Habermannův mlýn

Juraj Herz je zpět a dokazuje, že nezapomíná. Habermannův mlýn má sice slabší místa (hlavně díky horlivému střihači, který některé scény hodně špatně utne, takže nemají šanci vyznít tak, jak by měly) ale jinak - klobouk je dole. Waschke, Roden, Hrušínský, Holub (dejte mu roli pořádného psychopata a garantuju vám, že hned si více lidí všimne, jaký on je geniální herec!) a v menších rolích Kaiser, Stránský a Hryc - ti všichni dokazují, že je z cesty generalizování. Ano, za války byli nuceni dobří lidé dělat špatné věci. Nicméně je hodně slepé (jak zde čtu některé komentáře) vidět pouze Čechy jako ty špatné (stejné by bylo špatné generalizovat Němce jako "ty hnusné svině"). Tenhle film nám totiž sděluje něco, co někteří, zdá se, nepochopili. Nezáleží na tom, jaké jste krve, národnosti či vyznání, ale jak se kdo v konkrétní situaci zachová. Nejsou "špatní Češi" nebo "špatní Němci". Jsou, byli a vždy budou pouze špatní lidé. A je jedno, jakým jazykem na vás mluví nebo kterého Boha vyznávají. A za tuhle myšlenku musím dát plný počet. (10.01.2011)

Spalovač mrtvol Juraj Herz víc jak 50 let po válce resuscituje dávno mrtvý příběh, aby jej barvitě naservíroval současné generaci, která už nemá moc jasné představy o tom, jak to kdysi v pohraničí vypadalo a probíhalo. Mezi českými a slovenskými herci vsadil na prověřené koně typu Roden, Hrušínský, Hryc, Holub, Kronerová atd., část hlavních rolí pak svěřil zahraničním aktérům. Zjednodušeně se dá říct, že z Herzova pohledu šlo jak obsazením, tak dějově o sázku na jistotu - válečné příběhy civilistů dodnes mohou vyvolávat kontroverze a tím lákat diváka, pro nějž to může - ale nemusí - být i tak trochu cesta do hlubin sudeťákovy duše. Nemluvě o tom, že někdo (znalý historie vlastního rodu) může v příběhu poznat svého příbuzného - a podle charakterizace postavy se k němu buď nadšeně hlásit, nebo (což je možná častější případ?) jej definitivně zatratit. Velice pozoruhodný part sehrál ve filmu Jan Hrušínský, jenž do role sedl jako "prdel na hrnec" a předvedl "ideální" prototyp Čecha, jenž vyjde absolutně s každým a přežije úplně každý režim (a dost možná i atomový výbuch, jako jediný kromě krys). V globálu shrnuto jde o zajímavou podívanou s hezkým hudebním podkresem, režijně, herecky i kameramansky zvládnutou na solidních 85%. (24.07.2013)

Pro syrový a mnohdy až horrorový styl pana Herze jsem měla vždycky slabost, proto jsem velmi ráda, že se tohoto "kontroverzního" tématu ujal právě on. Strach pramenící z nejistoty, rostoucí zoufalství a pomalu se hromadící nenávist, která v závěru filmu vyvrcholí ve své nejčistší a nejhrůznější podobě, to vše dělá "Habermannův mlýn" tím, čím je - emocionálně nabitým snímkem, který by si měl povinně zhlédnout každý. Na určité části historie by se totiž nemělo zapomínat a na tuhle teprve ne... (18.11.2011)

Instantní slepičí vývar z pytlíku, který má do pořádné domácí bramboračky hodně daleko. Problém je v tom, že natočit takhle časově rozsáhlý příběh se musí umět. Tucty tuctových scén a jen tu a tam záblesk momentu, který zaujme. Na český film vcelku slušná atmosféra, ale jinak - vcelku o ničem. K tomu totálně tragický dabing, nechápu, proč tu musí Němci šišlat, proč prostě nemluví německy? To láme uši! Je to, jakobych sledoval německé gay porno. Tahle látka šla natočit jinak. Malarkey: nechápu ten tvůj pozérský komentář, piš o filmu, ne o lidech. (27.04.2011)

Má českou produkci ještě vůbec cenu sledovat? Ano, občas se nějaký klenot přeci jen najde. Vcelku jistotou jsou snímky z dob válečné a poválečné. Jedním takovým je Habermannův mlýn s Karlem Rodenem v hlavní roli. Příběh je poutavý, kulisy i kostýmy věrohodné, ovšem co kazí dojem je nevyrovnané přeskakování z češtiny do němčiny a naopak...60% (20.04.2013)