Válka Bohů

Nějak mi není jasné, proč tenhle film vznikl, proč se Tarsem Singh rozhodl plýtvat svým vizuálním talentem pro takový přiblblý příběh, proč to tak okatě vykrádalo 300 (tvůrčí invence = potyčku v soutěsce tady nahradila potyčka v jakémsi tunelu)... A tak dále. Mickey Rourke není úplně špatný a hlavní hrdina je taky sympaťák (pro Supermana velice vhodná volba, řekl bych), ale co to úchylně vypadající božstvo? Zkrátka slabota, kterou krvavé efekty rozhodně nezachrání. (22.04.2013)

Klíč k tomuhle filmu se jmenuje Caravaggio, z něhož film čerpá co do stylu i co do postav. Jednak se tu očividně pracuje s velmi vysokým kontrastem mezi světlem a tmou, pro něhož se vžil termín šerosvit. Ten dává scénám dynamiku i určitý vznešený patos. Film jde ale místy mnohem dál, poněvadž v některých scénách žene šerosvit do extrému a nechává je docela bez osvětlení, jak je zřejmé třeba na začátku v táboře Hyperiona, kam zavítá zrádce Lysander, nebo při závěrečném rozhovoru Hyperiona a Thésea před bitvou, jimž není vidět vůbec do obličeje. Když si to srovnáme s prvním Kmotrem, kde kameraman Gordon Willis zhruba v deseti procentech času zajistil, že nevidíme Brandonovi do očí, a to tím, že eliminoval boční/doplňkové světlo, které tyto tmavá místa okolo očí vykrývá, tak je zřejmé, že Válka Bohů, kde je obraz místy ponořen do tmy úplně, představuje oproti Kmotrovi ještě radikálnější a drzejší porušení pravidel. Což samozřejmě nelze než kvitovat. Opakem tohoto přístupu nacházíme v televizi, kde je téměř povinnou normou, že každá plocha, byť zcela nevýznamná kdesi v odlehlém rohu, je zasvícená. Na druhou stranu je třeba přiznat, že u Kmotra šlo o záměrnou snahu ponoukat diváky k tomu, aby přemýšleli, co se odehrává Brandonovi zrovna v hlavě, kdežto zde máme co do činění hodně s efektem. Válka Bohů ale nenavazuje na Caravaggia jenom stylem, ale i postavami, jelikož italský mistr byl znám jako člověk, který maloval prosté lidi své doby bez jakéhokoliv přikrašlování, jednou mu třeba jako předobraz k obrazu Smrt Panny Marie posloužila děvka, a v tomhle filmu máme víceméně totéž, poněvadž ty postavy, ať bozi, polobozi či lidé, jsou nedokonalé, chybující a můžeme říct i trochu zabedněné. Třeba takový Théseus (-spoiler-) neodvrátí smrt matky, luk mu seberou přímo před nosem, nezabrání ani vypuštění titánů, a nebýt bohů, tak ho zavalí šutry. Vrcholem je pak jeho hrdinský proslov před bojem, který je spíše k smíchu a má daleko od podobných projevů z Troji nebo Třístovky, ovšem všechno to je záměr, jelikož hlavní myšlenka filmu spočívá zjevně v tom, že skutečnost za velkými legendami často velmi zaostává. Aby to Tarsem Singh patřičně ukázal a zdůraznil, naložil s antickou mytologii stejně jako Caravaggio s Biblí – po svým a dosti svévolně, ale ve výsledku o to lépe. Natočil boží film o polo/bozích, kteří nebyli tak docela božští. (21.02.2012)

Musím se přiznat, že na Válku bohů se mě moc nechtělo, tyhle filmy mě až příliš připomínají písničku " Jen já, jen já, o mě tu kráčí, jen já,jen já jsem film tvůj, ten který udělá na plátno hačí a k obdivu diváků mu stačí, když se načančá, když se načančá, když se načančá. " Jediný co mě na film vábilo bylo obsazení, přesněji řečeno Mickey Rourke, no a nakonec jsem Mickeymu vábení podlehnul a jal se vyflusnout u pokladen kin další nekřeťanský peníz, doufající že nevbíhám na totální píčovinu. Nutno říct, že jsem byl ve finále příjemně překvapen, především z obrazové složky, žádné přebrevné orgie odtrahávající pozornost od toho hlavního, tedy příběhu, ale nádherně fungující vizualita podporující především divákovi emoce, zejména bitva na slapský přehradě byla fakt delikatesa. Fascinovala mě krutost s kterou strejda Mickey zabíjel své nepřátele, vlastně s kterou zabíjel všechny. Děj mě velmi rachle zatáhnul do hry za což mu taky tleskám na otevřené scéně, nazvučení dokonalý, tenhle film vidět jinde než v kině je opravdu obrovská škoda, stejně jako nepíchat s Freidou Pinto, to je druhá obrovská škoda, protože tahle milka je neuvěřitelně sexy. Na 3D jsem se vysral, dal jsem si film pěkně s titulama a musím říct, že při boží válce jsem se nejednou cítil božsky. Škoda, že ty božské pocity skončily skoro na chlup stejně jako boží válka. Vydržet mé božské naladění alespoň cestu domů, poslal bych bohům tam nahoru o jednu hvězdu víc. (13.12.2011)

Tak tohle fakt ne. Rádoby osobté pojetí řecké mytologie, které je ovšem prezentováno hnusnými kulisami s papenduklu a spoustou nesmyslných a až tupých scén.Akční scény jsou sice docela fajn a krev zde teče proudem, ale ani to nestačí zachránit jinak unylou a bezradnou režii a totálně zoufalý casting (s výjimkou výborného Rourka samozřejmě). Řeckou mytologii mám rád a možná proto mě toto její pojetí, kdy bohy na Olympu hrají modelky a vysvalení modelové, opravdu bolí. (19.03.2012)

Tak Zeus už není Dia! Je sladký! ♥ To relativně vysoké hodnocení je jasně zapříčiněno tím, že mu při projekci nejeden z místních gayů zatoužil ostrouhat mrkev o jeho pečlive vysklapovačkovaný abdomen a požvýkat ucho! To já si během filmu myslel, že nám Malík začal točit pod pseudonymem a čumím na Tenkou, červenou válku bohů. Téměř divadelní homopředstavení, plné kýčovitých obrázků, "sofistikovaných" pseudodialogů, děsně žužu antického božstva a velkohubé nudy, které vytahuje ze žumpy snad jen geniálně bezskrupulózní Michal Rúrka. Kdo se těšil na dalších 300 tak jako já, ať raději rychle vychladne, protože tohle je tak maximálě 4 - Bitva u Homopyl! Když teď nad tím ještě přemýšlím, zjišťuji, že zbytečně plýtvám eufemismy. Ty Thermopyly tam klidně mohly zůstat. (02.12.2011)