Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Radek99
    *****

    Tak Český lev za nejlepší mužský herecký výkon pro tento rok je už jasný. Ondřej Malý dlouho čekal na svoji životní roli a ona přišla. Režisér Radim Špaček v tvůrčí vizi stvořit iluzi hluchého bezčasí Československa poloviny normalizovaných 70. a 80. let minulého století obsadil téměř samé obecně neznámé herecké tváře (vyjma dokonale dvojace bodrého Oldřicha Kaisera) a jeho tah mu na sto procent vyšel. A právě z hereckého mistrovství Ondřeje Malého povstala Zrůda. Má v sobě cosi hereckého charizmatu Karla Rodena a vizuálně pak odkazuje ke svému skutečnému kolegovi z KGB Putinovi, ta souvztažnost až mrazí. Jestliže chtěl Špaček ukázat hnus doby, tak se mu to na modelu buňky československé tajné bezpečnosti bezezbytku podařilo. Scénář Ondřeje Štindla (který je tímto obdobím fascinován již dlouho, pamětníci jistě vzpomenou na Paskvil a jeho fascinací retro návraty k ,,umakartové" kultuře východního bloku) dobře funguje ve své pouti k Stbácké Golgotě, model dokonalého systému totalitní moci je sugestivně výstižný a v této rovině nemá chybu, neboť z něj mrazí, jeho propojení s osobním příběhem znuděnosti absolutní mocí, syndromu vyhoření či možná krize středního věku jednoho z článků dokonale vystavěného soukolí by možná sem tam trochu zaskřípal, kdyby ho neutáhl skutečně fascinující výše zmíněný herecký koncert Ondřeje Malého. PO UTA. Možná už je konečně PO Univerzální Totalitní Aroganci. Po dvaceti letech se tak česká potažmo československá kinematografie začala vyrovnávat s naší národní temnou minulostí a někdo konečně otevřel Pandořinu skříňku, do které dosud nahlížely jen televizní dokumentární projekty. Už bylo načase...(8.2.2010)

  • J*A*S*M
    ****

    Po opravdu dlouhé době (od Ševčíkova Normalu) mi při sledování českého filmu nedělalo problémy zapomenout, že se dívám na český film a nehodnotit jej tak s jistou shovívavostí. Ondřej Malý hraje svého zmagořeného estébáka naprosto fenomenálně, úplně jsem cítil, jak to v té postavě vnitřně vře. Jako celek jsou však Pouta mírně rozháraná, do 100% zážitku něco chybělo. Z mé strany přesto velká spokojenost.(9.1.2011)

  • gudaulin
    ***

    Můj oblíbený uživatel DaViD´82 srovnává Pouta s Životy těch druhých a vychází mu, že "tahle estébácká krize středního věku je uvěřitelnější, intenzivnější a (nejen) díky tomu i mnohem lepší". Vidím to přesně naopak. Německý snímek dokázal úspěšně zprostředkovat hořkou zkušenost s působením tajné policie v komunistické diktatuře do celého světa. Pochopitelně fabuluje, ale nezachází do podrobností, které by ho svým nezvládnutím kompromitovaly - a především zachovává si ve všech fázích vysokou uměleckou úroveň. Vypráví obrazem, k maximálnímu emočnímu zásahu mu stačí pohled kamery do očí filmových hrdinů a k obnažení lidského charakteru si vystačí s drobnou poznámkou či gestem postavy. Naproti tomu Pouta přebírají neblahou tradici užvaněnosti českých televizních inscenací, která místy přechází do absurdity. S dialogu se plynule přejde do samomluvy a když dojdou slova, ozve se shůry hlas vypravěče. Pouta jsou návodná, je hodně znát, jak moc chce scénárista a režisér divákovi polopatisticky sdělovat, co si má myslet. Ty skutečně dobré filmy světové úrovně dokážou mistrovsky stupňovat napětí tím, že nechávají své diváky tápat v nejistotě. Michalkov v Unaveni sluncem vykreslí setkání dvou starých přátel a jen postupně vnáší do příběhu temné tóny - ale ještě hodně dlouho nedává najevo, ze které scény přijde úder. V tomhle Radim Špaček selhává. Antonínův kolega musí být vylíčen jako ukázkový blb, jako jeho kolegyně je excelentní coura a on sám, coby "nejlepší pracovník oddělení", má charisma a sociální inteligenci jako dubová vrata od stodoly. Z řady scén vyplývá, že tvůrci zjevně nechápou realitu doby staré pouhých 30 let. Jen pro ukázku, kádrovačka vyhrozuje jeřábkyni, když ji přistihne na cígu, že ji okamžitě nechá vyhodit z práce. V téže době, kdy je na deformovaném a fakticky neexistujícím trhu práce zoufalý nedostatek lidí téhle neatraktivní profese. Co by se asi stalo? Co takovému svobodnému člověku můžete vzít? Přijde jiná ubytovna, kde se vylepí pár obrázků z časáku na zeď, a budete si zvykat na jinou hospodu. Pamatuju, že jsme v 80. letech měli jeřábnici těžkou alkoholičku, za kterou nebylo možné sehnat náhradu. Jednoho dne jednoduše spadla z jeřábu rovnou na hlavu. Vydírat někoho po profesní stránce šlo u inteligence, ty ostatní třeba prostřednictvím dětí nebo přes výjezdní doložku. Na spoustu lidí byla ale celá slavná StB krátká. A navíc pro převážnou většinu společnosti StB nepředstavovala žádnou konkrétní hrozbu. Uměli se totiž velice dobře pohybovat v povolených mantinelech tehdejší společnosti. Je dobré si uvědomit, že dnešní průměrný zaměstnavatel, neřku-li specializovaná firma, má větší možnosti šmírování a kontroly občanů než kdysi slavná StB. Ta byla omezená rozpočtem a především stavem technologie. Dnes na sebe lidé prostřednictvím ksichtovníku vykecají víc, než byl aparát StB schopen zpracovat. Ale abych jen nekritizoval, v rámci našeho toporného "vyrovnávání s minulostí" přes všechny výše uvedené výhrady Pouta patří k tomu lepšímu. Film funguje ne jako obraz minulosti (i když i tam jsou některé scény výstižné, jako když "mocní" estébáci jí na stojáka v oprýskané nevlídné kantýně) jako spíš studie rozpadu lidské osobnosti s neokoukaným a z hlediska hereckého projevu zajímavým Ondřejem Malým v hlavní roli. Podobné charisma vyzařuje i postava Kristíny Farkašové. Kdyby u nás existoval filmový průmysl a pracoval s talenty, z obou herců by se stali přinejmenším regionální hvězdy. Suma sumárum, poctivé 3* a 65 % celkového dojmu k tomu.(10.3.2013)

  • Jara.Cimrman.jr
    ***

    Musím projevit lítost nad tím, že můj kádrový posudek vykazoval informace, které mi neumožňovaly projevit zájem o službu u STB. Přitom to byla tak skvělá organizace a mít za parťáka třeba pana Antonína, tak to by muselo být úžasné. Ničili bychom lidem životy, zašlapávali do země nepřátelské intelektuály a ještě bychom se tomu večer u pivka nasmáli. Jsem zkrátka dobrák a tak na závěr pěkně poděkuji tvůrcům za to, že nepřišli s další nekompromisní kritikou minulého režimu a doporučím jim, aby příště zastřelili střihače až po skončení jeho práce, protože tohle bylo moc dlouhé.(4.6.2012)

  • Gemini
    *****

    "Mohli jsme umřít, a byli jsme na to pyšný..." Vynikající a v mnohém originální film (který jen tak mimochodem nemá s Životy Těch Druhých společného vůbec nic kromě toho, že hlavní hrdina je příslušník tajné policie;)), kterému vévodí malý velký Ondřej Malý coby poručík Antonín Rusnák. Ne že by jeho kolegové a kolegyně taktéž nepodávali pozoruhodné výkony - čtenářský úsměv Kristíny Farkašové nebo "Můžeš mi to říct ještě jednou?" Barbory Milotové si budu pamatovat hodně dlouho, stejně jako mnohomluvné "Tak jo." soudruha majora Oldřicha Kaisera a nemálo dalších střípků toho velkého filmového obrazu. A že je adjektivum velký skutečně namístě. Špačkův tým dokázal natočit navzdory více než štědré stopáži (jakkoliv to může znít nepatřičně) skvěle plynoucí podívanou, která různým divákům - ale když o tom přemýšlím, tak i témuž divákovi při reprízách - přináší různé zážitky a témata, nad kterými se lze zamyslet a z hlediska uměleckého se jimi kochat. Pouta jsou velmi originálním náhledem na již mnohokrát zpracované téma fungování represivních složek minulého režimu. Pořád si nejsem jist, zda je tu řešení otázek politicko-společensko-filozofických prvním či druhým plánem, protože studie zde přítomných charakterů je možno naroubovat i na jiné reálie, a stejně tak je tomu i se sledováním rozpadu osobnosti hlavního hrdiny. Co bylo příčinou, a co následkem? Pal to čert, tohle je prostě jeden z jasných kandidátů na velkého krotitele Lvů (a po udílení cen za rok 2010 nutno konstatovat, že akademie ještě není zcela ztracená instituce), a nemusím ani rozebírat to ironizování disentu skrze Luboše Veselého nebo demonstraci vypočítavosti tělem zapáleného příslušníka StB, ale duchem prohnilého západního kapitalisty Lukáše Latináka. Po dvou kinovečerech prostě poctivá stovka a zájem o psycho elektronický hiphop navrch:) PS: Zpětně se mi vybavilo, že mé dojmy zřejmě pozitivně podpořil i fakt, že jsem týden před návštěvou projekce Pout strávil víkend na Petržalke. Kdo neviděl, neuvěří - zanedbaná zákoutí hradecké třídy E. Beneše hadr.(22.3.2010)

  • - Scény, kde Antonín (Ondřej Malý) sedí na pilíři a hází lahev do vody, vystupuje z auta na mostě nebo v závěru filmu vstupuje do řeky, byly natáčeny v Kralupech nad Vltavou, a to pod městskou lávkou, na Masarykově mostě a v Kralupské tůni na lobečské straně Vltavy. (Wisborg)

  • - Děj se odehrává někdy v 80. letech minulého století. Původně plánované umístění děje do roku 1982 pomocí titulku na začátku filmu bylo nakonec zrušeno. (Kmotr76)

  • - Scénáristu Ondřeje Štindla napadl námět při cestě z kina, kde viděl Scorseseho Casino (1995). Přemýšlel o tom, jak by asi vypadal podobný film, kdyby byl český. Tak vznikl úplný základ příběhu Pout. (Dodmund)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace