Hra o trůny

Velkolepost dostala své jméno - tedy pokud jde o výpravu, kostýmy, kulisy a takové ty věci. Seriál jako GoT v televizi (myšleno v jejím současném vnímání) nikdy předtím neběžel. Samozřejmě to je dáno hlavně úrovní technologie, na kterou jsme se dostali - ve své době, když vzpomenu na svoje dětství, vznikaly výpravné historickomýtické televizní filmy jako třeba Jáson A Argonauti v produkci Hallmarku, které tehdy byly také na špici, ale samozřejmě limity byly vidět. Nejblíž GoT je podle mě Řím také z produkce HBO - tam se myslím poprvé ukázalo, že "to" jde a může to vypadat už hodně dobře, a to už jsme jen pár let před odpálením téhle fantasy ságy. Taky jsou tu jasná "personální propojení", pro diváka nejlépe seznatelná v osobách Gaia Iulia Caesara/Mance Raydera a Niobe/Ellarie Sand;) Mám určité výhrady proti tomu jak se periodicky zničehonic objevila nová důležitá, neřkuli hlavní postava, ale vždycky jsem si říkal, že tak to vlastně je i v životě - nikdy nevíte, kdo pro vás bude důležitý, když se ve vašem životě prvně vyskytne:) O tom jak se s nimi zacházelo, pak platí vlastně totéž - historie je plná momentů, kdy se něco nějak stalo proto, že zasáhla náhoda nebo zbloudilá střela nebo bakterie a kdosi zcela nečekaně skonal. To jenom v uměleckých dílech vždycky jde o osudovou a dramaticky popisovanou událost, ke které ještě v jistých typech médií hraje dramatická/tklivá/patetická hudba:) Takže spousta narativních nástrojů GoT je naprosto OK:) Oceňuji i většinu hereckých výkonů a skutečně intenzivní práci s pletichami, intrikánstvím a nízkostí charakterů. Ale časem se začala projevovat "nutnost" děj natahovat (což někdy až tak nevadilo a zejména assassinská story Aryi Stark je velmi cool), a o posledních dvou řadách je skoro škoda mluvit. Nevím, co se dělo v hlavách tvůrců, ale konec je prostě zklamání - na vrcholně osudový osud (chci aby to vyznělo tak blbě jako to je v seriálu;)) Jona Snowa jakoby si někdo vzpomněl ve chvíli, kdy došel materiál od pana spisovatele, a když bylo nastoleno nové uspořádání Západozemí, bylo to jedno velké WTF. Ale nutno říct, že to není tak hrozné jako to, co se přihodilo House Of Cards:D Tady se alespoň děj uzavřel, byť ukrutně nelogicky. Abych už taky nějak uzavřel svůj text - Game of Thrones je po zásluze fenomén, protože byl svého druhu první a (zatím) mu není rovno. Ale podle mě je příliš přechválený, protože objektivně má nemalé rezervy - a to ještě bráno v průměru, protože řekněme do třetí, možná čtvrté sezóny, to byla úžasná podívaná, pak to docela šlo, a sedmá a osmá sezóna byly velký sešup dolů navzdory tomu, že dějově seriál vrcholil. A to, že ukočírovat něco takhle rozmáchlého je neuvěřitelně náročné, není omluva. To si měli showrunneři srovnat s dostatečným předstihem. Shodit celý seriál na 70% by asi bylo příliš. A je tu i poslední seriálová role Maxe von Sydowa;) Takže ano, dám 80%, ale je to jen tak tak. (17.11.2021)

Předlohu neznám, přesto jsem se po celých 8 sérií královsky bavil. Nechybí tu nic, ať už chytlavý, více vrstevnatý a napínavý příběh, neustálé zvraty, široká nabídka (perfektně napsaných) hrdinů, luxusní výprava, skvělé akční scény, padnoucí hudba, solidní triky či chytlavé, postupně se měnící intro. Ač fantasy, působí Hra kupodivu docela dlouho poměrně realisticky, ovšem nadpřirozených jevů postupně přibývá, a to s rostoucí důležitostí (což jsem přijímal nelibě, ale zvykl si). Pro jedince, který nemá načteno dopředu, je pak sledování seriálu jedno velké a adrenalinové dobrodružství, neb si nikdy nemůže být jistý, kdo „zařve“ (naštěstí dostává už od úvodu na výběr jiné zajímavé postavy, ke kterým není těžké si najít vztah, když přijde o 1 ze svých oblíbenců). Závěr mě přes dílčí výtky příliš nezklamal a vyústění šlo min. z části odtušit už před poslední, citelně uspěchanou sérií, která očekávání mnohých namlsaných fandů neustála. „Láska je smrtí povinnosti.“ - „To jsi teď vymyslel?“ - „Mistr Aemon to kdysi řekl.“ - „Někdy je povinnost smrtí lásky.“ (27.08.2012)

Hodnocení prvního dílu: Game of Thrones mile překvapí svou absolutní nekorektností, výbornou atmosférou, příslibem fantasy a hláškujícím skřetem. S nějakým spádem už to ale tak slavné není a bud mi asi dlouho trvat, než si zvyknu na casting některých herců, kteří jsou sice dobře, ale typově mi nesedí. Příslib do dalších dílů ovšem velký... **** / Hodnocení druhého dílu: Mystický prvek jde do pozadí a rozehrávají se politické pletichy. Je to zajímavé. Velmi zajímavé. **** (05.05.2011)

Nostalgicky vzpomínám na časy, kdy mi vadilo, že první tři řady jsou moc mechanicky dokonalé - zvlášť od šesté řady je scénář neskutečně lobotomizovaný a stupidnější každou epizodou. Motivace postav a dějové oblouky nedávají sebemenší smysl a krom silného obsazení některých rolí (bohužel krom dvou hlavních) a relativně vysokého rozpočtu ten seriál už nemá fakt vůbec nic. Nedává to smysl logicky ani intuitivně - je to založeno už jen na plnění fanouškovských očekávání a spoustě prvoplánových gest. Exhibice plytkosti, fádnosti, podlézavosti a neschopnosti komunikovat na základní rovině. D+D se projevili jako únosní kurátoři předlohy, ale jakmile jim došla a měli vymyslet vlastní scénář, ukázalo se, jak špatní tvůrci jsou. Je to docela smutné, když člověk vidí všechny ty prostředky a tolik talentu jednotlivých řemeslných profesí vložených do scénáře, který je intelektuálně pod úrovní průměrného fanouška. (27.07.2011)

Zima se možná blíží, ale seriálový fajnšmekr má jaro.. Trůn s příliš malým povrchem, aby pojal všechny urozené zadky, co chtěj na něj usednout, penisy hbitější dýk, peníze mocnější cti, havrani rychlejší faxu a mluva častokrát ostřejší než meč, leč když ten promluví, slova už jsou jaksi zbytečná.. Fantasy? Když pominu draky, nemrtvé a hbitost Tyrionova jazyka k čemukoliv je potřeba, jedná se spíš o modifikaci Války růží šmrnclou soap operou pradávných časů, v níž se souloží, zabíjí i intrikuje zásadně zezadu, přičemž hnacím motorem jsou opojná síla moci, čest a láska (přesně v tomhle pořadí). Nejsilnější zbraní Game of Thrones jsou bezesporu barvitě napsané postavy a váš vztah k nim. Buď je milujete, nebo nenávidíte, nic mezi tím a způsob, jakým je autoři nechávají „necitlivě“ mizet ze scény ten pocit jen umocňuje. Klasické seriálové neduhy v podobě rozmělnění hutnosti příběhu, zneužívání setrvačnosti či dramaturgických nedostatků se pochopitelně dostavily, ale rozhodně to není v takové míře, aby si člověk řekl, že ranní hra o trůny v devítičlenné rodině jen se dvěma záchody je něco atraktivnějšího.. (11.10.2013)