tenhle chabě průměrný americký sitcom honosí, mě docela vyděsilo. Sitcomy tohohle typu stojí z drtivé většiny na dvou pilířích - dobré práci scénáristů a z ní vyplývající kvalitní charakterizaci postav. No a abych to moc neprotahoval, dle mého skromného názoru jsou tyto pilíře v případě Big Bang Theory velice, velice chabé a vratké. Ze začátku docela slibná premisa o soužití dvou (resp. čtyř) mimoňů a jedné barbíny (rozumějte převelice pomalé a pěkné blondýny) je v tahu dřív než bys řekl IT Crowd. Na vině jsou sami postavy, které jsou buďto fatálně nudné sami o sobě (Leonard, Raj), přestřelené (Sheldon) nebo šablonovité a nekonzistentní (Penny, která začíná jako naivní buranka, která všechno vidí růžově , aby se už několik dílů dál cynicky ušklíbala a znechuceně zvedala obočí nad Sheldonovými úlety). Na zabíjení času to není nejhorší, ale doporučit nemůžu, to by mi dřív upadly prstíky... 50% Reviduju po nějakých dvou třech sezónách. Mé mladší já bylo přespříliš namlsané konkurencí a dopustilo se trochu nespravedlivého srovnávání s prvními dvěma sezónami HIMYMu a mému vkusu nesrovnatelně bližšími britskými kolegy (nejen IT Crowd), které jsem tehdy sledoval. Faktem je, že si Big Bang narozdíl od třeba právě toho HIMYMu stále drží sledovatelnou kvalitu a každý díl je zárukou slušné zábavy. Na tom, že v první desítce nejlepších seriálu nemá co dělat samozřejmě trvám. 70% (18.04.2008)

Milí tvůrci TBBT, předem tohoto dopisu bych Vám rád složil poklonu. Povedlo se Vám povětsinou myslící lidi s relativně dobrým vkusem přesvědčit, že je tenhle seriál originální, převratný, a dokonce inteligentní! Já mám ale poměrně nakoukáno, a tak vím, že není vůbec originální, ani špetku převratný, ba dokonce ani inteligentní. Je ale velice chytrý ve svém konceptu. Umíte v tom chodit, umíte dát lidem to, co chtějí. A pravdou je, že oni většinou nechtějí inteligentní humor, chtějí humor, co v nich vyvolá pocit, že jsou inteligentní oni. A Vy to moc dobře víte. Vidíte, jaký úspěch mají u diváků skutečně inteligentní seriály jako 30 Rock či Arrested Development. A Vy nechcete dopadnout stejně, skončit pro malou sledovanost. Dokázali jste hloupé grimasy a jednoduché, neoriginální, opakující se a předvídatelné pointy zahalit hávem hlášek o vědě, komiksech, vesmíru a dalších věcech, které musejí nepochybně značit inteligenci. Humorně o inteligentech cestou, které rozumíme... "To přece musí znamenat, že jsme taky inteligenti! Jsme bílé vrány a tenhle seriál je takových nádherných, inteligentních, bílých vran plný, konečně něco originálního a převratného!" pokyvuje hlavou nenáročný, avšak svéhlavý divák. Co je opravdu působivé, dokázali jste beze zbytku vykrást Frasiera, který na stejném principu fungoval už před dvaceti lety, kdy to ještě docela originální bylo, a neukradli jste jenom onen princip, ale i všechno ostatní. Jemně neurotického roztomilého génia Nilese jste obrali o smysl a pochopení pro vztahy, a zůstal Sheldon. Nabručeného průměrného otce Martina jste odbarvili, omladili, a nechali ho podstoupit změnu pohlaví, a zrodila se sexbomba Penny, která je stejně jako Martin katalyzátorem konfrontace mezi světem inteligentů a průměrných lidí. Z nikdy neviděné Maris, Nilesovy kostnaté a zábavně protivné manželky, jste udělali nikdy neviděnou a vždycky protivnou Howardovu matku. Nejpůsobivější je ale fakt, že si nic z toho drtivá většina diváků neuvědomuje. A ti, co ano? Těm to obvykle nevadí. Taky jsem býval jedním z nich, a Velký třesk byl pro mě příjemnou oddychovkou. Časy se ale mění, a z fanouškovské základny seriálu se stala obluda s milionem hlav, která dokáže svými nesmyslnými argumenty z těch ostatních vyždímat veškerou radost ze sledování, a nekonečně a dokonale je znechutit. To přesně se stalo mně, a upřímně doufám, že nejsem sám. Přesto musím zdůraznit, není to Vaše vina, odvedli jste vynikající práci. Opili jste stamiliony lidí jedním rohlíkem. Bravo. (30.04.2008)

Bývalo to super, ale v současnu pokračuju ve sledování spíše ze setrvačnosti a nárazově ("jé, ona už skončila další série? to abych si ji tedy stáhnul"). Opakuje to pořád dokola stejnou šablonu, stejné vtipy, někdy více, někdy méně funkčně. Se znalostí více (a lepších) komediálních seriálů se mé přesvědčení, že TBBT je sitcomová špička, zcela vytratilo. Povrchní mainstreamová zábavička. (21.01.2009)

Ach jo, některé výroky mě baví i dodnes a asi kvůli nim nedám nižší hodnocení než průměrné tři hvězdičky, jestli to dává smysl, ale vnitřně se nemůžu smířit s tím, že ten seriál nemá žádnou kladnou hlavní postavu. Teoreticky by se to dalo snést v dobách, kdy to byl "jenom sitcom", ale s přesunem dějových linek do roviny rodinných vztahů a příběhu s ponaučením je to nesnesitelné. A věc, která mi přijde neodpustitelná, pokud bezmyšlenkovité seriály můžou mít neodpustitelné vlastnosti, a můžou, pokud se stanou tak velkým kulturním fenoménem, je scenáristický princip, kterým tvůrci ta ponaučení řeší. S výjimkou Sheldona, kterému jeho nevhodné chování všichni s gustem vyčítají, pokud se zrovna tvůrci rozhodnou pro konflikt v konkrétní epizodě (třeba vždycky když Leonard řekne, že to byla poslední kapka, a za deset minut se bezdůvodně uklidní), nebo nad ním rezignovaně mávnou rukou pro komediální hodnotu takové reakce (například asi milionkrát opakované "I can't even tell anymore" -that something is strange or off-) se provinění každé osoby řeší tak, že se ten, komu je řečeno, že se chová nevhodně, hrubě, sprostě, úchylácky, urazí, zavře se doma a přestane nosit kalhoty/chová se ublíženecky a ostatní emocionálně manipuluje tak dlouho, dokud se mu nedostane omluvy. Když má Howard pervezrácké kecy a Penny mu řekne, že má perverzácké kecy, tak epizoda končí tím, že se Penny omlouvá Howardovi za to, že na něj byla hrubá, místo aby si Howard uvědomil, že on by alespoň nemusel některé věci říkat nahlas. Když se Bernadette chová jako panovačná mrcha a Penny nebo Amy ji upozorní na to, že se chová jako panovačná mrcha, Bernadette začne brečet, že musí být panovačná, protože je malá a jinak ji nikdo nebude brát vážně, a epizoda končí jak jinak než tím, že se Amy nebo Penny nebo kdokoliv jiný omluví Bernadette, že na ni byli hrubí. A když to takhle jako mlýnek jede víc jak deset let jako jeden z nejsledovanějších seriálů, tak nad tím nejde mávnout rukou, že je to jenom komedie, ale člověk musí souhlasit se všemi těmi kritickými články, které BBT obvinují z toho, že je sexistická, misogynní, manipulativní, repetitivní a strašná. (03.06.2019)