poster

V zajetí démonů

  • USA

    The Conjuring

  • Slovensko

    V zajatí démonov

Horor / Thriller / Mysteriózní

USA, 2013, 112 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • J*A*S*M
    ****

    Prozatím nenadšená spokojenost, Wanovo renomé a nebývale pozitivní ohlasy vyhnaly mé očekávání asi příliš vysoko. The Conjuring je velice kvalitní oldschoolovou duchařinou, která si bere inspiraci všude možně. Z ohraných prvků a klišé míchá Wan svou režijní zručností chutný atmosférický koktejl. Příběhová neoriginalita mi u hororů vůbec nevadí, ba právě naopak - jsem rád, že existují šikovní filmaři, kteří se nestydí točit vybroušené klasické žánrovky (byť schematické). Bohužel mi trochu vadí, když se s těmi klišé pracuje nevynalézavě. The Conjuring je totiž sázka na jistotu. Funguje? Jo, jasně že funguje. Předchozí Wanův film Insidious ale hororově fungoval ještě o něco lépe (alespoň na mě tedy), protože výchozí neoriginální námět něčím okořenil (Kdo mohl tušit, že v závěru dojde k něčemu jako je "astrální cestování"? Nikdo. Kdo může u The Conjuring vytušit, že v závěru dojde k vymítání? Nejpozději po půlhodině asi každý) a měl vymakanější a vynalézavější lekačky (vzpomeňte na chodícího chlápka před oknem). Důsledkem toho byl děs v Insidious intenzivní a zažírající se pod kůži, kdežto tady se po většinu času pohybujeme jen v mantinelech příjemného strašení. A pak je tu ještě podivná linie s panenkou Annabelle, která mi přišla jednak nevyužitá, jednak neukončená. Přestože se zatím nemohu ubránit takovéto kritice, považuju The Conjuring za velmi povedený kousek, který je nutné vidět a který se bezpochyb umístí v mé letošní hororové topce. Každopádně se těším, co s filmem udělá budoucí samostatná noční projekce s hlavou blízko monitoru a zvukem pěkně do sluchátek. Třeba to potom na těch pět hvězd vyleze.(29.7.2013)

  • kiddo
    **

    „Prachsprostá vykrádačka“ je dnes už takové obehrané spojení, tak se tedy inspirujme u našich yankeeských bratrů a převezměme jejich krásné a mnohem výstižnější „a patchwork quilt of suck“ – jsem hororový amatér s pamětí a všímavostí vychlastaného sklerotika a i já jsem zde objevila nestydatou, samoúčelnou slepeninu nejslavnějších motivů ze Stáhni mě do pekla, Paranormal Activity, Entity, Ptáků, nemluvě o celé struktuře Amityvillu a určitě mnoha dalších. K tomu můžeme přidat tunu klasických klišé a zblízka zabíraných lekaček. Mezi největší WTF patří počáteční soustředění jak na postupně čím dál vyjukanější rodinku (a lá zmíněný Amityville), tak na vyšetřovatele chystající se ve stylu neonoiru na svůj nejhnusnější případ, který je navždy změní – oba úhly pohledu spojené takhle dohromady mají vzbudit zdání komplexnosti, jenže od samého začátku zcela jasně směřují do jednoho společného bodu, aniž by se nějak ovlivňovaly nebo obohacovaly, a film tudíž mohl zrovna tak dobře začít ve čtyřicáté minutě. I ta nejslabší duchařská/pseudoduchařská/démoní epizoda Lovců duchů skýtá svižnější, intenzivnější a děsivější podívanou (plus i ten exorcismus mají Winchesterovi podstatně vymakanější).(3.8.2013)

  • Dudek
    **

    Ničím nepřekvapující duchařina od Jamese Wana. Mám pocit, že se Wan nechtěl vydat oblíbenou cestou remaků jednotlivých více či méně klasických děl, ale rozhodl se pro současné publikum převést do aktualizované formy nejznámější žánrové postupy a klišé. Rozhodně nelze upřít, že tento přístup k žánru je sympatičtější, nicméně jeho snímkům zoufale chybí cokoliv neočekávaného. Naprosto souhlasím s tvrzením TheRavena, že snímek vypadá, jako by byl natočen podle standardizovaného manuálu. Druhým kamenem úrazu je pak výrazné zeslabení atmosféry filmu hned poté, co děj postoupí a tvůrci ukáží něco víc než stíny a vrzající dveře. Což je tradiční neduh vyskytující se u těchto žánrových prefabrikátů (z poslední doby třeba populární Sinister, který měl alespoň po všem tom vysvětlování, uklidňování a piánku v pozadí znepokojivý konec). A třetím hřebíčkem do rakve je pak samotné finále, ve kterém se motá až příliš postav, ale nedochází k žádné gradaci. Ono vůbec to dělení příběhu na roviny okolo Perronových a okolo Warrenových spíše narušuje, než stmeluje. Malou třešničkou na dortu je pak český text distributora, který tak trošku zní jako omluva divákům, aneb Amityville nebyl první, takže sorry, ale měli byste znát i tohle.(15.9.2013)

  • RedAK
    ***

    No jasně, nálepka "podle skutečné události" se dnes lepí i na kelímek od jogurtu, protože polské mlékárny odolaly ekonomické krizi, když zbytky kostí encefalopatií infikovaných krav rozemlely i do obalů od tvarohu, čili dokázaly tuky zredukovat na pouhé 3 gramy, protože na větší množství nezbylo místo. True story! Ale že to musel být zrovna osamělý opuštěný a děsivý barák s pochybnou historií v nejzapadlejší prdeli všech prdelí, kde si musíte k sousedům pro vajíčka zaběhnout maraton, to je fakt smůla k neuvěření. Nemohlo strašit třeba na Pařížské dvanáct, u bezdětného homosexuálního páru Ernesta a Milana Gaylodrových, který chová morče, pije filtrovanou vodu a plete růžové buřinky. Kdepak, všechno se to muselo stát přesně podle šablonovité, stokrát omílané konstrukce béčkových hororů. Btw, nedávno jsem shlédnul videonahrávku ze svatební noci svých rodičů a asi si taky nalepím na ksicht "podle skutečné události", protože fakt, že vypadám jako Halina Pawlowská po infarktu, má své důvody.(12.5.2014)

  • JAn
    *****

    Jak vidno, Wan si téměř veškeré své neduhy odbyl už v Insidious a kompletně se oprostil od všech rušivých elementů, které nepatřičně a zbytečně nabourávaly jeho komplexní auru. The Conjuring je totiž někde úplně jinde. Chytrý, skvěle načasovaný exkurz zpět do 70. let, s bravurně vykonstruovanou atmosférou a pomalým, staromilským budováním napětí, které jednoduše nepřestává pulzovat. Výrazně mu prospělo roztažení do dvouhodinové stopáže, díky čemuž se dokonale seznámíme nejen s postavami, ale i jednotlivými dílčími liniemi, které se dokonale doplňují v mrazivě kompaktním celku skvostného strašení. S výslednou atmosférou bravurně koreluje i Leonettiho jedinečně hravá kamera a Wanův soustavný nadhled či produktivní hrátky se žánrovými konvencemi a klišé. Za pár let bude The Conjuring oslavovanou klasikou. Nikoliv pro svoji originalitu, nýbrž přímo uhrančivou atmosféru ryzího strachu. A Joseph Bishara je jednoduše král horrorové hudby.(2.8.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace