Je to i můj život

ZLO. Od první až do poslední scény. Zlo v kombinaci s nesnesitelnou nudou, “okrášlené” umírajícím děckem, které kdesi mezi zvracením a krvácením, chrlí moudra o životě a smrti. Ale režisérovi to bylo viditelně málo. Bylo totiž nutné zapojit ještě dalšího malého člověka (čti infans), který se ve svých 11 letech rozhodne vzít osud pevně do vlastních rukou (ehm), díky čemuž se rozvíjí strhující rodinné drama, plné plytkých (n)emocí, špatných hereckých výkonů (bylo to opravdu nutné, Alecku?) a dokonale načasovaných frází, nad nimiž se jistě zapotil nejeden americký tvůrce. 109 minut, které jsem mohla využít třeba k upřenému hledění na prázdnou zeď - jaká škoda. (10.03.2010)

Naprosto uplakaný film, sice jsem tak nějak tuto pointu čekala, ale to nevadí. Docela těm sourozencům závidím jejich vztah, tak pěkný ho já a moje sestra mít nikdy nebudeme, ale možná je to vygenerováno nemocí, kdyby nepropukla, nebyli by všichni k sobě třeba tak hodní... kdo ví. Ale nastaly chvíli, které mě moc nebavily - třeba vztah dvou nemocných, prostě už jsem čekala, kdy smrtka zaťuká. Tak nějak jsem si ke konci filmu říkala: "Tak už umři." A když se tak stalo, ani jsem neplakala, smutnější mi přišly jiné věci. Takové slabší 4*. (23.01.2011)

Obrovská “feel-sad” pecka. Tady jsem se dozvěděl, že tenhle kousek někomu může přijít i jako špatně vypointovaná báchorka (dokonce i člověku, se kterým se v mnoha věcech shodnu a máme podobný vkus na filmy), ovšem na mě to působilo přesně opačně. Hodně se tlačí na pilu, emoce tryskají po obrovských dávkách a celkově to sviští jedna báseň. Typicky se jako u většiny podobných filmů o zákeřných nemocech těžce tlačí na pilu a jak jsem zmínil, leckomu to zkrátka nemusí sednout od samého začátku. Mě to naprosto odrovnalo. (26.01.2018)

Mým národům, zvláště pak Američanům. Nebojte se o švé loštomiloušké dětišky, když vám umírají na rakovinu. Je to vlastně krásná životní zkušenost plná úžasných a dojemných zážitků. Uvidíte, že vám budou umírat před očima tak krásně a dojemně, a že před svou smrtí vás obdaří mnoha životními moudry a stmelí vaši rozhádanou trpící rodinu, že byste vůbec neměnili. Všichni se budete objímat a milovat, tak žádný přemlouvání k životu. Že se sami vzdají šance na život po nešťastné lásce? Ale no tak, jsme v 21. století, století Twilightu, a víme že taková osudová láska přijde jen v teen věku. Že jde o život? Ale vždyť oni půjdou na místečko lepčejší, než je tady na Zemi. A počkají tam přece na vás, takže netruchlete, ale těšte se... Brr, nějak nejsem stavěnej na takhle pojatej film, kde nemocná holčina už nechce žít, tak přemluví druhou přemoudřelou holčinu, aby s ní hrála na ledvinovou bábu a žalovala rodiče. Úžasný, to by nevymyslel ani John Grisham. Soud, to je tak běžná věc, která přece nestojí v cestě vzájemné lásce v rodině. Stačí dojmout soudce a advokáta a vaše rodina bude o dva členy širší. Shrnuto: encyklopedie nejtupějšího hollywoodského kýče a trapného patosu bez kapky soudného rozumu. (10.07.2011)

Mohlo to sklouznout k sladkobolnému vymáhání emocí, ale autoři se ubránili. Příběh je vyprávěn chytře, odkrývá tajemství jak postav tak děje v přesně vypočtených okamžicích, čímž udržují napětí i citovou připoutanost k vyprávění. V základu jde o velmi originální nápad, kdy si rodiče pořídí další dítě vlastně na náhradní díly pro nemocného sourozence v domění, že city mohou jít stranou. Právě v nich však nakonec utonou. Velice pomohly dětské herecké výkony. (06.03.2010)