V zajetí démonů

Slusna jizda a asi dosud nejlepsi Wanuv film vkladal jsem do toho velke nadeje a po navsteve temneho kina jsem rad ze opravnene ze zacatku mne to sice moc nechytlo rozjezd je takovej pozvolnej ale pak se rozpouta takovej teror jakej jsem uz dlouho nevidel teda ne ze bych se z toho posral tato tvrzeni mi zase prijdou ponekud prehnana ale je fakt ze par lekacek je vymazlenych a dost casto jsem pri nich prozival prijemne mrazeni v zadech a naskakovani husi kuze prace z atmosferou je excelentni a par bububu je tu fakt lehce drastickych nikomu se slabymy nervy nedoporucuju a jsem rad ze Wan konecne ten ducharskej potencial vyuzil naplno jeho predchozi filmy sice nebyli spatny ale ve srovnani s Conjuring pusobi napr takovy Insidious jako pohadka pro deti takze nastesti porad lze natocit kvalitni atmosfericky horor neni jeste s timto zanrem uplny konec a to je dobra zprava samozrejmne ze na nejakou originalitu zapomente ale to se ani cekat nedalo hlavne ze je to dost desivy tisnivy a pusobivy hlavnim hrdinum jejich udel nezavidim a v tom baraku bych fakt bydlet nechtel skoda trochu odbytyho konce to finalni vymitani uz mi totiz nejak desivy ani neprislo a spis jsem se nad nim pousmal a taky se mi zdalo ze se s tim vsim nakonec preci jenom vyporadali az prilis snadno takze finalni resume asi takhle Conjuring urcite neni bezchybny a rozhodne to neni horor desetileti jak se casto vsude mozne objevuje ale urcite je prijemnou vzpominkou na dobu ve ktere se tocili opravdu horory zamerene predevsim na kvalitni atmosferu a dokazali opravdu vylekat a nepotrebovali k tomu ani hektolitry krve a blitek a spoustu stupidnich vypatlanych drsnych fuckujicich deticek v hlavnich rolich doba kvalitnich hororu jeste neni uplne mrtva a to je pozitivni zjisteni v ramci zanru zatim urcite film roku a na moji strane velka spokojenost (28.07.2013)

Zvuková stopa filmu děsila i moji sestru, která vedle v kuchyni počítala limity, ale to, že jsem trošku řvala strachy (přece jen je noc a ten kravál ve filmu byl velký), mi nemůže zabránit v tom, abych se pokusila prohlásit, že film vlastně ve výsledku nic moc. Protože ta story je prostě strašně, strašně špatná. Samozřejmě jsem si vyhledala, jak že to s rodinou bylo ve skutečnosti, a ihned mě začaly napadat různé způsoby, jak by se podobná látka dala zpracovat. (Mezi jinými i bergmannovské drama, například. Černobílá. Matka v kuchyni hněte těsto. Musí se postarat o svou rodinu. Rodina musí vydržet. Políčky neviditelných rukou. Studené políčky a ji z nich pálí tváře. A znova. A znova. Otec ve sklepní dílně opravuje rozbité hodiny. Čarodějnice ho hladí po krku a zádech a představuje si samu sebe v manželské posteli. Pět dcer se k sobě tiskne v jednom pokoji, jsou oněmělé, po tvářích jim tečou slzy, zatímco slabé hlasy přesně za hranicí světla se dožadují pozornosti pro sedm vojáků pohřbených ve zdi. Deset let v tomto domě. Deset let čekání na boha.) A James Wan se samozřejmě vytasí s tak podružnou interpretací, až bych si přála ho někdy osobně potkat a nafackovat mu. Jeho (a tedy scénář napsali nějací dva jiní lidé, kteří by tedy asi taky zasloužili osobní setkání) verze okázale ignoruje jakýkoliv ze zajímavých a originálních prvků původního případu, takže nám vzniká bezpohlavní a nerozlišitelná říkanka podobná desítkám dalších, která žádnou nálepku "podle skutečné události" nikdy nemůže obhájit. Žádné ctění času nebo citlivost pro koherenci duchařského světa. Místo rozvíjení na místě přítomných motivů zanáší pozornost pitomými srdceryvnými problémy vyšetřovatelů. Damn, ale i ten sklad plný "věcí" by mohl být tak cool, kdyby vypadal a byl použit jinak. A teď už jsem tak rozčílená, že raději přestanu psát. (15.12.2013)

Jak vidno, Wan si téměř veškeré své neduhy odbyl už v Insidious a kompletně se oprostil od všech rušivých elementů, které nepatřičně a zbytečně nabourávaly jeho komplexní auru. The Conjuring je totiž někde úplně jinde. Chytrý, skvěle načasovaný exkurz zpět do 70. let, s bravurně vykonstruovanou atmosférou a pomalým, staromilským budováním napětí, které jednoduše nepřestává pulzovat. Výrazně mu prospělo roztažení do dvouhodinové stopáže, díky čemuž se dokonale seznámíme nejen s postavami, ale i jednotlivými dílčími liniemi, které se dokonale doplňují v mrazivě kompaktním celku skvostného strašení. S výslednou atmosférou bravurně koreluje i Leonettiho jedinečně hravá kamera a Wanův soustavný nadhled či produktivní hrátky se žánrovými konvencemi a klišé. Za pár let bude The Conjuring oslavovanou klasikou. Nikoliv pro svoji originalitu, nýbrž přímo uhrančivou atmosféru ryzího strachu. A Joseph Bishara je jednoduše král horrorové hudby. (02.08.2013)

Že se budeme bát jsme všichni věděli. James Wan natočil podobnou pecku jako Insidious, takže kdo má rád strach, určitě by neměl otálet s návštěvou kina a vyrazit. K naprosté dokonalosti opět chybí jen pověstný kousíček. Místy se mě zdálo jakoby nás pan režisér v určitých momentech trošku šetřil, protože několikrát hodně citlivě strašidelnou scénu utnul. Spíše se zaměřil na postupně budovanou atmosféru což se mu povedlo na jedničku. Závěrečné vymítání je snad první, které se mě kdy líbilo. (29.07.2013)

Nepřijde mi fér, když mě snímky děsí bafáním podle standardizovaného rastru. Leknu se prakticky vždycky a jen málo to vypovídá o umu tvůrců filmu (možná tak o jejich znalosti historie žánru). Conjuringu ale musím přiznat i trochu té lezavé nejistoty. Jo, párkrát jsem si přál, ať už to vše skončí. Někdy dokonce v pozitivním slova smyslu. (02.03.2014)