Zmizení

Velmi podobné Eastwoodově Tajemné řece. Filmařsky stejně strohé a úsporné, s maximálním důrazem na střih a minimalistickou hudební složku. Zatímco první zmiňovaný film je scénaristicky složitější a propletenější, Prisoners sází na lineární děj a otevřené, dlouhé scény plné emocí, kdy kamera neodbočí. Je to hutné, silné a nekompromisní. Zároveň však s citem natočené, s maximálně efektivním hereckým ansáblem. Jackman hraje doslova jako o život. (16.02.2014)

|| Scenár: Aaron Guzikowski | Hudba: Jóhann Jóhannsson | Produkcia: Broderick Johnson, Kira Davis, Andrew A. Kosove, Adam Kolbrenner | Distribúcia: Warner Bros. | Štúdio: Alcon Entertainment | Rozpočet: 46 miliónov $ | Tržby: 122,126,687 $ || Keď je na place Gyllenhaal & Jackman vs Dano, už to nemôže dopadnúť zle. Nakoľko som ale predchádzajúce filmy Villeneuvea nepoznal, netušil som, čo ma z režisérskej strany čaká. Gradáciou dopredu sa rútiace dramatické tornádo, ktorému nechýba prekvapivosť a nevypočítateľnost. K nesmrtelnosti filmu chýba jedine do-sedačky-zarážajúci koniec. 83% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (29.01.2014)

Detektivní drama s perfektními hereckými výkony a svou hutnou atmosférou blízké Nolanově Insomnii. Ten film se na člověka valí jako nabalující se sněhová koule. Škoda toho trochu nedotaženého závěru, který není nelogický ani nepůsobí hloupě, jenom mohlo jeho podání být lépe promyšleno. U jiného filmu by mi to asi nevadilo, ale když tady to ve srovnání s dokonalým zbytkem filmu prostě až příliš vyčnívá. (06.06.2014)

U Villeneuvea platí, že se nad jeho filmy dá remcat o sto a jedné problematické věci; od neopodstatněné délky přes předvídatelnost až po občasné idiotské chování postav. Zároveň o nich však platí, že se zadřou pod kůži a tam si hnijí a hnijí (tý)dny po skončení projekce. Paradoxně tak dojem z nich postupně roste. A to natolik až se po čase zdají být mnohem lepší než se zdály v době projekce. Což není případ Zmizení, které se pod kůži nezadře; respektive zadře, ale pouze atmosférou a ničím jiným. Místo zneklidnění a znepokojení, tak abyste celou cestu z projekce byli jako na trní "zda potomstvo spokojeně spinká v postýlce" a následně ho/ji/je pěkných pár dní drželi za ručičku pevněji "protože co kdyby přeci jen", se dostaví uspokojení nad sice solidní, ale sto a jedním zádrhelem konstantně sráženou fincherovinou. (08.10.2013)

Pokud se jednoho škaredého večera doma nebude rovnat počet dětí počtu mých oplodňujících výstřiků, tak bude zle. Každého šmejda, který se na mě někdy divně podíval, totiž přitluču hřebíkem za přirození ke stropu a budu se dožadovat svého práva na svobodný přístup k informacím. Z tohoto úhlu pohledu Kellerovi naprosto rozumím, což vůbec neznamená, že bych ještě více nefandil detektivovi Lokimu. Ten se sice občas zapomněl zeptat na něco zásadního, ale já jsem si to vyšetřování užil docela dost na to, že obvykle špatně trávím filmy, ve kterých se ubližuje dětem. (06.03.2014)