Teorie velkého třesku

Zatím úspěšně bojuji s první sérií a musím (bohužel) říci, že nejgeniálněji na mě působí Sheldon (hlavně díky IQ187). Většina humoru pak plyne hlavně z jeho "jinakosti", která je často konfrontována s (dá-li se to tak říci) prostotou sousedky odnaproti jménem Penny. Ovšem Sheldonovi kolegové zase tak výrazně nezaostávají a občas se povede i nějaká kultovní hláška typu - Leonard: "Naše děti budou chytré a krásné." Sheldon: "A hlavně imaginární." - anebo - Leonard: "Sheldone, to mám za každou druhou větou vytáhnout ceduli s nápisem Sarkasmus?" Sheldon: "Ty takovou ceduli máš?"... ;-) Nicméně podle komentů jiných fandů se zdá, že to lepší z BBT na mě teprve ještě čeká. :-) Edit (23.11.): Potvrzuji slova o stoupající formě - najíždím na třetí sérii a i když se sem tam objeví v seriálu nějaké provařené klišé, fóry mají narůstající četnost i úroveň! Edit podruhé: Po dokončení třetí série a páru dílech ze čtvrté musím konstatovat, že mne seriál baví čím dále méně... Pokračování odložím na později, třeba mě zase časem chytne... (22.10.2012)

"Kámen, nůžky, papír, tapír, Spock. Je to velmi snadné. Takže nůžky stříhají papír, papír balí kámen, kámen rozdrtí tapíra, tapír otráví Spocka, Spock zničí nůžky, nůžky utnou hlavu tapírovi, tapír sní papír, papír usvědčí Spocka, Spock vypaří kámen a jak je zvykem kámen tupí nůžky." Je to skutečně snadné. Zbytečně vysoké IQ podpořené nezodpovědným vzděláváním zkrátka může z lidí občas stvořit zábavné idioty. Pokud přitom nadměrná inteligence čelně narazí do myšlení standardní blondýny, tak se to občas nedá smíchy rozdýchat. Rád se smíchy dusím a doufám, že jednou zemřu při nestrávení výjimečně brutálního vtipu. (22.08.2011)

Nevim, jestli jsem divnej, nebo naopak málo divnej, ale tento seriál mě vůbec nebaví. Před lety jsem viděl pár dílů z těch prvních sérií a ten "humor" mi připadal jako strašná křeč, kde je ten umělej smích v podstatě holá nutnost, protože jinak by divák asi ty vtipy vůbec neodhalil. V poslední době jsem se zkusil podívat i na nějaký ty novější díly, jestli se to třeba nezlepšilo, a řek bych, že si to drží pořád stejně zoufalou úroveň. To už fakt radši Přátelé. To si aspoň nehraje na nic "inteligentního". (26.10.2018)

No co si budem povídat, první série je prostě absolutně kulervoucí řežba, sice mi chvilku trvalo než sem si zvyk na postavy, což trvalo tak 4 díly, ale pak sem se řezal smíchy u každýho dílu a Sheldona si prostě nejde neoblíbit, stejně jako prasáka Howieho a Leonard s Rajem a Penny je skvěle doplňujou, po první sérii fakt nebylo co řešit a já začal hledat 6* v hodnocení, ale po 4 hodinách sem to vzdal, ale ono to nakonec až takovej problém nebyl, protože druhá série přináší trošku vystřízlivění, snaha o co nejvíc hlášek a vtipů tu je stále, ale tak nějak se už opakujou a nevyvolávaj takovou zábavnost, jako tomu bylo předtim a hlavně mi přišlo, že ta snaha o hlášky je trošku křečovitá a předvídatelná, takže vlastně člověk ví co postava řekne, ještě než to řekne a ztrácí se moment překvapení, ale i tak nemůžu říct, že bych se u druhý série nebavil, jen neni rozhodně tak dobrá jako ta první (27.02.2009)

Milí tvůrci TBBT, předem tohoto dopisu bych Vám rád složil poklonu. Povedlo se Vám povětsinou myslící lidi s relativně dobrým vkusem přesvědčit, že je tenhle seriál originální, převratný, a dokonce inteligentní! Já mám ale poměrně nakoukáno, a tak vím, že není vůbec originální, ani špetku převratný, ba dokonce ani inteligentní. Je ale velice chytrý ve svém konceptu. Umíte v tom chodit, umíte dát lidem to, co chtějí. A pravdou je, že oni většinou nechtějí inteligentní humor, chtějí humor, co v nich vyvolá pocit, že jsou inteligentní oni. A Vy to moc dobře víte. Vidíte, jaký úspěch mají u diváků skutečně inteligentní seriály jako 30 Rock či Arrested Development. A Vy nechcete dopadnout stejně, skončit pro malou sledovanost. Dokázali jste hloupé grimasy a jednoduché, neoriginální, opakující se a předvídatelné pointy zahalit hávem hlášek o vědě, komiksech, vesmíru a dalších věcech, které musejí nepochybně značit inteligenci. Humorně o inteligentech cestou, které rozumíme... "To přece musí znamenat, že jsme taky inteligenti! Jsme bílé vrány a tenhle seriál je takových nádherných, inteligentních, bílých vran plný, konečně něco originálního a převratného!" pokyvuje hlavou nenáročný, avšak svéhlavý divák. Co je opravdu působivé, dokázali jste beze zbytku vykrást Frasiera, který na stejném principu fungoval už před dvaceti lety, kdy to ještě docela originální bylo, a neukradli jste jenom onen princip, ale i všechno ostatní. Jemně neurotického roztomilého génia Nilese jste obrali o smysl a pochopení pro vztahy, a zůstal Sheldon. Nabručeného průměrného otce Martina jste odbarvili, omladili, a nechali ho podstoupit změnu pohlaví, a zrodila se sexbomba Penny, která je stejně jako Martin katalyzátorem konfrontace mezi světem inteligentů a průměrných lidí. Z nikdy neviděné Maris, Nilesovy kostnaté a zábavně protivné manželky, jste udělali nikdy neviděnou a vždycky protivnou Howardovu matku. Nejpůsobivější je ale fakt, že si nic z toho drtivá většina diváků neuvědomuje. A ti, co ano? Těm to obvykle nevadí. Taky jsem býval jedním z nich, a Velký třesk byl pro mě příjemnou oddychovkou. Časy se ale mění, a z fanouškovské základny seriálu se stala obluda s milionem hlav, která dokáže svými nesmyslnými argumenty z těch ostatních vyždímat veškerou radost ze sledování, a nekonečně a dokonale je znechutit. To přesně se stalo mně, a upřímně doufám, že nejsem sám. Přesto musím zdůraznit, není to Vaše vina, odvedli jste vynikající práci. Opili jste stamiliony lidí jedním rohlíkem. Bravo. (30.04.2008)