Chlapec v pruhovaném pyžamu

SS velitel si převeze svoji rodinku sebou do svého nového působiště, kde má na starosti vyhlazovací koncentrační tábor. Rodinka sice bydlí ve vile na místě odlehlém od baráků, plynových komor a komínů krematoriií přesto však z části jednoho oken vily je na část tábora vidět. Zájem to způsobí u velitelova malého syna a ten si posléze najde i skrytou cestu přes zahradu k táborovému oplocení. Zde se skrze ostnatý plot seznámí se stejně starým židovským chlapcem a hoši se spřátelí. Velitelův syn samozřejmě nemá nejmenší ponětí o tom, co se v táboře děje a k čemu slouží. Dětská bezbrannost a naivita je zde hlavním hnacím motorem filmu, který není až tak o koncentračním táboře jako např. Šedá zóna ad. O těchto synových aktivitách velitel tábora nic neví a to, že syn mu chodí za vězni zjistí v šoku až ke konci filmu. Shovívavě opomenu zpracování tábora, zejména pak jeho oplocení a možnosti se do něj či z něj dostat. Stejně tak absenci stráží v klíčových momentech filmu. Faktem je, že posledních 20 minut filmu jsem ani nedýchal a po skončení závěrečných titulků jsem němě zíral na černou obrazovku a sledoval jak mi buší srdce a hučí v hlavě... (23.01.2011)

Viem, že veľké množstvo ľudí ocení (narozdiel odomňa), že film prespríliš netlačil na city diváka, no mne by to vcelku vôbec neprekážalo a možno práve vďaka tomu mohol byť pôžitok zo sledovanie ešte o niečo väčší. I tak sa ale jedná o mimoriadne kvalitne odsýpajúcu hodinu a pol, ktorá nejedného z vás chytí za srdce. (10.08.2013)

O filmu s podobnou tématikou se snad nedá napsat, že je špatný. O Chlapci v pruhovaném pyžamu to ani psát nechci a nemůžu, ač musím uznat že mě trochu zklamal. Filmy a dokumenty z prostředí koncentračních táborů mě vždy bavily, no to zní blbě, tak spíš se mi líbily, no to je jěště horší, prostě mě zajímaly. Člověka totiž nikdy nepřestane fascinovat jak bylo něco takového vůbec možné. Chlapec ukazuje "válečné" hrůzy jak je můžou vidět naivní a nevinné dětské oči, což mnoha scénám dodává na intenzitě víc než kdybychom viděli otevřené násilí (smradlavý kouř, Pavel co byl dřív doktor, ale nechal toho a teď loupe brambory). Jenže právě díky tomu film nějak klouže po povrchu a svým způsobem zůstává jen obyčejným klasickým příběhem o tom, jak si bohatý znuděný kluk našel chudého "podivného" kamaráda, se kterým se tajně stýká navzdory všem, což nakonec vede k problémům. Ano, zde se nám na patro neustále lepí odporná pachuť holocaustu podpořená druhou, dospěláckou dějovou linií a celé je to završeno dechberoucím závěrem, ale až na některé okamžiky tomu chybí hloubka a síla tématu. (15.07.2010)

Chlapec v pruhovaném pyžamu je přesně ten druh filmů, který často boduje v oskarovém klání - emocionálně vyšroubované drama, které balancuje na hraně kýče a které má pramálo společného s historií a realitou doby, ve které se odehrává. Je mi líto, ale ve vší úctě k tématu - nebo možná právě proto - musím konstatovat, že jde o schématický snímek s vykonstruovanou zápletkou i schématickými postavami, jehož jediným kladem, tedy kromě slušného provedení a účasti kvalitních charakterních herců (a to zase v dnešní době není tak málo), je připomenutí temných stránek druhé světové války. Jenomže tak povrchně, až to někdy bolí. Místy ten film připomíná nechtěnou parodii, když se syn velitele koncentračního tábora producíruje bezstarostně kolem drátů táborového oplocení a pohodově konverzuje s internovaným chlapcem. Protižidovský program začal prakticky po nástupu Třetí říše a od počátku sledoval za cíl oddělit Židy od zbytku populace a minimalizovat s nimi jakýkoli styk. K tomu sloužilo nejdřív nošení žlutých hvězd, zákazy povolání a vytvoření ghet, jakož i zákaz chození do kin, divadel, nákupu v nežidovských obchodech a spousta dalšího. Soustředění v koncentračních táborech pak mělo tuto izolaci dokončit bez ohledu na tzv. konečné řešení. Ostnaté dráty a střežené pásmo neměly jenom bránit útěku trestanců, ale i zabránit jakýmkoli kontaktům s vnějším světem. Tady si kluci hrají šachy přímo pod strážní věží, kde si strážný nejspíš dával trvale šlofíka. Zjevných nesmyslů je tam spousta a v případě tohohle filmu nejde o stylizaci a la Benigni a jeho slavný Život je krásný, která naivitu příběhu vysvětluje idealizovanými vzpomínkami muže, který vzpomíná po desítkách let na svého otce. Mimochodem, ta naivita chlapce je přehnaná, tak jako děti nevěří na čápy, od 8letého kluka se nedají čekat tak naivní myšlenkové pochody. Tohle by odpovídalo myšlení dítěte věku konzumace medvídka Pú, tedy nějakým pěti letem. Nenaštvalo mě to, Vera Farmiga je půvabná a dětští herci hrají přesvědčivě, ale tenhle druh manipulativního kýče v lásce nemám. Celkový dojem: 40 %. Mimochodem, umím si podobný krutě sarkastický závěr představit, musel by se ale nepoměrně chytřeji scénáristicky ošetřit. Podobnou záměnu líčí Marquez v jedné ze svých kratších novel... (25.02.2012)

Za nevědomost a dětskou naivitu se někdy platí...někdy i tím nejcennějším, co člověk může nabídnout. Chlapec v pruhovaném pyžamu je velmi silný příběh s mnoha působivými okamžiky, kdy člověku zůstává rozum stát nad tím, co jsou lidé lidem schopni činit za úklady. Fanatičnost, nevědomost, naivita a přátelství, to je to, co Hermanův snímek vystihuje nejlépe. Celkové své hodnocení (4,5*) zaokrouhluji na 5*. Co mi nesedělo: Na začátku filmu, když se koná rozlučkový večírek ve vile důstojníka, můžeme v pozadí slyšet jazzovou skladbu, což se mi zdá přinejmenším podivné. V nacistickém Německu byla černošská hudba těžko přijatelná, obzvláště pak v takto vysoce postavených kruzích. Stejně tomu je v případu, kdy v jedné z následujících scén slyšíme anglicky zpívanou písničku..Za války? Za přítomnosti tolika německých - fanatických - důstojníků? No, nevím, trochu mě to zarazilo. (18.11.2010)